Ženy ve vědě

V posledních letech se intenzivně hovoří o otázkách zastoupení žen ve vědě, přesněji řečeno o jevech, které nedostatek vědkyň způsobuje – jako je například tzv. mužské zkreslení. Šárka s Lucií v této epizodě přivítaly vzácnou hostku, vedoucí Národního kontaktního centra – gender a věda, socioložku ze Sociologického ústavu Akademie věd, Marcelu Linkovou.

Vysokoškolaček máme relativně hodně, dokonce v posledních letech o něco více než mužů, čím dále ale procházíme vědeckou dráhou, tím méně žen tam máme. V zastoupení žen jsme (nepřekvapivě) v podstatě nejhorší v Evropě a bohužel se to nedaří měnit. V epizodě se bavíme mimo jiné o tom, kam ženy z vědy odcházejí – říká se tomu prokapávající potrubí.

Marcela vyvrací zažitý předpoklad, že existuje jednoduše objektivní, všeobecně platné vědecké poznání, které nepodléhá vlivu sociálních aspektů, včetně genderu. A že je tedy jedno, jestli vědu dělá žena nebo muž, protože věda je jen dobrá, nebo špatná. Historicky totiž víme o způsobech, jakým věda znevýhodňovala ženy, osoby různé etnicity nebo jiné marginalizované skupiny, a proto by nás mělo zajímat, kdo vědu dělá.

Mluvily jsme i o financování a institucionálním nastavení českého vědeckého prostředí. To je v mnoha ohledech složité, nevhodné pro dlouhodobé budování týmů i pro plánování kariér, které nemají zcela lineární charakter – například jsou přerušeny mateřstvím.

Podle výzkumu Kateřiny Cidlinské patří finanční podmínky, nedostatečný kariérní výhled a způsob hodnocení akademické práce mezi nejdůležitější důvody, které vedou k odchodu lidí z vědeckého sektoru. Zároveň novější personalistické poznatky, které pracují s potřebou podpory a pozitivní motivace zaměstnanců, jako kdyby do vědeckého managementu vůbec nepronikly.

Ženy ve vědě také setrvale čelí řadě předsudků, například že pokud se vědkyně stane matkou, už nikdy nebude schopná věnovat se vědě naplno. Dalším takovým předsudkem je představa, že ženy nemají dostatečně ostré lokty, a proto se nehodí na vedoucí pozice. Vědkyně se tak potýkají se značným množstvím mikroagresí.

Specifickým jevem je pak grooming ze strany vedoucích a školitelů směrem k mladým a začínajícím vědkyním, který je zhusta omlouván tím, že jde o konsensuální vztahy mezi dospělými, jako kdyby tyto vztahy existovaly mimo mocenský rozdíl mezi pozicí studentky a profesora či začínající vědkyně a nadřízeného nebo školitele. Celospolečenské stereotypy se nevyhýbají v zásadě nikomu, jak ukazují i zkušenosti vědeckých partnerství a manželství.

V rámci popkulturních referencí vzpomínáme například na film Můj hříšný muž. Zmiňujeme i naše oblíbené knížky, například Neviditelné ženy nebo Od přírody podřadné. A k počtení, byť neveselému, bude velmi brzy i nejnovější Monitorovací zpráva o postavení žen ve vědě. Zajímavou pozvánkou pak je blížící se 8. národní konference NKC, tentokrát věnovaná otázce sociálního bezpečí.

Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu paygap@denikalarm.cz.

Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.