Kolaps pokračuje ve speciální sérii věnující se trumpovské Americe a změnám, které v souvislosti s prezidentstvím Donalda Trumpa sledujeme. Tématem číslo jedna posledních dní je tak trochu revoluční Trumpova celní politika, kterou aplikoval takřka na všechny své obchodní partnery, ale vzápětí ji zrušil. S politickým ekonomem Danielem Šiterou jsme řešili dopad případných cel na střední Evropu a Česko, ale taky německý merkantilismus a ekonomickou strategii Evropské unie i evropských zemí.
V souvislosti se zaváděním cel to vypadá, že jsou to pouze USA, kdo chce chránit svůj trh. Evropská unie a evropské země vedle nich působí jako největší proponent globálního volného trhu. Ale ono to tak docela není. Například i Německo mělo svoji vlastní merkantilistickou politiku, je to tak?
Německo ji mělo, ale to byl jiný typ, spíše podobný Číně. Byl to typ merkantilismu, který těžil z politik volného obchodu. Pokud Trump obsesivně mluví o obchodním saldu, Němci zase posledních dvacet let honili obchodní přebytky a mluvili o sobě jako o exportní velmoci. Německý typ merkantilismu využíval dominanci v některých průmyslových sektorech a podporoval volný trh a obchodní vztahy.
Problém Německa ve vztahu ke Spojeným státům je ten, že Němci se snažili podkopávat ceny toho, co vyváží. Na jedné straně probíhala moderace toho, kolik budou němečtí pracovníci vydělávat. A na druhé dohoda o tom, že musíme zůstat konkurenceschopní vůči zbytku světa. Němečtí dělníci začali brát relativně méně a méně tak, aby byl německý průmysl konkurenceschopný a mohl vyvážet do Spojených států a do Číny. Získávali tak nejen úspory ale i přebytky. A co s těmi úsporami? Když je neinvestuješ doma a omezuješ domácí spotřebu kvůli konkurenceschopnosti, tak tím podrážíš nohy americkému průmyslu, se kterým soupeříš. Zároveň když neinvestuješ doma, tak začneš úspory, které nejdou dělníkům, aby je spotřebovali, přesouvat k elitě do bank a banky si kupují americké státní dluhy i dluhy domácností.
Když byla v roce 2008 ekonomická krize, tak nejvíc poškodila německý bankovní sektor, který hrál roli v tom, že Amerika se vychýlila směrem k financializaci, což možná vyhovovalo Wall Street, ale určitě to nevyhovovalo obyčejným Američanům. To je součást Trumpovy rétoriky – vy si kupujete naše dluhy a zároveň podrážíte nohy našemu průmyslu. Vyvážíte sem zboží, které cpete do chřtánu americkým dělníkům, které jste připravili o práci. Takže je vykořisťujete hned nadvakrát. Z německého pohledu ty vyvážíš zboží a jsi exportně úspěšný. Z amerického pohledu házíš na americký trh přebytek zboží.
Za podmínek, kdy doma nic nespotřebováváš a podkopáváš vlastní životní úroveň, abys Američanům nacpal zboží. Američani nemají job a musí se zadlužit, a roztáčíš ekonomiku zadlužení. To je Trumpova rétorika. Možná to vysvětluje, proč tak působí na určitou část deklasovaného obyvatelstva.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
