Problémy s bydlením nejsou individuální, ale politické, říká Michael Polák

Hostem podcastu Kolaps byl Michael Polák, historik a komunitní organizátor Iniciativy nájemníků a nájemnic.

Nedostupné a drahé bydlení je už v Česku evergreen. V Praze jsou jedny z nejdražších bytů v Evropě a lidé žijící v nájmech se netěší prakticky žádné ochraně. Přesto z médií slyšíme hlavně o neplatičích a problémech, které nájemníci údajně způsobují. V posledních týdnech se hodně mluvilo o tom, že by vláda ráda urychlila vystěhovávání neplatičů a zavedla takzvané rozkazy k vystěhování. O postavení nájemníků a nájemnic a také o tom, že při zlepšování podmínek nájemníků se nemusíme spoléhat pouze na stát, jsme si povídali Michaelem Polákem z Iniciativy nájemníků a nájemnic.

Můžeš pro začátek představit Iniciativu nájemníků a nájemnic?

Iniciativa nájemníků a nájemnic vznikla zhruba dva roky zpátky jako reakce na neřešení problémů nájemníků v české společnosti. Pokud bydlíte v nájmu, asi vám nemusím ty problémy moc vysvětlovat. Nájmy jsou strašně drahé. Rostou dvakrát rychleji než reálné mzdy. Je tu obrovská nejistota pramenící z řetězení krátkodobých smluv. Co nás štvalo, bylo, že nájemníci a nájemnice neměli na koho se obrátit, když prožívali nějakou nespravedlnost. A v neposlední řadě nás štvalo, že ve veřejné diskusi se objevovali výhradně zástupci developerů, pronajímatelů a investičních bank. To jsme se rozhodli řešit, a založili jsme iniciativu.

Jak se lidé do Iniciativy nájemníků a nájemnic dostanou?

Jsme členská organizace. Máme dvě hlavní roviny činnosti. První rovinou je vytváření solidárních sítí mezi nájemníky, to je taková odborová rovina, jde o každodenní podporu, když lidé prožívají nespravedlnost. Druhá rovina je snaha o strukturální změnu a zlepšení postavení nájemníků a nájemnic v české společnosti. V tuto chvíli působíme v pěti městech: v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a Olomouci. Obrací se na nás také lidé i z dalších měst a chtějí zakládat nové buňky. Každá buňka funguje po svém podle toho, jak potřebuje. Členství není podmíněné aktivitou, i když jsme za aktivitu rádi, protože bez aktivních členů to nebude fungovat, ale podmínkou jsou členské příspěvky a dodržování etického kodexu, což jsou základní mezilidská pravidla, kterými se řídíme. V tuto chvíli máme 350 členů a každý měsíc přibývají desítky dalších. Stát se členem je velmi jednoduché, stačí jít na naše stránky, tam najít kategorii „přidat se“, vyplnit formulář, a my se za pár dnů ozveme.

Jaké jsou vaše cíle? Čímž se asi dostáváme k běžnému fungování iniciativy…

Když před dvěma lety někdo řešil problém v nájmu, byl na to sám. Měl jenom kámoše, případně právníka. Nám to vadilo – problémy spojené s bydlením nejsou individuální, jsou společenské a politické, a měly by tedy mít i společenské a politické řešení. Našim cílem je vytvořit tak silnou strukturu, že budeme moci svým členům a členkám zajistit spravedlivé zacházení a dostatečnou podporu.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | jan.belicek@denikalarm.cz

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.