Oceány absorbovaly až 30 procent lidskou činností vyprodukovaného oxidu uhličitého. Důsledkem je jejich rostoucí okyselování, kdy jejich kyselost stoupla o 40 procent ve srovnání s předindustriální érou. Podle nové studie okyselování překročilo „planetární hranice“, což znamená, že moře a oceány ztrácí nebo již přišly o schopnost udržet planetu ve zdravém a udržitelném stavu. O studii informoval deník The Guardian.
Na planetární hranice narazily oceány podle studie v roce 2020. S pohlcováním oxidu uhličitého a růstem kyselosti dochází k poklesu koncentrace uhličitanu vápenatého ve vodě. Ten je přitom klíčový pro veškeré mořské vápenité organismy, které pak nejsou schopny vytvářet své schránky a kostry (nebo je to pro ně mnohem náročnější) a současně čelí zvýšenému riziku degradace a rozpouštění.
Ohrožení jejich existence je pak ohrožením celého mořského ekosystému i života pobřežních vod. A tedy i lidí, kteří jsou na moře navázáni. Za planetární hranici byla vědeckou komunitou stanovena hranice poklesu uhličitanu vápenatého o 20 procent ve srovnání s předindustriálním obdobím. Citovaná studie díky novým metodám zjistila, že k tomu došlo okolo roku 2020. Navrhuje zpřísnění této hranice na 10 procent, což bylo překročeno již okolo roku 2000.
Světové oceány se tak nacházejí v mnohem horší kondici, než se dosud myslelo. Jedná se o přímý důsledek klimatických změn, během nichž oceány pohlcováním lidské nadprodukce oxidu uhličitého zpomalují samotný průběh klimatické změny, ale současně tím dochází k jejich vlastnímu rozkladu. Vědci přitom zjistili, že ve větších hloubkách je situace mnohem horší: 200 metrů pod hladinou překročily bezpečnou hranici okyselování tři pětiny světových vod. Dopady okyselení tak mohou být mnohem horší, než se dosud myslelo. Současně mají tyto děje obrovskou časovou setrvačnost.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás