Budapešťský Pride ukázal jedinou účinnou strategii, jak čelit omezování svobody

Navzdory snahám Viktora Orbána proběhl minulou sobotu třicátý ročník pochodu Budapest Pride, kterého se zúčastnil rekordní počet lidí, což je oproti minulým létům skoro dvakrát víc. Téměř dvě stě tisíc lidí přišlo přesto, nebo právě proto, že se je Orbánova vláda snažila od účasti odradit.

Premiér Orbán už ve své únorové výroční řeči řekl: „Doporučuji organizátorům Pridu, aby se letos s přípravou průvodu vůbec nezdržovali! Jsou to vyhozené peníze a čas.“ V březnu následovala novela zákona o shromažďovacím právu, která zakazuje shromáždění, jež porušují starší novelu zákona o ochraně dětí, jež od roku 2021 postihuje „propagaci homosexuality“. Tím byl fakticky pochod zakázán. Budapešťský liberálně zelený primátor Gergely Karácsony však následně akci označil za městskou, a podle jeho výkladu se jí tak zákaz netýkal, protože podléhá jinému zákonu. Policie pochod přesto zakázala. Maďarský parlament zároveň na zakázaných shromážděních policii povolil používání technologie na rozpoznávání obličejů, která identifikuje účastníky demonstrace, a těm tak hrozí pokuta až dvě stě tisíc forintů, což je zhruba dvanáct tisíc korun.

Čím více lidí se nebude bát, tím větší bude šance, že své svobody uhájíme.

Ohromná účast byla zjevným vzkazem Orbánovi, proti němuž se formuje v Maďarsku čím dál silnější opozice. V posledních týdnech se ve veřejném prostoru objevovaly variace na prohlášení: „Dosud jsem se pochodu nezúčastnil, ale letos prostě musím!“ Snaha budapešťský Pride zakázat se zkrátka naprosto minula účinkem.

Riziko represe

Mohlo by se zdát, že zúčastnit se bylo vlastně jednoduché, když přišlo tolik lidí. Nedávná zkušenost z pohřbu Alexeje Navalného ale ukazuje, že kamerové systémy pomáhají státní represi, jež účastníky může postihnout později. Oproti dobám, kdy vás na demonstraci mohli zadržet, ale pokud se tak nestalo, vyšli jste z toho čistí, se situace pro účastníky zakázaných protestů značně komplikuje, což může posilovat strach lidí a atmosféru nesvobody. Reakce maďarských účastníků Pridu je obdivuhodná i proto, že rozhodně nežijí ve svobodné zemi a musí jim být jasné, že režim se může stát ještě represivnějším a že jejich účast se jim v budoucnu může vymstít. Zároveň je toto jediná správná strategie, jak čelit snahám oklešťovat svobody. Maďaři tak mohou být inspirací pro nás ostatní. Pokud lidé nebudou tváří v tvář pokusům omezovat svobodu odvážní, ztratí ji ještě dříve, než na ně represe státu dopadnou.

Maďarská zkušenost ukazuje ještě jeden důležitý aspekt boje za zachování našich svobod. Po zákazu Pridu stáhly svou podporu firmy, které se průvodu účastnily v minulých letech. Letos se ho neúčastnily a na otázky novinářů neodpovídaly. To je jasným dokladem toho, že korporáty budou podporovat otevřenost a toleranci jen, pokud to bude cool a bude se to vyplácet. Stejně jako všechny ostatní rádoby etické akcenty jim slouží i podpora LGBTQ+ nebo kohokoliv či čehokoliv jiného jako marketing. O to důležitější je pak účast všech těch statečných lidí, kteří do průvodu přišli. A čím jich bylo více, tím více se pochopitelně snížilo i riziko případných represí.

Normalizační zkušenost z USA

Ve světle jejich odvahy je těžké vyhnout se srovnání s reakcemi, které vyvolává současná situace v USA. Nechme stranou přístupy samotných Američanů, které jsou velmi různé. To, jak se dokáží postavit Trumpovým snahám okleštit nejen svobodu slova, se teprve ukáže. Zarážející jsou reakce Evropanů, kteří se chystají do USA. Řada z nich si na cestu bere jiné mobily nebo mají obavy projevit veřejně své názory, aby se jim náhodou nestalo, že je do země nepustí. To by byla sice nepříjemná, ale rozhodně ne nebezpečná situace, zejména pak v případech, kdy tam lidé jedou na nějakou konferenci a cestu jim tak jako tak proplácí někdo jiný. Přesto je panika, kterou vyvolala samotná možnost, že by mohli mít při vstupu do země problémy, u mnoha lidí tak velká, že si raději dávají pozor na to, co kde píší.

V okamžiku, kdy lidé začnou měnit své chování pouze z obavy, že by se jim mohlo stát, že by je do země nepustili, má každý represivní systém vyhráno. Správná reakce je neomezovat se a své názory vyjadřovat stejně, jako kdyby nic nehrozilo. A v případě, že vás do země nepustí, svůj příběh zveřejnit. Jedině tak se totiž v plné síle ukáže, co Trumpův režim dělá. Pokud budou lidé preventivně superposlušní už dopředu a raději nebudou nic nikam psát a své názory budou tajit, ocitnou se v nesvobodném modu ještě dřív, než se jim cokoli stane. V ten okamžik Trump už vlastně vyhrál.

Naše zkušenost z normalizace by nás mohla teoreticky vybavit pomyslným radarem, kdy bychom si toto měli uvědomovat. Je totiž dost dobře možné, že už brzy budeme stát před nejrůznějšími volbami, které nás mohou svést na cestu strachu a ponížení. Proto Maďarům za jejich odvahu patří velký dík. Kdyby totiž na Pride z obav před represemi přišlo jen pár tisíc lidí, Orbánův režim by si na nich s pomocí technologií zcela jistě smlsnul a nadělal by z nich exemplární příklady. V množství, ve kterém lidé přišli, bude něco takového jen těžko možné. A totéž platí pro každý případ, kdy se vyjednává o míru našich svobod. Čím více lidí se nebude bát, tím větší bude šance, že své svobody uhájíme.