Rozpočet školství: vláda podvedla učitele i veřejnost

Je září roku 2024, ale podle rozpočtu školství na další rok by si člověk mohl snadno pomyslet, že se ocitl v loňském roce. V září loňského roku si po zcela ostudně ohlodaném rozpočtu školství premiér Fiala, bývalý rektor univerzity, vystřihl projev, který jako by se naší reality vůbec netýkal: „Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjí každý talent. Musíme mít univerzity, kam se hlásí talentovaní studenti z celého světa. A musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit.“

I když to z navrženého rozpočtu vypadá, že na vědu a výzkum jde více peněz než minulý rok, vypadá to tak jen proto, že sem v uplynulých letech šlo komicky málo.

Místo centra vzdělanosti se Česko stalo epicentrem rekordních stávek učitelů a škol, které celý rok zoufale hledaly prostředky na svůj běžný provoz. Vláda si přitom školství coby prioritu napsala zcela jednoznačně do svého programu včetně toho, co je třeba udělat:

„Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD. To zajistí zvyšování kvality vzdělávání od mateřských, základních, základních uměleckých, středních, vyšších odborných a vysokých škol a konzervatoří až po instituce poskytující celoživotní vzdělávání.“ 

Vynikající plán, jednoduchý, snadno ověřitelný. Další odvážnou věcí bylo, když byl loni schválen zákon, který garantuje učitelům 130 procent průměrné mzdy. Původní návrh to garantoval všem pedagogickým pracovníkům, ale to vládní poslanci raději vyškrtli a zůstali jen učitelé. Na ostatní naštěstí myslí vládní programové prohlášení v jiné části, kde se píše: „Zajistíme vyšší platy pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky a garantujeme jejich navyšování podle růstu průměrné mzdy v ČR.“ Takže se není čeho bát.

Jenomže odsud dál se vše komplikuje. A nejen komplikuje, odsud dál to totiž vypadá, že vláda dokonce manipuluje a překrucuje to, k čemu se zavázala, a místy dokonce lže, k čemuž se dostaneme.

Těsně po schválení takto zakotvené mzdy se objevuje návrh rozpočtu s rekordními škrty ve školství. Současně přichází ministr školství s výkladem, že se těch 130 procent bude počítat z dva roky starých mezd, což tedy znamená, že učitelé nikdy reálně 130 procent mít nebudou.

Rozpočet školství má odpovídat minimálně průměru OECD

Pojďme už k současnému rozpočtu. Mělo by to být úplně jednoduché. Podle programového prohlášení má jít na školství alespoň, tedy minimálně, průměr zemí OECD.

Máme čísla pro tento údaj za rok 2020. To byl současně spolu s rokem 2021 jediný rok, kdy se rozpočet školství pod ministrem Plagou a ministryní financí Schillerovou poprvé a zatím naposled k této hodnotě alespoň přiblížil.

Aby vláda naplnila, co slíbila, a udržela rozpočet vůči HDP ve stejné výši jako v rekordním roce 2020, musel by rozpočet školství mít zhruba 320 miliard korun. V současném návrhu tedy chybí více než 30 miliard korun. Pokud bychom započítali všechny zdroje vůči HDP, kam patří také rozpočty obcí na školství, rozpočty krajů a také soukromé výdaje, jsme v tuto chvíli pod průměrem OECD o drastických 70 miliard korun. A z toho už pak vše ostatní vyplývá. Od chybějících peněz na kuchaře, přes desítky tisíc chybějících míst ve školkách až po tragicky nedostatečnou kapacitu středních škol se všeobecným vzděláním, což si připomeneme znovu na jaře u dalšího vyřazování dětí z všeobecného vzdělávacího proudu.

Připomeňme, že v programovém prohlášení je přesně napsáno: „Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD. To zajistí zvyšování kvality vzdělávání.“ Z toho také plyne, že bez toho zvyšování kvality vzdělávání nedosáhneme. 

Pokud tedy loni premiér Fiala v situaci, která byla ještě o něco horší než letos, tvrdil, že dáváme do školství dost peněz, dokonce více než srovnatelné země, tak je na místě říct, že lhal. A v tomto vědomém lhaní, které neodpovídá datům, číslům a vlastním slibům vláda pokračuje také letos. 

Vrátí se nám také to, co do školství nevložíme

Třeba když premiér se zveřejněným rozpočtem na školství napíše: „To, co dnes vložíme do vzdělávacího systému, se nám v budoucnosti mnohonásobně vrátí, a to nejen že lidé budou mít odpovídající kvalifikaci pro úspěch na pracovním trhu, ale také tím posilujeme základy silné a odolné občanské společnosti, která umí kriticky myslet a zodpovědně se rozhodovat. Investovat do vzdělání ale zdaleka neznamená jen rozdělování většího objemu peněz, i když jsme na školství za poslední čtyři roky přidali skoro 50 miliard.”

Premiér má pravdu, protože se nám vrátí také to, co do školství nevložíme. Takže jeho slova jen upřesním, aby odpovídala realitě jeho vlády: „nejen že lidé nebudou mít odpovídající kvalifikaci pro úspěch na pracovním trhu, ale také tím oslabuje základy silné a odolné občanské společnosti, která nebude umět kriticky myslet a zodpovědně se rozhodovat.“ 

Údajně přidaných 50 miliard do školství je pak čistou manipulací. Reálné výdaje vůči HDP, růstu platů v ekonomice a inflaci klesají. Jak spočítal ekonom Daniel Münich, mezi lety 2021 a 2025 vzrostlo nominální HDP o třetinu, inflace rovněž a mzdy takřka také. Ovšem na školství se přidalo méně než 20 procent. Pokud vše okolo vzroste o třetinu a vy jen o pětinu, pak vám vše okolo uteklo. Vláda tedy v reálných číslech školství nepřidala, ale dává mu méně, než tomu bylo v letech 2020 a 2021.

A protože vláda nedává do školství dost, neuvidí učitelé nikdy ani ony platy na úrovni 130 procent. Protože vláda navzdory slibu zajistit peníze na zvyšování platů ostatních profesí ve školství peníze nezajistila, musí na tyto úvazky přesouvat ředitelé peníze určené učitelům, aby měl dětem kdo uvařit, zatopit nebo uklidit. A nejsou to jen základní a střední školy, totéž se týká podfinancovaného vysokého školství. Totéž se týká onoho zdroje inovací, který tak rád premiér Fiala zmiňuje ve svých projevech.

I když to z navrženého rozpočtu vypadá, že na vědu a výzkum jde více peněz než minulý rok, vypadá to tak jen proto, že sem v uplynulých letech šlo komicky málo. Opět se stačí podívat na poměr tohoto výdaje vůči HDP. Letos to vypadá lépe, protože sem mířilo minulý rok nejméně peněz za uplynulých zhruba 15 let a navržený rozpočet tak bude v této oblasti druhý nejhorší. Pokud premiér říká, že je zde „reálný potenciál přinést do naší ekonomiky potřebné inovace,“ tak ten jistě existuje, ale jeho vláda se rozhodla tento potenciál pohřbít.

Bez školek se nikam nepohneme

Pokud jsme až u vědy a výzkumu, můžeme se vrátit také na úplný začátek, protože školství začíná v mateřských školách. Ty nám chybí a chybět budou. Podle analýzy PAQ Research chybí v této oblasti 50 až 60 tisíc míst. Jejich absence nutí převážně matky sedět doma a brání jim se vrátit do práce. Každá koruna utracená za předškolní zařízení se mnohonásobně vrátí. Ale změnit to by znamenalo investovat do budoucnosti skutečně, investovat doopravdy a ne jen jako, jak to dělá tato vláda.

Chvíli to vypadalo, že školství nabídne stabilní perspektivu pro každého, kdo se rozhodne do této oblasti vstoupit. Je to investice dlouhodobá, která se vrátí v dlouhodobém horizontu. Dokázat toto pochopit je záležitostí reálných politiků, kteří vidí za horizont vlastního pracovního stolu a dokážou myslet mimo mantinely jednoho rozpočtu a jednoho volebního období. Místo reálných politiků ale máme jen jejich atrapy, které opakují věty a fráze, jejichž obsah nedokážou naplnit nebo mu ani nerozumí.