Zatímco tradiční ekonomičtí tahouni Evropy stagnují, jihoevropští outsideři míří na vrchol. Kromě Itálie si v ekonomických ukazatelích čím dál lépe vede Španělsko. „Můžu říct, že Španělsko zažívá mimořádné chvíle,“ hlásil v září socialistický premiér Pedro Sánchez. Pyrenejská země přitom po pandemii covidu patřila k nejpomaleji se zotavujícím státům. Podle analytiků to ale Španělsko napravilo mimo jiné efektivním investováním financí, které obdrželo prostřednictvím unijního plánu na podporu oživení Evropy.
Přijímání migrantů může zemi s nízkou porodností pomoci s pokrytím budoucích sociálních výdajů.
Zvýšené státní výdaje, představující především finanční podporu v souvislosti s pandemií a vytvářením pracovních míst ve veřejném sektoru, stojí podle The Financial Times až za 59 procenty ekonomického růstu posledních měsíců. To nicméně kritizuje pravicová opozice. „Když je růst založen na veřejných výdajích v zemi s vysokým poměrem dluhu k HDP, někoho by to mělo znepokojovat,“ řekl ekonomický expert Lidové strany Juan Bravo. Španělský státní dluh aktuálně odpovídá hodnotě 102 procent HDP. Současně ale země zaznamenává konstantní růst HDP. Letošní rok má podle prognóz ministerstva hospodářství jeho hodnota vzrůst o 2,7 procenta, příští rok o 2,4 procenta a v roce 2026 o 2,2 procenta. Opozice i ekonomové ale upozorňují, že HDP přepočtené na hlavu tolik neroste a že množství španělských domácností se potýká s vysokými životními náklady.
Zájem v zahraničí
Opozice sice bije na poplach, investoři ale nevypadají znepokojeně. Na trhu se státními dluhopisy je rozdíl mezi výnosy španělského a německého státního dluhu (tedy měřítko toho, nakolik je Španělsko ekonomicky vnímáno jako rizikové) na nejnižší úrovni od ledna 2022, uvádí server Euronews. Právě srovnání s Německem nejlépe ukazuje, kam se španělská ekonomika v posledních měsících posunula. Dlouhodobá ekonomická stálice eurozóny Německo totiž od pandemie covidu stagnuje. Kombinace vysokých cen energií a rostoucí konkurence ze strany Číny značně zasáhla německý průmysl.
Španělsko a další země jižní Evropy se navzdory prodělané ekonomické krizi, vysokému dluhu a nezaměstnanosti či nízkému růstu naopak začínají zvedat. „Je úžasné, jak Španělsko od roku 2008 vyrostlo – stejně jako Německo – i navzdory krizi,“ uvedl ředitel investiční společnosti Citadel LLC Angel Ubide. „Růst HDP od roku 2020 byl neuvěřitelný, a to díky dobře nastavené ekonomické politice Španělska,“ dodal Ubide.
Ve Španělsku investuje stále více zahraničních společností. Aktuálně je podle The Financial Times po Velké Británii a Německu třetí zemí s největším objemem zahraničních investicí v západní Evropě. Podle dostupných dat zde nejvíce investují společnosti ze Spojených států, Spojeného království a Německa. Největší podíl přímých zahraničních investic pak mířil do obnovitelné energie, automobilového průmyslu, nemovitostí a elektronických součástek (jako jsou například baterie).
Zemi se navíc daří i v oblasti vývozu. „Export už překonal výnosy turismu. Máme ročně výnosy okolo 100 miliard eur v neturistickém exportu, z turistiky pak 90 miliard eur,“ uvedl v rozhovoru pro server Politico španělský ministr hospodářství Carlos Cuerpo. Největší podíl vývozu pak tvoří automobily, rafinované ropné produkty a léčiva, přičemž většina produktů míří do Evropy (nejvíce do Francie, Německa a Portugalska).
Přehlcenost turismem
Podstatnou část španělské ekonomiky přesto nadále tvoří zmíněný turismus. Už v roce 2023 došlo k překonání rekordu, kdy pyrenejskou zemi za rok navštívilo přes 85 milionů turistů. Letos se očekává další posunutí této laťky, protože v létě došlo k nárůstu počtu návštěvníků o sedm procent. Jen v srpnu přinesl rostoucí turismus do španělské ekonomiky až 15 miliard eur. Podle ministerstva hospodářství navíc mimo hlavní letní sezónu roste návštěvnost Španělska ještě rychleji. Zemi se taktéž daří turisty distribuovat takřka mezi všechny regiony. V posledních letech tak roste návštěvnost především na severu Španělska nebo v oblasti Valencie a tato místa začínají dotahovat oblíbené destinace na jihu.
Mezi lednem a srpnem letošního roku nicméně nejvíce cestovatelů mířilo stále do Katalánska (13,7 milionu návštěvníků) a na Baleárské (přes 11 milionů) a Kanárské ostrovy (necelých 10 milionů). Díky tomu je Španělsko druhou nejoblíbenější letní destinací v Evropě po Francii. Ne všichni jsou ale z přílivu turistů nadšení.
Napříč Španělskem roste nespokojenost s dopady přebujelého turismu. V létě protestovaly desetitisíce lidí v Barceloně, Malaze či na Baleárských a Kanárských ostrovech. Například v katalánské metropoli demonstranti „zaútočili“ na turisty vodními pistolemi. Vadí jim přetížení místní infrastruktury, znečištění i hluk. A především rostoucí náklady na bydlení a ceny bytů, které mají na svědomí podnikatelé s turistickým ubytováním.
Do nejnavštěvovanějšího města Barcelony ročně zavítá přes 12 milionů lidí, přičemž značná část z nich se sem dostane na výletních lodích. Každoročně se zvyšující počet turistů vytváří tlak na zdravotnictví, odpadové hospodářství, zásoby vody a bydlení. Místní radnice se tak rozhodla k radikálnímu kroku. Už nebude udělovat nové licence umožňující krátkodobý pronájem a od roku 2029 nebude prodlužovat ani ty stávající. Tímto krokem ve městě přijde o licenci přes deset tisíc bytů na platformách, jako je Airbnb, které mají být následně poskytnuty k bydlení místním.
Imigrace motorem ekonomiky
Za rostoucí španělskou ekonomikou ale stojí ještě jeden aspekt, a tím je imigrace. Za poslední tři roky vstoupilo na španělský pracovní trh přes 700 tisíc migrantů v produktivním věku. Díky imigraci vzrostla španělská populace z 47,4 na téměř 49 milionů obyvatel. Právě i nárůst populace stojí za pomalým růstem HDP na hlavu.
Ve třetím čtvrtletí letošního roku navíc v zemi klesla míra nezaměstnanosti na 11,2 procenta, tedy na nejnižší úroveň od finanční krize z roku 2008. Nabídka dostupných pracovníků, podpořená především imigrací, pak umožnila španělským společnostem zvýšit produkci, aniž by příliš zatěžovala jejich rozpočty, uvádí server Euronews. „Počet produktivních obyvatel narozených v zahraničí vzrostl v minulém čtvrtletí meziročně o 9,1 procenta ve srovnání s růstem domácí populace o 0,6 procenta,“ uvedl profesor ekonomie Ruben Dewitte z Gentské univerzity.
Právě přijímání migrantů může zemi s nízkou porodností pomoci s pokrytím budoucích sociálních výdajů. „Příštích dvacet let bude kritických, protože do důchodu odchází stále více lidí,“ cituje BBC profesora ekonomie Javiera Díaz-Giméneze z ekonomické školy IESE. „Podle nejnovějšího demografického scénáře odejde během této doby do důchodu 14,1 milionu lidí,“ dodává Díaz-Giménez. Podle Španělské centrální banky země bude v příštích třiceti letech potřebovat kolem 25 milionů imigrantů.
„Přínos migrujících pracovníků pro naši ekonomiku je zásadní, stejně jako pro udržitelnost našeho systému sociálního zabezpečení a důchodů,“ řekl premiér Pedro Sánchez během srpnové návštěvy Mauritánie, Gambie a Senegalu. Přistěhovalce Sánchez mimo jiné označil za představitele „bohatství, rozvoje a prosperity“ pro Španělsko. Levicová vládní koalice aktuálně doufá v prosazení návrhu na udělení legálního statusu až pro půl milionu nelegálních migrantů z Latinské Ameriky.
Stavebnictví, zemědělství, služby
V zemi ale zatím převládá vůči imigrantům nedůvěra. Nedávný průzkum odhalil, že 41 procent dotázaných je rostoucí imigrací „silně znepokojeno“. To z ní činí páté nejdůležitější téma pro účastníky průzkumu: hned po inflaci, bydlení, otázce nerovnosti a nezaměstnanosti. Pouze 9 procent oslovených si spojuje imigranty s ekonomickým pokrokem, 30 procent pak s nejistotou a 57 procent tvrdí, že do země přichází příliš mnoho lidí.
Vstřícnější jsou vůči migrantům zaměstnavatelé. „Než získají pracovní povolení, klademe velký důraz na to, aby se naučili španělsky. Také jim nabízíme školení a kurzy, jak se vyhýbat rizikům,“ uvedla pro BBC Dolores Queiro z nevládní organizace San Juan de Dios. „Když se přiblíží datum, kdy mohou začít pracovat, spojíme se s různými společnostmi a začneme pro ně hledat práci,“ vysvětluje Queiro. Firmy se podle ní ozývají, „protože vědí, že tu máme lidi, kteří chtějí pracovat“.
„Imigrace není jen otázkou humanity, ale je také nezbytná pro prosperitu naší ekonomiky a udržitelnost našeho sociálního státu,“ zdůraznil v říjnu premiér Sánchez na půdě OSN. Španělsku podle Sáncheze málo kvalifikovaní migranti pomohli v „neviditelných profesích“. Bez nich by sektory jako stavebnictví, zemědělství nebo pohostinství zkolabovaly, dodal předseda vlády.
Rozhádaná pravice
Protiimigrantské nálady přesto v zemi rostou, a to za podpory krajní pravice. „Říkají nám, že je zde potřeba práce migrantů, zatímco před námi zakrývají, že mladí španělští dělníci často opouštějí zemi, aby se uživili,“ kritizoval vládu lídr krajně pravicového hnutí Vox Santiago Abascal. Nezaměstnanost totiž ve Španělsku sice klesá, nejméně to ale pociťují mladí lidé. Španělská pravice taktéž kritizuje postup vlády na Kanárských ostrovech, vstupní bráně do Španělska pro migranty.
„Není méně humánní migrační politika než ta, která neexistuje. Každá loď, která připlouvá do Španělska a ohrožuje životy, je selháním vaší vlády,“ vzkázal Sánchezovi předseda Lidové strany Alberto Núñez Feijóo. To ale premiér odmítl. „Pravice chce, aby námořnictvo přestalo pomáhat člunům a věnovalo se naopak jejich potápění,“ reagoval Sánchez.
Nad tímto tématem ale došlo ke konfliktu i mezi pravicovými subjekty. Letos v létě Vox opustil pět lokálních koaličních vlád s Lidovou stranou, což premiér Sánchez označil za „skvělý den“ pro zemi. Důvodem byl souhlas lidovců s migrační politikou centrální vlády, která rozhodla o převozu čtyř stovek mladých migrantů z Kanárských ostrovů a jejich přerozdělení mezi španělské regiony.
Už tak rozdělenou zemi pak letos v říjnu zasáhly tragické povodně, během nichž přišlo o život nejméně dvě stě osob. Zatímco ekonomické škody zásadní podle analytiků nakonec nebudou, ty politické budou dost možná nezvratné. Letos v říjnu zveřejněný průzkum, který probíhal ještě před záplavami, ukázal, že v průměru sedm z deseti Španělů nedůvěřuje politikům. Vláda sice schválila mimořádnou finanční pomoc zasaženým oblastem, ani to ale nemusí pošramocenou reputaci politiků vylepšit. V zemi se mezitím v souvislosti s povodněmi začíná debatovat o změně modelu a odebrání některých pravomocí autonomním oblastem.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás