K pátému výročí pandemie udělala organizace UNI Global Union celosvětový průzkum mapující podmínky lidí pracujících v sociálních službách. V Česku se do průzkumu zapojila odborová organizace ALICE. Z průzkumu vyplývá, že víc než 80 % pečujících se na pracovištích potýká s důsledky nedostatku personálu, přičemž čtvrtina respondentů uvedla, že jim pracovníci chybějí neustále. Do dotazníkového šetření se zapojilo celkem 11 233 pracujících v pečujících profesích z 63 zemí, z toho 368 odpovědí přišlo z České republiky.
Autoři zprávy upozorňují, že ačkoliv byli pečující a zdravotníci během pandemie oslavováni jako hrdinové a politici slibovali systémové změny, které měly zlepšit podmínky v sektoru zdravotnictví a sociálních služeb, většina slibů zůstala nenaplněna: pečující stále pobírají nízké mzdy, potýkají se s chronickým nedostatkem pracovníků a práce má vážné dopady na jejich fyzické i psychické zdraví.
UNI Global Union varuje, že špatné podmínky povedou k dalšímu odlivu zaměstnanců ze sociálních služeb, což ještě prohloubí krizi péče. Trvalý nedostatek pracovníků v nemocnicích a pobytových sociálních službách přitom ohrožuje zdraví pacientů – dokonce způsobuje úmrtí, kterým by bylo možné předejít. Určitá úroveň personálního obsazení je nezbytná pro poskytování kvalitní péče a bezpečné pracovní prostředí.
Průzkum dále ukazuje, že udržení pracovníků v práci v oboru i jejich větší spokojenosti napomíhá členství v odborech a kolektivní vyjednávání. „Pět let po pandemii jsou pečující stále přepracovaní, nedostatečně placení a vystavení nebezpečným podmínkám,“ řekla Christy Hoffman, generální tajemnice UNI Global Union. „Tato zpráva je budíček. Bez okamžitých opatření vedoucích ke zvýšení mezd, zvětšení počtu zaměstnanců a boji proti násilí na pracovišti se systémy péče zhroutí,“ dodala lídryně světové odborové federace zastupující 20 milionů pracovníků v odvětví služeb.
Hlavními zjištěními pro Českou republiku jsou závažný nedostatek pracovníků: 25 % se jich potýká s nedostatkem personálu vždy, 56 % trpí nedostatkem personálu často. Víc než 79 % respondentů uvedlo, že při současných podmínkách není kariéra v sociálních službách udržitelná až do důchodového věku. Dalším problémem jsou nízké mzdy: 67 % respondentů uvedlo, že není spokojeno s odměňováním své práce. Bezpečnost práce je dalším častým úskalím: přes 16 % respondentů utrpělo v práci úraz, jehož následky trvaly měsíc nebo déle; 69 % pracujících cítí vyčerpání v důsledku práce, 61 % zažívá v práci stres, 60 % trpí bolestí svalů a 48 % má problémy se spánkem. Celých 44 % respondentů se setkalo na pracovišti s diskriminací. Nejčastěji je přitom diskriminace spojená s angažovaností v odborech.
„Podepisuje se to na zdraví mém i mých kolegů. Problémy máme psychické, ale především fyzické. Bolesti zad, takže bez léků se nehnu. Odchod do důchodu v 65 letech, což znamená, že mi zbývá ještě deset let. Je mi 55 let. V sociálních službách pracuju už 25 let v přímé péči. Nikoho nezajímáte, hlavně, že jste v práci, kde nemáte zastání. Přesčasy nám neproplatí a stahují je odpoledními službami. Jeden víkend obklíčený dvanáctkami v měsíci. Přetěžování zaměstnanců. Málo personálu na směny, pak stihneme jen základní věci okolo klientů místo toho, abychom měli více času si třeba povídat,“ popisuje pečovatelka ze zařízení lůžkové péče své pracovní podmínky.
Spolu s výročím pandemie si připomíná pět let od založení odborová organizace ALICE, která je součástí Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb (UZO) a vznikla v době pandemie s cílem hájit práva pracovníků v sociálních službách. „Odpovědnost za to, v jakých podmínkách jsme ochotni pracovat, je na každém z nás. Organizovat se v odborech je cesta, jak dosáhnout změny,“ říká předsedkyně organizace Dana Búriková.
UNI Global Union vyzývá vlády a zaměstnavatele k okamžitému jednání o zvýšení mezd a zavedení bezpečných personálních standardů, aby se zabránilo vyhoření pracovníků a zvýšila se kvalita péče. Dále požaduje posílení ochrany proti násilí a obtěžování na pracovišti a právní ochranu pro migrující pracovníky, kteří čelí nepřiměřené diskriminaci a nebezpečným podmínkám. Důležitá je i podpora zastoupení odborů a kolektivního vyjednávání a lepší veřejné financování sektoru péče s cílem zajistit kvalitní služby, spravedlivé odměňování a pracovní sílu, která dokáže uspokojit rostoucí požadavky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás