S nástupem Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA přišla vlna neutuchajícího mediálního zahlcení. Změnu mnoho lidí pocítilo hlavně na sociálních sítích, které zaplavily AI generovaná videa a obrázky stejně jako prezidentovy náhodné agresivní výkřiky. Poté, co se na stranu Trumpa přidal po Elonu Muskovi i Mark Zuckerberg, mnoho lidí plánovalo velké sociální sítě raději zcela opustit.
Důvodů k opuštění bylo přitom mnohem více než jen jejich vlastnická struktura. Sítě a aplikace o nás sbírají citlivá data, která dále poskytují státu a také prodávají třetím stranám. Zatímco se dnes tyto pohyby dat mohou zdát jako banalita – přece neděláme nic nelegálního – zrušení precedentu Roe v. Wade v USA ukázalo, jak nás vlastní aplikace bez problému udají třeba za interrupci.
Sociální sítě zkrátka již dávno nejsou místem, kde by si lidé jen psali na zeď hezké vzkazy nebo sdíleli oblíbené písničky. Kromě prodeje citlivých dat stále zdokonalují své algoritmy, které utvářejí závislost a ničí soustředění i paměť. Svou roli hrají sítě také ve fašizaci společnosti. Pokud máte profil mladého muže, který třeba rád cvičí, stačí jen pár kliků a začnete dostávat do doporučení influencery současné manosféry.
Není třeba načítat sáhodlouhé akademické zdroje, abychom zjistili, že je nám z telefonů i sítí zkrátka špatně. Průzkum britské GWI udává, že by se 60 procent lidí z Generace Z chtělo vrátit do doby před rozvojem sociálních sítí. Tyto pocity mapuje v českém kontextu Clara Zanga, v jejíž reportáži mladé ženy vysvětlují, že jim v životě chybí nuda nebo schopnost se pořádně soustředit.
S neustálou přítomností na sociálních sítích navíc přichází potřeba estetizace celého životního stylu. „Veškerý život společností, v nichž vládnou moderní podmínky produkce, se jeví jako obrovská akumulace spektáklů. Vše, co bylo dříveprožíváno přímo, se vzdálilo v reprezentaci,“ píše na začátku své knihy Guy Debord.
„Spektákl si podrobuje živé lidi v té míře, v jaké si je celkově podrobila ekonomika. Není ničím jiným než ekonomikou vyvíjející se pro sebe samu,“ pokračuje. Ačkoli byl text napsaný v šedesátých letech, dá se podle Karolíny Ježkové jednoduše aplikovat také na dnešní společnost. Karolína proto pochybuje, že by dnešní sociální sítě mohly být lepší – tedy alespoň dokud nebude lepší celkový systém, v němž žijeme. Magdalena Dušková zároveň dodává, že i tak je třeba tlačit na regulace, zejména kvůli bezpečí dětí a dalších zranitelných skupin.
Rychlý vývoj technologií pak vede i k dalším absurdním situacím, jejichž důsledky zatím nedokážeme dohlédnout. Děti se lektorů ptají, zda žijí v simulaci. Na internetu se rozmáhají AI přítelkyně, jejichž předností má být, že s nimi nezažijete drama, mají na vás vždy čas a ochotně posílají erotické obrázky. Na internetu už lidé sdílí příběhy zlomených srdcí, které zavinilo smazání paměti chatbota nebo změna jeho konkrétních funkcí.
Autorky Hysterie se ke konci nového dílu zamýšlí nad tím, jak se dá z pasti digitální klece dnes vymanit. Začíná to černobilým režimem na telefonu a časovými limity na konkrétní aplikace. Přejde to ale i dál, třeba k tlačítkovým mobilům a finálnímu smazání Facebooku, který už stejně není sranda?
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás