„Propagace jógy nebo vegetariánství ignoruje kulturu a perspektivu nejnižších kast,“ říká Mukul Sharma

Jak souvisí dotek, chuť a čich s klimatickou spravedlností? Proč nejnižší indické kasty nemají rády environmentalisty? Jak si hinduističtí konzervativci přivlastnili ekologická témata a proč se na rozdíl od západní pravice zapojili do boje proti klimatickým změnám? A může být jóga skutečně lékem na klimatickou krizi? O tom všem, ale i o tom, jak provádět výzkum mezi nejnižšími kastami z pozice privilegovaného intelektuála, mluví v novém dílu podcastu Na rozcestí indický politolog Mukul Sharma (Mukul Šarma).

Mukul Sharma je profesor environmentálních studií na indické Ashoka University. Dříve také pracoval jako novinář a angažoval se v občanském sektoru. Jako vědec vydal například monografie Green and Saffron: Hindu Nationalism and Indian Environmental Politics (2012), Caste and Nature: Dalits and Indian Environmental Politics (2017) nebo aktuální Dalit Ecologies: Caste and Environmental Justice (2024).

Podcastová série Na rozcestí / Crossroads vzniká v rámci programu Identity ve světě válek a krizí, který je financován Akademií věd ČR v rámci Strategie AV 21. Do podcastu si zveme společenské vědce a vědkyně, jejichž výzkum se týká důležitých témat a problémů globalizujícího se světa. Aktuální díl moderoval Jiří Krejčík. Rozhovor v anglickém originále najdete zde.

V Indii letos od dubna do června proběhly parlamentní volby. Byly v kampani nějakými zásadními tématy ochrana klimatu nebo ochrana životního prostředí?

Životní prostředí, environmentální problémy a změna klimatu hlavními tématy v politickém diskurzu nebyly. Ale pokud vezmeme životní prostředí ve smyslu přístupu k vodě, cenově dostupné energie a elektřiny, udržitelného a spravedlivějšího přístupu k infrastruktuře, tak tato témata byla na programu všech politických stran. Jde tedy o životní prostředí ve smyslu vašeho živobytí, vašeho každodenního přežití. To skutečně určovalo průběh voleb, ale jiným způsobem, než se to snažíme formulovat třeba na COP 29 nebo jako výzkumníci životního prostředí na našich seminářích či konferencích.

Můžete uvést nějaké příklady, jak se indičtí politici snaží přilákat své voliče na tato témata, i když třeba nejsou přímo environmentální?

Například všechny hlavní politické strany ve volbách hovoří o otázce elektřiny – o její dostupnosti a o přístupu k ní. Elektřina a energie je nedílná součást naší dnešní environmentální diskuse. Energie a elektřina je klíčová, jde o jádro debaty o změně klimatu. Takže pokud se vztahujete k otázce dostupnosti elektřiny pro masy za přijatelnou cenu, dotýkáte se i nějakého aspektu životního prostředí.

Například je tu otázka zaměstnání, pracovních míst a jejich vztahu k průmyslovému růstu. To je, koneckonců, také spojeno s životním prostředím. A opravdu je rozdíl, zda tyto otázky pokládáte jazykem životního prostředí, nebo jazykem rozvoje.

Otázka rozvoje je v indické politice stále velmi živá. Indie původně pod Néhrúovskou doktrínou začínala jako developmentalistický stát, což se v devadesátých letech s liberálními reformami změnilo. Ale současná vláda také hodně mluví o rozvoji. Došlo tady v poslední době k nějaké ideologické proměně?

Témata jako rozvoj, růst, zaměstnanost či živobytí jsou stále v indické demokracii těmi hlavními tématy. Jde o důsledek touhy a očekávání většiny indických lidí dosáhnout základního životního minima. Je to otázka práce a důstojnosti.

Řekl bych, že hlavní zájem zůstává stejný jako v éře Néhrúa. Rozdíl je v tom, že za Néhrúa byl původně klíčovým aktérem stát a veřejný sektor. Nyní je kladen větší důraz na trh, soukromý kapitál, soukromě vedený rozvoj. Ten je samozřejmě podporovaný vládou, ale ten rozdíl tam je.

A tento rozdíl také dělá otázku životního prostředí zásadní – protože pokud se snažíte udržet tempo rozvoje v režimu soukromého kapitálu a volného trhu, pak to má vážné dopady na životní prostředí. Takže ano, existuje zde kontinuita, ale jsou tu i některé změny.

To byla vlastně otázka, kterou jsem chtěl položit – původní néhrúovský i tento neoliberální rozvoj mají jednu věc společnou, a tou je úplné vytěsnění jakýchkoli externalit. A pokud se nemýlím, Indie je dnes na úplně posledním místě indexu environmentální výkonnosti (Environmental Performance Index).

Ano, máte pravdu. Skutečně si vede špatně, pokud jde o environmentální index. A to je velký důvod k obavám. Na jedné straně chcete rozvoj za účelem uspokojení základních potřeb většiny populace. Víte, že Indie má stále velký počet lidí žijících v chronické chudobě a bezdomovectví. Na druhou stranu – jak to vyvážíte s ochranou životního prostředí a jeho zachováním? A další věc, kterou je třeba zdůraznit, je, že když se zaměřujete na růst a rozvoj, jak zajistíte, aby šly ruku v ruce s rovností a spravedlností? Rozvoj totiž byl také značně nerovnoměrný.

Indie nemá velmi špatné hodnocení jen v oblasti environmentální výkonnosti, ale také v ukazatelích rovnosti a spravedlnosti. To je další výzva, protože pokud chcete dosáhnout vysoké míry růstu a pokud ten růst zůstane nerovnoměrný a není dobře rozdělen, pak to vytváří další tlak na životní prostředí, protože lidé jsou stále neklidnější. Chtějí, aby plody rozvoje byly rozděleny a dostaly se k nim domů, do jejich domovů a k jejich dětem. To je pro společnost zdrojem neklidu.