Německo má za sebou turbulentní a v několika ohledech historický týden. Německý spolkový sněm minulou středu poprvé v poválečných dějinách schválil s pomocí krajní pravice návrh, se kterým přišla konzervativní CDU/CSU a který vyzývá vládu k ostřejší migrační politice. Stalo se tak po útoku nožem v bavorském městě Aschaffenburg, kdy lídr opoziční CDU Friedrich Merz slíbil, že zasáhne proti migraci a volební kampaň zaměří právě na téma migrační politiky. Když dal ovšem najevo, že tak učiní, i kdyby to znamenalo podporu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), prolomil tím politické tabu.
Pomůže prudký posun CDU doprava v otázce migrace neutralizovat sílící krajní pravici, anebo její vzestup naopak podpoří?
Představitelé tradičních politických stran dlouhodobě odmítají s AfD spolupracovat, a to nejen v tom smyslu, že se stranou nechtějí jít do koaličních vlád na zemské i spolkové úrovni, ale odmítají také předkládat návrhy a zákony, které k získání většiny potřebují hlasy krajní pravice. Sama CDU/CSU dosud vůči krajní pravici uplatňovala strategii „protipožární zdi“ (Brandmauer), což prakticky znamenalo, že vylučovala jakoukoli spolupráci. To se teď poprvé v poválečné historii mění. I kvůli německé zkušenosti s nacismem se jedná o velkou věc. Na symbolické úrovni je situace o to horší, že k obratu došlo pár dní po osmdesátiletém výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi.
Merzovo manévrování
Minulou středu parlament těsně odhlasoval rezoluci, kterou Merz označil za „pětibodový plán“ na ukončení ilegální migrace. Ta však nemá žádnou závaznou platnost a představuje především apel na vládu. Kromě trvalých kontrol na hranicích navrhuje například vracet žadatele o azyl a migranty zpět na hranice, což je podle německých sociálních demokratů a zelených v rozporu s německým i unijním právem. Experti přitom poukazují na to, že návrhy z pětibodového plánu bezpečnostní situaci v zemi příliš nepomohou. Kritizují, že o migrační politice se v Německu vyjednává pouze reaktivně nebo že strany z pravého politického spektra postupují rekonstruktivně a slibují návrat do minulosti, v níž žádní migranti nebyli, a to prostřednictvím masového vyhošťování ze země. Německo je přitom zemí, která přistěhovalce kvůli stárnoucí populaci potřebuje a potřebovat bude.
Už ve čtvrtek však v reakci na odsouhlasenou rezoluci přeživší holokaustu začali vracet své čestné řády, statisíce lidí protestovaly a z CDU odešlo několik výrazných tváří. Církevní svazy pak zveřejnily dopisy, v nichž návrh konzervativců odsoudily. Své mlčení k aktuálnímu politickému dění prolomila i Angela Merkelová, jež Merzův krok silně zkritizovala s tím, že se lídr opozice evidentně necítí být vázán svými dřívějšími prohlášeními. Merz totiž v listopadu deklaroval, že před volbami nepodnítí žádné hlasování, které by vyžadovalo „náhodnou nebo reálnou“ většinu získanou s hlasy AfD.
Kandidát na kancléře však ve své kontroverzní politické hře, kterou média označují za gambit, pravděpodobně bude pokračovat. Radikálním obratem v migrační politice naplňuje dlouhodobé touhy významné části základny CDU/CSU. Ne všichni ve straně ale s tímto směřováním souhlasí. Vůči návrhu se vymezili především středoví představitelé CDU/CSU z křídla blízkého Merkelové. Kritika zazněla také od berlínského starosty Kaie Wegnera, který vyzval k řešení vycházejícího z demokratického středu.
Strategická chyba a její důsledky
V pátek byl do hlasovacího pořádku zařazen návrh zákona, jímž chtěla CDU/CSU mimo jiné zastavit slučování rodin uprchlíků s omezeným ochranným statusem a dát spolkové policii pravomoci k rychlejšímu vyhošťování lidí. V parlamentu však návrh těsně ztroskotal poté, co jej dvanáct konzervativců buď odmítlo, nebo se zdrželi hlasování. Merz spoléhal na to, že hlasovací koalice CDU/CSU, liberální FDP, AfD a Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW) přinese porážku Zeleným a sociálním demokratům. Nakonec však uškodil sám sobě. Pro Merze, který celý týden hájil svou radikální taktiku tváří v tvář ostrým reakcím i kritice z vlastní strany, je to potupa.
Merz přitom tento krok dělat nemusel. Chtěl však v předvolební kampani přenést pozornost na migrační politiku a její změnu. Potíž je v tom, že to spojil s otázkou, zda je možné tvrdé změny prosazovat spolu s krajně pravicovou stranou. Merz tak během několika dní nejen porušil své slovo, ale také rozdělil svou stranu a přišel o část vlastní autority – a to všechno vlastně zbytečně. Lídr opozice mohl návrh pouze položit na stůl, ale nehlasovat pro něj společně s AfD. Tím, že prolomil politické tabu, totiž pomohl levicovým stranám v jejich předvolební argumentaci. Ty nyní svorně říkají, že na rozdíl od konzervativců s AfD nikdy spolupracovat nebudou.
Merz tak stojí před zásadní otázkou, jíž čelí konzervativní strany po celé Evropě: Pomůže prudký posun doprava v otázce migrace neutralizovat sílící krajní pravici, anebo její vzestup naopak podpoří? Dosavadní výsledky naznačují, že tato taktika nefunguje. Když si měli voliči ve volbách vybrat mezi „originálem“ (skutečnou krajní pravicí) a „kopií“ (konzervativní strany posouvající se doprava), měli tendenci dát přednost spíše „originálu“. Právě to ukazují příklady z Nizozemska a Švédska. Dle nejnovějšího průzkumu veřejnoprávní televize ZDF se 66 procent respondentů domnívá, že by CDU měla spolupráci s AfD odmítnout; opačný názor má 31 procent dotázaných.
Krajní pravice posiluje, střed tápe
Celá kauza je hmatatelným důkazem radikalizace veřejné debaty v zemi. Za všechno mluví anketa „Neslovo roku“, v níž za rok 2024 zvítězil výraz „Biodeutsch“, který slouží ke konstrukci rasového pojetí národnosti. Původně se toto slovní spojení používalo výsměšně, už několik let je však někteří lidé užívají při rozdělování lidí na údajně „pravé“ a „nepravé“ Němce. Toto spojení naznačuje, že lidé s migračním pozadím skutečnými Němci nikdy být nemohou. Předloni v anketě zvítězil termín „Remigrace“ – kontroverzní pojem, který se v krajně pravicových kruzích používá od roku 2015 pro požadavek masové deportace migrantů a lidí, kteří nejsou považováni za etnické Němce. Toto slovo letos AfD poprvé zařadila i do svého volebního programu.
Merz svým jednáním vyvíjí tři týdny před volbami nátlak i na levicové strany, které se budou muset rozhodnout, jak na tuto změnu zareagují. Zatímco AfD těží z nespokojenosti voličů a dál posiluje, CDU/CSU sice v průzkumech stále vede, ale lehce oslabuje. Přes masové protesty v německých městech zůstává Friedrich Merz hlavním favoritem na post kancléře. Otevřeně ve stylu Donalda Trumpa slibuje, že hned první den v úřadu zavede tvrdá opatření v migrační politice. Jenže to vzbuzuje obavy i uvnitř jeho strany, protože Merzova tvrdá rétorika může velmi zkomplikovat skládání budoucí koalice. Veřejnost však po letech politických sporů nesourodé semaforové koalice a pokračující hospodářské krizi nebude chtít další rozkoly, ale stabilitu. A je otázkou, jestli Merz po svém politickém gambitu právě o tuto stabilitu nepřichází.
Autorka je analytička v Asociaci pro mezinárodní otázky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás