Už se zdálo, že kontroverze kolem učebnice soudobých dějin, kterou před lety s velkou slávou vydal Ústav pro studium totalitních režimů, utichnou a inovativní a mezinárodně oceňovaná publikace začne žít svým životem a bude se dále vylepšovat a posouvat výuku dějepisu na novou úroveň. Místo toho se nový majitel nakladatelství Fraus rozhodl stáhnout učebnici soudobých dějin z prodeje. Jednatel společnosti Lukáš Tykal to zdůvodnil tím, že se tím společnost chce vyhnout potenciálním soudním sporům. Vydavatel učebnice, který ještě před lety bral učebnici jako svou vlajkovou loď, kterou se může chlubit na mezinárodní úrovni, byl z tohoto kroku nadšený. Destrukce posledního přežívajícího zbytku bývalého oddělení vzdělávání ÚSTRu, se kterým vedlo vedení instituce vyhrocený spor, až jeho zaměstnanci podali hromadnou výpověď, tím byla dokonána. Proč ale současnému vedení ÚSTRu učebnice tolik vadí? A co je vůbec badatelská metoda výuky dějepisu, na jejímž principu je učebnice založena? Dá se podle této metody vůbec učit na základní a střední škole? Jaké jsou její hlavní výhody a nevýhody? To všechno jsme probrali v novém dílu historického podcastu Dějiny bez konce.
V novinkách a tipech jsme se věnovali plagiátorské kauze, která hýbe historickou obcí. Historik Mikuláš Pešta totiž v čísle historického odborného časopisu Soudobé dějiny publikoval článek, ve kterém dokazuje, že ceněná publikace amerického historika Philipa Muehlenbecka o československém vlivu v Africe v letech 1945 a 1968 vychází z práce českých historiků Petra Zídka a Karla Siebera na totožné téma. Můžeme v tomto případě hovořit o plagiátu? Je východoevropská akademická obec postavena na druhou kolej a ze zkušených odborníků se stávají pomocní vědečtí pracovníci úspěšných akademiků na Západě?
Součástí dílu je také rozhovor s pedagogem Jiřím Karenem, který badatelskou výuku dějepisu využívá už několik let v praxi.
Když jsi nastupoval na školu jako pedagog, tak jak to tehdy vypadalo? S jakými ideály jsi tam nastupoval?
Já jsem chtěl učit dějepis jiným způsobem z toho důvodu, protože jsem coby žák nesmírně trpěl v hodinách dějepisu. Měl jsem z toho jenom vypsanou ruku, zničené zápěstí, a navíc ještě do toho trpím dysgrafií, takže pro mě to bylo vyloženě utrpení. Zároveň ale mám historii rád a bavila mě. Říkal jsem si proto, že to není přece možný, aby se něco tak zajímavého učilo způsobem, který je na úrovni mučení. Můj motiv byl proto jít učit dějepis zajímavěji. Šel jsem tedy do školy učit s těmi velkými ideály, že tam půjdu udělat revoluci. Akorát jsem neměl po ruce žádné materiály, lekce ani nikoho, kdo by mi s tím pomohl, nebo mě v tom vedl, takže jsem hned dost narazil jak u kolegů učitelů, tak u žáků a rodičů. Z té první základky mě po roce vyhodili. Pak jsem šel na soukromý gympl a odtamtud mě vyhodili taky.
To nebyl moc úspěšný začátek. Co říkali na tvůj styl výuky rodiče dětí?
Myslím si, že dějepis je zvláštní v tom, že rodiče hodně zajímá, co se v něm děti učí – na rozdíl třeba od zeměpisu. Oni chtějí, aby děti znaly kánon, nějaké kulturní dědictví. Jedna maminka mi říkala, že její syn pak když bude sedět v hospodě, tak nebude přesně vědět, kdy byla ta mnichovská dohoda a co se dělo a tak dále.
To je v hospodě samozřejmě velmi důležité… Jak teda probíhají tvoje hodiny? Jak bys to popsal?
Já jsem se postupně zapojil do programu Dějepis+ a pohybuju se už nějakou dobu v prostředí inovativních učitelů a didaktiků. Získal jsem za tu dobu spoustu zkušeností, jak to dělat a jak to nedělat. Dneska jsme měli třeba hodinu se sedmáky o svatém Václavovi, tak jsem vymyslel, že měli za úkol vymyslet Václavovi přezdívky. Uvedl jsem je do situace, že jsou na svatováclavských slavnostech a teď tam mají soutěž o nejlepší přezdívku pro svatého Václava. Mají za úkol na základě vybraných pramenů a zdrojů vymyslet přezdívku, kterou by Václavovi dali mniši v 10. století, nacisti nebo Miloš Zeman. A musím říct, že dnes ta hodina byla hrozně super. Já jim s tím samozřejmě hodně pomáhám, je to návodné, ale v konečném důsledku oni vymysleli spoustu krásných návrhů na přezdívky, které odpovídají tomu, jak svatého Václava mohly vnímat zmíněné skupiny lidí.
Pokud bychom se teď podívali na zmíněnou učebnici soudobých dějin, která vyšla v nakladatelství Fraus a byla nedávno stažena z prodeje, tak jak bys ji hodnotil z pohledu učitele? Dá se podle ní pracovat?
Ano, já jsem podle ní učil rok deváťáky, takže s ní mám určité zkušenosti. Ta učebnice je podle mě průlomový počin. Jsou tam geniálně vybrané prameny, je za tím obrovský kus práce a expertízy, jsou tam úžasně vybrané videoukázky, jsou tam zdroje, které učitel nedohledá na internetu. Co je na ní dobré, je to, že je velice těžké seskládat ty zdroje tak, aby pomohly odpovědět na otázku, kterou kladete žákům. To se myslím tomu autorskému týmu povedlo znamenitě. Na druhou stranu jsou tam určité praktické nástrahy, které mi znemožňovaly učit podle té učebnice v plné šíři. Ta debata okolo učebnice se vede na úrovni kulturních válek, přičemž narativ učebnice je v důsledku hodně konzervativní. Jsou tam všechny zásadní věci ze zaběhnutého a klasického kánonu českých dějin. Pokud bychom se ale bavili o didaktické kvalitě učebnice, tak se tam vyskytují určité praktické problémy. Je v tom trochu chaos při práci s pracovním sešitem a učebnicí. Zjistil jsem, že potřebujete mít jasný systém, aby z toho studenti nebyli zmatení. Řešil jsem to tak, že lekce z učebnice jsem předělával do vlastních pracovních listů s návodnými popisky a najednou to začalo fungovat.
Takže se s tou učebnicí nedá pracovat úplně dogmaticky, ale pokud to člověk nějakým způsobem přizpůsobí výuce a schopnostem žáků, tak se to pak chytne?
Ano, ale je otázka, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda. Protože pro mě jako učitele by bylo lepší mít už finální podobu učebnice. Já jsem se na tom přizpůsobování učebnice žákům naprosto didakticky vyždímal. Věnoval jsem strašně moc energie didaktické kompozici výuky a to člověka hodně mentálně vyčerpá. Vypadalo to tak, že jsem do půlnoci připravoval lekce. Bylo to neudržitelné. A pak se mi stávalo to, že jak jsem byl posedlý tou didaktikou, tak jsem v hodinách vlastně vůbec nevnímal ty žáky. Já si myslím že učitel, aby mohl dobře učit, tak potřebuje fakt mít učební materiál už ve finální podobě, aby se mohl plně soustředit na práci s žáky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás