Česká politická scéna je stále rozdělená na dva masivní bloky. Piráti, kteří se snaží tvářit jako třetí cesta, přitom nedávají voličstvu jediný důvod se domnívat, že představují reálnou alternativu. „My tady ve studiu máme štěstí, že si stranu vybírat nemusíme. Můžeme kritizovat jak Babiše, tak Fialu,“ uvádí nový díl Studia Alarm šéfredaktor Jan Bělíček. Společně se Standou Bilerem a Magdalenou Duškovou tentokrát rozebírají, jaká je kondice takzvaného demokratického bloku, jak probíhají kampaně pro mladé a také to, zda jsou voličky a voliči ANO, SPD a Stačilo! hloupí, jak naznačují někteří političtí komentátoři.
„Mě napadlo, že by možná bylo míň bizarní, kdybychom letošní volby pojali rovnou jako Stardance. Že by strany nominovaly své páry a vítězové by pak sestavovali vládu.“
„Tušíme vůbec, co chce STAN v příští sněmovně prosazovat?“ ptá se Jan Bělíček. Kromě nepovedené Dobré kampaně totiž od strany, která by mohla konkurovat Fialově SPOLU, vůbec neslyšíme. Přitom ještě před půl rokem Vít Rakušan rázně deklaroval, že se s premiérem nebojí jít do střetu. Že bude mít otázky. Když však přišla bitcoinová kauza a šmélo, otázky zmizely a ze Starostů se stává poslušný malý partner ODS. Důvodů pro tuto změnu může být hned několik. Je možné, že ve STANu zjistili, že jejich voličstvo konflikty s pravicovým SPOLU neocení a očekává spíše státotvornost a pragmatický přístup k politice. Zároveň má STAN vlastní kauzu Dozimetr a šťouchání do bitcoinů by mohlo vyvolat nepříjemnou hádku o tom, kdo je v současné vládě zkorumpovanější. Poslední možností, která ve Studiu Alarm zazněla, je, že se Starostové bojí slabé Fialovy pozice a snaží se zabránit možné vládě ODS a ANO.
„Myslím, že Pirátům stoupají preference ne proto, že by byli lidi nadšení, že je budou volit, ale protože už nemají na výběr,“ komentuje Dušková další vývoj průzkumů. „Je to jako když jdete na trh, kde vedle sebe šest stejných trhovců prodává šest stejných pytlů s bramborem. Oni ví, že když nebudou nic moc dělat, tak se to nějak rovnoměrně rozdělí a všichni odejdou tak nějak spokojeni. Ve výsledku je to úplně buřt, protože všichni přeprodávají ten stejný pytel brambor,“ shrnuje Standa Biler stav pravicových liberálních stran na české politické mapě.
K letošním volbám se také váže téma kampaní pro mladé. Své bizarní #bezbizáru má DJe Coopku (Martin Kupka za pultem), ANO zase využívá mladé influencerky v plavkách a s cígem v ruce. Všechny memy, krátká videa i tanečky, které mají zaujmout mladé voliče, přitom představují smutný obrat od politiky k marketingu. Zatímco nikdo neřeší, jak se vypořádat s klimatickou krizí či jak vystavět tolik potřebné obecní a sociální bydlení, všechny strany se předhánějí v tom, aby působily cool. A jak poukazuje Jan Bělíček, když v New Yorku uspěje člověk s kvalitním socialistickým programem, opět to komentátoři a komentátorky chápou pouze skrze to, že měl nejspíš dobré „socky“.
Přemýšlení o politice se pak vyprázdnilo také u samotných mládežnických organizací, které neustále mluví o budoucnosti a svobodě, aniž by reflektovaly reálné hrozby dnešního světa. „Mě napadlo, že by možná bylo míň bizarní, kdybychom letošní volby pojali rovnou jako Stardance. Že by strany nominovaly své páry a vítězové by pak sestavovali vládu. I ten Marek Eben by jim nakonec dával zákeřnější otázky, než dostanou leckde jinde,“ popisuje Biler. Prý by se tak možná konečně dostali ke slovu někteří zajímaví politici a političky. „Za mě by vyhrála Alena Schillerová nebo Eva Decroix,“ hodnotí Bělíček.
Na závěr se redaktorstvo Alarmu věnovalo tezi Pavla Šafra, že by možná chudí lidé neměli mít právo volit, případně že by jejich hlasy měly mít menší váhu. Jde o zcela nedemokratické návrhy, které kupodivu zaznívají nejčastěji od lidí, kteří se sami považují za demokraty. Tyto argumenty se pak často opírají o to, že socioekonomicky slabší voličky a voliči podléhají dezinformacím a jsou jednoduše zmanipulovatelní.
Když se nicméně podíváme na vládu Petra Fialy, vidíme, že samotný kabinet „demokratického bloku“ podléhá ideologickým lžím. Například zákon o bydlení je ve své současné podobě postavený na představě, že nájmy jsou drahé, protože se majitelé bytů bojí pronajímat. Vznikla tak legislativa, která zajišťuje majitelům garance. Ale majitele to nezajímá a krize bydlení dále vytlačuje jednotlivce i rodiny do nedůstojných podmínek. Pokud by byli politici a voliči vládních stran opravdu tak chytří, jak si to představuje Pavel Šafr, věděli by, že je třeba masivně budovat obecní a sociální bydlení.
Věděli by také, že politika škrtů povede jen k čím dál většímu úspěchu ultrapravicových stran. Ostatně toto si uvědomil už i Michal Půr, který v Insideru nedávno varoval, že se bojí, že chudí lidé do rukou vezmou vidle, jak jsou naštvaní. Naštěstí pro nás Michal Půr také tvrdí, že je socialismus nevyhnutelný. I když pro něj je to noční můra. O tom všem si povídali Jan Bělíček, Standa Biler a Magdalena Dušková v novém díle Studia Alarm.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás