Během období, kdy byl Ivan Bartoš ministrem pro místní rozvoj, začal na jeho ministerstvu vznikat zákon o podpoře bydlení. Tvůrci zákona přišli s myšlenkou sítě kontaktních center, kam se budou moci obrátit všichni lidé, kteří budou mít obavu, že se dostávají do problémů s bydlením. Dále by měl zákon nabízet garance majitelům bytů, kteří by se tak nemuseli obávat, že nedostanou nájem, pokud nájemník nebude moci platit. Nájemní smlouvy by tak nájemníci uzavírali buď přímo s majitelem, přičemž obec nebo některá občanská organizace by byly garantem této smlouvy, anebo by majitel uzavřel smlouvu s obcí či jiným subjektem a ty by byt dále pronajímaly. A nakonec přinášel zákon podporu těm nejohroženějším, kteří měli mít po dobu tří let možnost asistence při návratu do běžného života.
Pozměňovací návrhy jsou úplným výsměchem, který ukazuje, že poslanci nemají tušení, s jakými problémy se lidé v naší zemi potýkají.
O tom, jestli je takový zákon dostatečně ambiciózní, když nikomu nestanoví povinnost sociální bydlení skutečně zajišťovat, se dá vést diskuze. Podle zastánců zákona je politika umění možného a zákon, který by obcím stanovil povinnost se o své občany postarat a zároveň budovat a udržovat obecní bytový fond, je v Česku aktuálně neprůchodný. Proto řada lidí z občanské společnosti nový zákon podporovala, byť ho jiní kritizovali jako bezzubý.
Nyní se poslanci snaží výrazně omezit počet lidí, kteří by z tohoto zákona mohli benefitovat. Jiří Havránek (ODS) a Silvia Doušová (STAN) přišli s pozměňovacími návrhy, které navrhují příjmový limit tak nízký, že vyřadí prakticky všechny domácnosti s pracovním příjmem na úrovni minimální mzdy. Navrhovaný příjmový test totiž stanovuje, že domácnost s reziduálním příjmem (tedy příjmem po zaplacení nákladů na bydlení) nad 1,43 životního minima nemůže čerpat podpůrná bytová opatření. Zákon tak z podpory vyřadí i seniory s důchodem vyšším než deset tisíc korun, ale například také samoživitelku s dítětem do sedmi let, která pracuje na dohodu a vydělá si třeba deset tisíc. Kromě toho nárok na garanci od státu ztratí lidé, kteří se v nějaké fázi svého života do limitu vejdou, protože žádné příjmy nemají, a posléze se jejich situace změní. Tedy začnou pracovat nebo získají nárok na nějakou dávku. Do příjmů se totiž počítají i sociální dávky, takže podporu může ztratit jak samoživitelka, která si najde práci, tak člověk, kterého stát uzná za zranitelného, a tím pádem bude pobírat o něco víc peněz na dávkách.
Mimo to pozměňovací návrhy zkracují dobu asistence ze tří na dva roky. Těch, kteří asistenci potřebují, není až tak moc. Typicky se jedná o lidi, kteří jsou traumatizovaní, nemocní nebo byli dlouho sociálně vyloučení a asistence jim má pomoct, aby si bydlení dokázali udržet. Zkrácení doby nedává vůbec smysl vzhledem k tomu, že se jedná skutečně o lidi, kteří potřebují čas, aby se zaběhli v nové životní situaci a o bydlení nepřišli.
A nakonec chtějí poslanci svými pozměňovacími návrhy do zákona dostat už tak přetížený Úřad práce, který by kromě příjmových testů prováděl i testy majetkové. Na závazné stanovisko by Úřad práce měl podle návrhu neomezeně dlouhou lhůtu. Každý, kdo má aspoň trochu ponětí o tom, jak v Česku úřady práce fungují, si domyslí, že by to byla katastrofa. Navrhovatelé nejspíš netuší, s jak vážnými problémy se tato instituce potýká a že aktuálně zvažují odbory stávkovou pohotovost, protože není dost peněz na výplaty a už tak personálně poddimenzovaný úřad má propouštět stovky zaměstnanců. Faktický výsledek tohoto opatření by tedy spočíval v oddalování pomoci těm, kteří by i při přísně nastavených podmínkách na ni měli nárok.
S bydlením přitom stojí a padá každá sociální politika. Jedním z největších problémů, se kterými se potýkají samosprávy, jež chtějí lidem na sociálním dně pomáhat, je neustálá fluktuace lidí v nouzi. Za situace, kdy do vaší obce stále proudí noví lidé a jiní zase odcházejí, dobrou sociální politiku nastavit nelze. Zákon o podpoře bydlení sice neměl ambici radikálně změnit situaci, některým lidem ale pomoct mohl. Pozměňovací návrhy jsou však úplným výsměchem, který ukazuje, že poslanci nemají tušení, s jakými problémy se lidé v naší zemi potýkají.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás