Na začátku srpna si budeme připomínat osmdesát let od největší masové vraždy Romů ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau, kdy nacisté zlikvidovali tzv. cikánský rodinný tábor. V noci z 2. na 3. srpna 1944 zplynovali víc než čtyři tisíce Romů. Romský holokaust bereme jako doplněk k tomu židovskému, který dominuje historickému vyprávění o nacistických zločinech. Je toto zamlčování a upozaďování romského holokaustu spojené s faktem, že koncentrační tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu provozovali za protektorátu čeští četníci?
Romský holokaust je přitom vyvrcholením dekády trvající perzekuce a kriminalizace Romů po celé Evropě. U nás ji definuje především tzv. zákon o potulných cikánech z roku 1927, který vedl k systematické evidenci Romů žijících na území Československa, která posloužila ke koncentraci Romů v táborech během druhé světové války. Pouze ti, kteří utekli na Slovensko nebo se vyhnuli transportům podplacením českých četníků, přežili vražednou mašinérii koncentračních táborů.
Po konci války se pak Romové, kteří přežili, vracejí zpět do svých domovů, nacházeli však svůj majetek zabavený a byli bez nároku na jakékoliv odškodnění. Navíc se na úřadech museli vypořádávat s lidmi, kteří je během první republiky perzekuovali a během protektorátu posílali do koncentráků. Ale kde se vůbec vzaly koncentrační tábory? A jak se vzpomínalo na romský holokaust za komunismu a po roce 1989? To vše se dozvíte v novém dílu podcastu Dějiny bez konce.
Součástí dílu je také rozhovor s romistkou a doktorandkou historie Renatou Berkyovou. V podcastu dále přinášíme tipy na knižní a seriálové novinky, nebo se podíváme na novou vládní „radu starších“, která by se měla vymezovat vůči „revizionistickému zneužívání historie“ a rozdělovat peníze paměťovým institucím.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás