Co je podle tebe trumpismus, co je pro něj typické?
Všichni se teď snažíme pochopit, co se děje. Rozložila bych to do různých úrovní. To, co se děje ve Washingtonu od inaugurace Trumpa, zatím nevykazuje vysokou míru koherence. Teprve uvidíme, co z toho vznikne. Určitě je to nějaká forma úplně jiného dělání politiky, která maximalizuje tlak, rozbíjí liberální pořádky. Také se snaží vytlačit z administrativy liberální elity. Mají představu, že liberální elita musí být vyměněna, je tam velký prostor pro technokratické monopolisty. A naprosto narušuje mezinárodní liberální řád. Ta politika je zároveň silně personalizovaná, trumpismus je forma personalizované politiky, která není jedinečná pro republikány, ani demokraté nebyli až do konce schopni se svého nešťastného kandidáta zbavit.
Další úroveň je americká, pravicová. V trumpismu se recykluje celá řada principů, postojů, symbolů a starších proudů. Patří tam nějaká forma křesťanského nacionalismu, amerického sobectví – America First nevymyslel Trump, je tam systematický nárok na obnovení rasových privilegií, bílí Američané, bílá většina má získat zpět svá privilegia, podobně se má obnovit genderová hierarchie, která byla dřív. Stejně jako nějaká forma protekcionismu. Toto bude mít větší appeal i mimo ten charismatický trumpismus. A pak tu máme ještě jednu širší rovinu, to je neliberální populismus, který najdeme i v Evropě a jiných státech. Sem patří posílení role státu ve prospěch exekutivy, která narušuje rovnováhu sil v demokracii, je v tom jakýsi voluntarismus a snaha změnit pořádky a realizovat všechna populistická témata jako antimigrace a tak dále. Ty tři roviny se budou mezi sebou dále vyvíjet
Vzniká s Trumpem něco nového?
Neřekla bych, že je to nové. Typ politiky, kterou Trump provádí, bude svou legitimizaci teprve vytvářet a ta je nová. Ale všechny ty útoky na wokeness nebo na inkluzivní demokracii založenou na rovnosti a univerzalitě práv vidíme už dlouho. Tyto průlomy podobných myšlenek nejsou nové, ve střední Evropě jsme je měli vícekrát. Průlom těchto myšlenek a praxe je ale tentokrát v zemi, na kterou jsme spoléhali, že bude tyto principy dlouhodobě reprezentovat, ztělesňovat nebo i zaštiťovat. Už se nemůžeme v mezinárodních vztazích nebo i ve vnitřní politice a debatách spolehnout na to, že liberální hegemon, ač jeho praxe liberální nebyla a ač je to země už dlouhou dobu velmi polarizovaná, ve které vzniká celá řada velmi reakčních nebo krajně pravicových politik – tak teď se tento typ politiky dostal nejen k moci, to už se stalo v roce 2016, ale tentokrát se to stalo se silnou a skoro revoluční silou. To se mění. Po roce 2020 se naplnila obava z toho, že se tyto politiky stanou mainstreamem. A to se teď děje v Americe, většina se překlápí a je nesena revoluční silou.
Na úrovni ideologie vidíš nějaké změny, je tam něco nového?
Nedívala bych se na Trumpa jako na nějaký výron zla, který se tu zničehonic objevil, s tím že má kořeny a pozorovali jsme je už několik let. Spíše převrací stůl tam, kde předchozí politika – ačkoliv byla nominálně liberální a univerzalistická – už dávno nefungovala, nenaplňovala svoje očekávání a jednala naprosto v rozporu se svými principy. To neplatí jen o USA, ale do velké míry i o Evropě. S Trumpem přichází někdo, kdo odhazuje servítky.
V něčem překvapivě představuje kontinuitu. Co USA dělaly v zahraničí, nebyl nějaký imperialistický otevřený intervencionismus, jak o tom slyšíme teď, ale v zásadě tam něco podobného bylo už dlouho. Vidím v trumpismu vyústění něčeho, co existovalo v předchozí americké politice, teď to odhazuje všechny servítky a říká, co ta Amerika dělá naplno. Trump otevírá věci, které byly zastřené.
Můžeš dát příklady toho, co bylo zastřené a teď se odhaluje?
Teď nás šokuje neochota podpořit Ukrajinu. Na druhou stranu, kdo opravdu podporoval Ukrajinu tak, aby se dovedla bránit? Nebyli jsme nikdy schopni se mezi sebou na Západě domluvit na tom, jak ukončit válku. A Trump to teď otevřel. Neudělal to dobře a neříkám, že to povede k míru. Ten způsob není pozitivní, ale v zásadě aspoň víme, co se tam děje. Trump chce připojit Grónsko, Panamu a Kanadu. To je samozřejmě šokující, ale USA hrály tyto geopolitické hry celou dobu po celém světě, včetně Evropy. Já sleduji dění na Balkáně. Naprosto otevřeně se mluvilo o geopolitickém soupeření na Balkáně a Evropa a USA místo aby podpořily rozvoj, demokratizaci, ekonomickou integraci, tak hrály primárně hry, co se týče zdrojů, ovlivňování politických klik a tak dále. Už delší dobu tu máme hegemona, který čím dál méně hraje tuto liberální hru, která by měla přinášet výhody všem, kteří ji hrají, a dlouhodobě čím dál tím víc hraje na sebe v situaci, kdy se globalizace mění. Teď tato hra byla demaskována a Trump ji zintenzivnil a podkopává zbytky spojenectví a principů.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
