Evropě zajistí bezpečnost jedině silná sociální politika. Bez ní se začne rozpadat

Bernie Sanders ukazuje na slabé místo nejen Donalda Trumpa, ale i evropské krajní pravice. Protilékem může být antifašistická hospodářská politika.

Jan Bělíček
Foto Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0

Zatímco politici z centra Demokratické strany si vzali na Trumpův projev před Kongresem trička s nápisem „Resist“, třiaosmdesátiletý Bernie Sanders nezůstal o prázdné symboliky a zveřejnil silný dvacetiminutový projev proti Trumpově administrativě, kde jasně a bez patosu vysvětluje, proč Trumpova vláda postupuje proti zájmům amerických občanů. Je příznačné, že jediné adekvátní reakce na Trumpovo vládnutí i na jeho neskutečný přístup k Zelenskému a Ukrajině přicházejí právě z levicového křídla Demokratické strany – nejen od Sanderse, ale i od Alexandrie Ocasio Cortéz. Naopak z výroků hlavních postav strany, třeba šéfa demokratů v Senátu Chucka Schumera, si dělá legraci už i populární moderátor Jon Stewart. Reakce většiny politiků Demokratické strany je jedním slovem zoufalá.

Amerika pro pět procent nejbohatších

Bernie Sanders ve zmiňovaném projevu říká, že Trumpova administrativa je „vládou miliardářské třídy pro miliardářskou třídu“, kterou vůbec nezajímají problémy obyčejných Američanů. Dokládá to podle něj i Trumpův úterní projev v Kongresu, v němž se prezident nevyjadřoval k ničemu z toho, co dnes pracující lidé ve Spojených státech řeší. Trump zkrátka za měsíc a půl nepřinesl jedinou legislativní změnu, jediný prezidentský dekret, který by jakýmkoliv způsobem zlepšil život chudší části americké společnosti. Podle Bernieho Sanderse nemá smysl bavit se o tom, jestli Spojené státy náhodou nesměřují k vládě oligarchie, protože vládou oligarchie a „komunismem pro bohaté“ už dávno jsou.

Antifašistickou hospodářskou politiku dnes nesmí překrýt ani evropská debata o zbrojení. Evropská bezpečnost a ekonomická stabilita spolu totiž úzce souvisejí.

Sanders zmiňuje, že šedesát procent Američanů žije od výplaty k výplatě v nejistotě, jestli zaplatí nájem, jestli budou mít na lékaře nebo na opravu auta, když se jim náhodou porouchá. Stejný problém představuje bydlení nebo zdravotnictví. „Pane prezidente, opravdu chcete učinit Ameriku znovu velkou? Tak zajistěte, aby každý Američan bez ohledu na to, jaké má příjmy, mohl jít k lékaři nebo do nemocnice a nemusel se strachovat, jestli to bude vůbec schopný zaplatit,“ říká Sanders a upozorňuje na to, že Trump ve svém devadesátiminutovém projevu ke Kongresu neřekl o zdravotnictví ani slovo.

Tři miliardáři, kteří za Trumpem stáli během jeho lednové inaugurace (Musk, Bezos a Zuckerberg), vlastní takové množství majetku jako chudší polovina americké společnosti, tedy 170 milionů lidí, dohromady. Sanders dokonce cituje výzkum Institutu pro daně a hospodářskou politiku, který tvrdí, že po zavedení Trumpových ekonomických reforem se 95 procentům americké společnosti daně zvýší a výrazně se naopak sníží pěti procentům nejbohatších. Toto je svět, který americké společnosti nabízí Trumpova administrativa – a kromě jednoho staříka z Vermontu to nikdo z demokratických politiků nedokáže pojmenovat.

Odpovědí je antifašistická hospodářská politika

V roce 2016 vyhrál Donald Trump prezidentské volby proti Hillary Clinton i z toho důvodu, že zosobňoval populistický útok na korporátní a ekonomické elity americké společnosti, které bohatnou na úkor chudších Američanů. Jeho vládnutí však z tohoto příslibu nenaplnilo takřka nic. Korporacím a nejbohatším Američanům se za jeho vládnutí naopak dařilo skvěle, a to i díky masivním daňovým úlevám a škrtům. V předvolební kampani v roce 2024 Trump nabídnul vágní ekonomický populismus znovu, když v kampani mluvil o tom, že se lidem nedaří dobře kvůli stoupající inflaci. Miliony lidí uvěřily jeho příběhu, že za ekonomické problémy mohou nelegální migranti a také zbytek světa, který Spojené státy zneužívá, nikoli extrémně nespravedlivá a nerovná americká společnost. Jenomže pokud Trump něco konkrétního pro své chudší voliče ani teď neudělá a bude uskutečňovat dál politiku bohatých, s bohatými a pro bohaté, o podporu zcela jistě přijde. Právě z tohoto důvodu je aktuální politický apel Bernieho Sanderse velmi důležitý.

Pokud Evropa a Spojené státy hledají politický program, který dokáže zastavit nástup krajní pravice, mají ho už minimálně patnáct let před očima. A tento program je aplikovatelný i na českou realitu, v níž procento nejbohatších vlastní procentuálně více majetku než v jiných postkomunistických zemích – snad jen kromě Ruska. Německá ekonomka Isabella Weber tuto politiku nedávno ve svém článku pro časopis The Nation označila za „antifašistickou hospodářskou politiku“. Hovoří o tom, že naštvanost obyčejných pracujících lidí plyne z toho, že ačkoliv poctivě pracují, kvůli inflaci a stagnaci mezd začínají mít problém se svými příjmy vyžít a zaplatit všechny výdaje. Antifašistická hospodářská politika podle ní musí tlačit na snižování cen věcí zcela nezbytných pro běžný život, jako jsou potraviny, nájem, energie, a zároveň se zaměřovat na zvyšování mezd. Právě to je podle Weber politika, která může zastavit růst krajně pravicových stran, zvlášť proto, že ony samotné žádnou odpověď na tento problém nenabízejí.

A tuto antifašistickou hospodářskou politiku dnes nesmí překrýt ani evropská debata o zbrojení. Evropská bezpečnost a ekonomická stabilita spolu totiž úzce souvisejí. Pokud nebudeme řešit ekonomické nerovnosti a nebudeme adresovat ekonomické problémy obyčejných lidí a místo toho půjdou velké prostředky jen na zbrojení, zákonitě to povede k růstu krajní pravice v Evropě. Krajní pravice je momentálně politickým spojencem Ruska i Trumpovy administrativy a vláda krajní pravice ve většině evropských zemí nebo i v samotných evropských institucích bude znamenat jistý konec nezávislé Ukrajiny a zánik liberálních a sociálních evropských hodnot.

Řešení ekonomických nerovností v Evropě nicméně rozhodně nesmí vést k zastavení dodávek zbraní a bojkotu vojenské podpory pro Ukrajinu v jejím oprávněném odporu proti Ruské federaci. Ekonomická spravedlnost musí být součástí našeho přemýšlení o evropské bezpečnosti a musí být také součástí promyšleného boje proti krajní pravici, ať už je ruská, americká nebo evropská. Nutnost tohoto postoje bohužel zatím americkým ani evropským politikům plně nedochází, což může mít zásadní politické důsledky.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | jan.belicek@denikalarm.cz