Jsou všichni Palestinci teroristé? Česká veřejnoprávní média podněcují nenávist 

V posledním roce a čtvrt se v českém veřejném prostoru stalo normou psát a mluvit o Palestincích jako o lidech druhé kategorie. Běžně tak můžeme číst příspěvky, které s neskrývaným potěšením volají po zabíjení dětí a všechny Palestince označují za verbež a lidi, jež by bylo nejlepší všechny zabít. Už to vlastně ani není překvapivé. Smutné ale je, že takové postoje podporují i naše veřejnoprávní média tím, jak o masakrech, týrání civilního obyvatelstva a Palestincích obecně dlouhodobě referují. A zejména pak tím, že na koncept kolektivní viny zhusta přistupují.

Izraelská rukojmí, palestinští teroristé

O víkendu proběhla výměna po dlouhé době první várky izraelských rukojmích a palestinských vězňů. Mohla to být dobrá příležitost k otevření tématu takzvaných administrativních vazeb, do nichž jsou Palestinci často zavírání bez obvinění a bez soudu. Nebo k připomenutí tématu dětských vězňů, při jejichž věznění Izrael dlouhodobě porušuje lidská práva. Jaká je praxe, lze vidět třeba v krátkém dokumentárním filmu Ukradené děti, ukradené životy z roku 2012, který je s českými titulky. 

Český divák si samozřejmě může říkat, že nevíme, co se v Gaze ve skutečnosti děje, a že bude spolu s Borkem a Fingerlandem raději věřit armádě demokratického státu než teroristické organizaci. Jenže my víme, co se v Gaze poslední rok a čtvrt děje, a kdo to vědět nechce, lže sám sobě.

Nic z toho se ale nestalo. Místo toho si Česká televize v souvislosti s výměnou dala na sociální sítě obrázek, na kterém bylo napsáno „Hamás předává rukojmí, Izrael je vymění za vězněné palestinské teroristy.“ Později, nejspíš po kritice ho vyměnili za jiný, ukazuje to ale, jakým způsobem v televizi přemýšlejí. Ostatně 19. ledna jsme se v Událostech k tomu, co jsou propouštění Palestinci zač, dozvěděli jen z úst izraelského ministra zahraničí Gideona Saara, že „za propuštění rukojmích platí Izrael vysokou cenu, jakákoliv dohoda s teroristickou organizací je špatná. Propuštění teroristů z našich vězení je vysoká cena s riziky.“ Jeho výrok nechali redaktoři České televize zcela bez komentáře. 

Český rozhlas si zase pozval do Vinohradské 12 ke komentování dohody o výměně Jana Fingerlanda, kterého moderátor uvedl jako komentátora rozhlasu a experta na Blízký východ. Ten vysvětlil, že se jedná o takzvané bezpečnostní vězně, což jsou podle něj „lidé, kteří se nějakým způsobem podíleli na spáchání teroristických činů. V případě žen je to většinou nějaké napomáhání, to znamená třeba transport nějakých výbušnin a podobně. Nikoliv třeba přímo pachatelky nějakého teroristického činu. V případě těch mladistvých vězněných jsou to často lidé, kteří se účastnili nějakého házení kamení, byli zadrženi a teď jsou propuštěni.“ Při komentování aktuální situace na Západním břehu Fingerland řekl, že „izraelští osadníci tam dělají různé neplechy.“ Jím zvolené slovo je vzhledem k tomu, co se na Západním břehu dlouhodobě i v posledním roce děje, mimořádně nevhodné. Osadníci vyhánějí Palestince z jejich vesnic, napadají je a zapalují domy a ničí olivovníky, které původním obyatelům poskytují obživu. Tyto „neplechy“ nedělají jen osadníci, Palestince na Západním břehu zabíjejí i vojáci izraelské armády. Od 7. října 2023 se násilí osadníků i armády vystupňovalo, v posledních dnech se situace ještě výrazně zhoršuje. 

Ve vězení bez obvinění

Fingerlandovo vyjádření o vězeňkyních je nepravdivé a těžko se dá věřit, že to nebyla záměrná lež, je-li tím expertem na Blízký východ. V izraelských věznicích jsou i teroristé nebo lidé, kteří byli obviněni z napomáhání teroristickým útokům. Ti jsou ale následně odsouzeni k doživotním trestům. Vězňů, kteří si odpykávají doživotní tresty za vedení smrtících útoků proti Izraelcům nebo účast na nich, má být propuštěno 230. Budou trvale vyhoštěni a deportováni do Turecka, Kataru nebo Alžírska. Zbývající stovky lidí na seznamu se do vězení dostaly buď za méně závažné trestné činy nebo jsou v administrativní vazbě bez zveřejněných důkazů.

Kromě lidí, kteří se něčeho dopustili, Izrael totiž zavírá i lidi, kteří nic neprovedli a nejsou ani z něčeho obviněni. Ve vězení tráví někdy dlouhé roky. Existuje o tom mnoho důkazů, svědectví i zpráv lidskoprávních organizací. Těžko věřit tomu, že o nich Fingerland nikdy neslyšel. Pro Čechy je nejznámější takovou organizací Be-celem. Ta letos v létě vydala zprávu Vítejte v pekle o zneužívání a mučení vězňů zadržených Izraelem. Zpráva popisuje, co palestinští vězni zažívají ze strany svých věznitelů. Jedná se o násilné činy, sexuální útoky, ponižování a pokořování, úmyslné vyhladovění, nucené nehygienické podmínky, spánkovou deprivaci nebo trestání za náboženské úkony. Podle zprávy se po 7. říjnu stalo násilí, extrémní hlad, ponižování a další týrání Palestinců v izraelských věznicích normou. Další, kdo monitoruje situaci palestinských politických vězňů, je palestinská občanská organizace Addameer, podle níž je v administrativní vazbě aktuálně 3376 lidí a celkově Izrael vězní přes 10 000 Palestinců. Stejné počty uvádí i izraelská občanská organizace Hamoked.

Izraelská vláda po 7. říjnu oznámila politiku nulové tolerance vůči aktivitám, které považuje za podporu Hamásu, což může být i příspěvek na sociálních sítích, který kritizuje brutalitu IDF nebo cituje Korán. 

„Ve vězení s námi zacházeli velmi špatně. Každý vězeň měl jen jedno oblečení. Ve vazební věznici byla krutá zima. V celách na nás pršelo. Mé zatčení bylo nelogické a neoprávněné. Obviněním bylo podněcování a podpora teroristických organizací kvůli zveřejňování veršů z Koránu na sociálních sítích,“ uvedla čtyřiadvacetiletá Šadhá Džarbá pro Guardian. Podle ní to byl způsob, jak uvěznit co nejvíce žen a vyměnit je za izraelská rukojmí. „I my jsme byly rukojmí, protože jsme byly vězněny proti své vůli bez jakéhokoli věrohodného obvinění.“

Opakované zatýkání a týrání

Podle právničky Taly Násir z organizace Addameer bylo šest ze včera propuštěných vězňů ve skutečnosti již dříve propuštěno v rámci dohody o výměně z listopadu 2023 a poté byli znovu zatčeni. Uvedla to v rozhovoru pro Democracy now (od 17. minuty). Opakované zatýkání se týká i těch, kdo nejsou z ničeho obviněni. Mezi čerstvě propuštěnými je takových případů hned několik. Mezi nejznámější patří jednašedesátiletá politička Chálida Džarrár, která se dokonce s krátkým medailonkem probojovala i do Událostí České televize. Je členkou Lidové fronty pro osvobození Palestiny, za kterou je zvolená do Palestinské legislativní rady. Je také palestinskou zástupkyní v Radě Evropy. Chálida Džarrár byla v administrativní vazbě opakovaně, během této doby zemřely dvě z jejích tří dětí a ona se nesměla zúčastnit pohřbu. Naposledy ji izraelská armáda zatkla v prosinci 2023 a propuštěna byla až teď. Půl roku z poslední vazby strávila na samotce bez oken o rozměrech 2,5 x 1,5 metru ve věznici ve městě Ramla. Její manžel Ghassan Džarrár strávil v administrativní vazbě téměř jedenáct let.

Za příspěvky na sociálních sítích byla zadržena loni v březnu novinářka Rúlá Hasanajn, která porodila své první dítě devět měsíců před zadržením. V době, kdy byla zatčena, své dítě, které po narození bylo kvůli zdravotním problémům v inkubátoru, ještě kojila. Dnes ji dcera nepoznává. Podle Výboru na ochranu novinářů (CPJ) soudní dokumenty obvinily Hasanajn z podněcování kvůli příspěvkům z let 2022 a 2023, včetně repostů na síti X a Facebooku, „v nichž komentovala válku mezi Izraelem a Gazou a které obsahovaly její frustraci z utrpení Palestinců“. Hasanajn popisuje pro CNN svůj pobyt ve vězení jako plný týrání a ponižování. „Chytali nás za hlavu, stlačili nás na kolena a pak vláčeli s rukama a nohama svázanýma těžkými železnými pouty,“ uvedla. Během věznění trpěla také nedostatkem jídla nebo menstruačních potřeb. 

Mezi zadrženými ženami, které byly o víkendu propuštěné, byly také studentky obviněné za studentský aktivismus. Příběhy mnoha žen, které podle Jana Fingerlanda určitě aspoň převážely výbušniny, zatímco ve skutečnosti jsou politickými vězeňkyněmi, lze najít ve světových médiích. V češtině je postupně na svém facebookovém profilu zveřejňuje Markéta Všelichová. 

Utrpení českých zpráv

Z veřejnoprávních médií bývá při referování o Izraeli obvykle mnohem horší televize než rozhlas. Většinou totiž zprávy z Izraele přináší David Borek, který působí spíš jako mluvčí izraelské vlády než jako novinář. Například 19. října 2023 tvrdil v jednom ze svých vstupů na ČT 24 o Palestincích, kteří teď protestují proti Izraeli, že se jedná většinou o prosťáčky a lidi, kteří „nejsou schopni rozpoznat pravdu, případně ani nechtějí.“ Borek opakovaně vydává prohlášení izraelské vlády a armády za fakta, která se nezpochybňují.  Ve večerních Událostech 29. února 2024 loňského roku Borek popsal střelbu IDF do davu zoufalých Palestinců, kteří se tlačili u konvoje s humanitární pomocí, jako „rabování humanitárního konvoje Palestinci.“ K tomu dodal, že „zoufalství po potravinách některých Palestinců je velké.“ Pak vysvětlil, že podle Izraele stříleli izraelští vojáci až ve chvíli, kdy se cítili být ohroženi, a že podle Izraele střely zabily jen deset lidí. Zbytek byl podle Borka i IDF důsledek situace, která zavládla kvůli rabování humanitární pomoci. K tomuto incidentu si mohl Borek kromě vyjádření IDF zjistit například to, co říkali očití svědkové a lékaři v nemocnici, kam byli mrtví převezeni, jako to udělala jiná média v zahraničí. Podle nich bylo zastřelených násobně více, než uváděla IDF. Vojáci izraelské armády tehdy zabili nejméně 118 palestinských civilistů a přes 760 lidí bylo zraněno. Ve večerním vysílání 5. června 2024 pak Borek řekl, že hladomor v Gaze není, jen trošku chaos.

Ve dnech kolem propouštění připravoval vstupy z místa pro Českou televizi Václav Černohorský, který za Borka občas zaskakuje. I proto byl celkový dojem mnohem lepší než obvykle a český divák se dozvěděl nejen o Chálidě Džarrár, ale i o strašném životě v Gaze prostřednictvím výpovědí samotných Gazanů. Černohorského vstupy ukazují, že lze dělat veřejnoprávní novinařinu, nebo že je aspoň možné se tomu blížit. Stejně tak i v rozhlase můžeme slyšet rozhovory, které přinášejí hluboký vhled do situace a zároveň jsou lidské a vytvářejí hráz jakékoliv dehumanizaci, jako byl nedávno ten s Natashou Dudinski. 

Český divák si samozřejmě může říkat, že nevíme, co se v Gaze ve skutečnosti děje, a že bude spolu s Borkem a Fingerlandem raději věřit armádě demokratického státu než teroristické organizaci. Jenže my víme, co se v Gaze poslední rok a čtvrt děje, a kdo to vědět nechce, lže sám sobě. Existuje dlouhá řada výpovědí, ať už od samotných Palestinců, nebo od humanitárních pracovníků, lékařů, nebo i vojáků izraelské armády, kteří situaci na místě sledovali na vlastní oči a poté vydali svědectví.

Na rozcestí

Žijeme v době, která nám poskytuje jen jednu jistotu, a to, že se v následujících letech nebudeme nudit. Donald Trump hned po nástupu do funkce zrušil sankce proti osadníkům ze Západního břehu. Jeho blízkovýchodní vyslanec zas přišel s nápadem, že by se obyvatelé Gazy přesunuli do Indonésie. Trumpův tlak na příměří rozhodně nebyl projevem lidumilství a jeho šílené nápady se nebudou omezovat jen na Blízký východ. V takové době je nesmírně nezodpovědné přispívat k destrukci světového řádu a pravidel, která jsme si, jakkoliv nedokonale, po druhé světové válce vytvořili. O českém opouštění principů mezinárodního práva a jejich relativizaci psal tento týden Daniel Prokop. Došel nepřekvapivě k tomu, že se to Česku nevyplatí. Od české politické reprezentace už dlouho nic nečekám, ale že se na destrukci světového řádu podílejí i čeští novináři z médií veřejné služby, to mi je vážně líto.