Nadvláda alfa samců je podle nových zjištění jen mýtem. Evoluce formuje vztahy mezi pohlavími u zvířat mnohem komplexněji – samci sice mohou získávat převahu díky fyzické síle, samice však k dosažení dominance využívají zcela jiné strategie. K těmto závěrům dospěl mezinárodní tým složený z odborníků z Univerzity v Montpellier, Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a Německého centra pro výzkum primátů v Göttingenu.
Elise Huchard, Peter M. Kappeler, Nikolaos Smit a Dieter Lukas zkoumali mocenské vztahy mezi samci a samicemi ve 253 společenstvích napříč 121 druhy primátů. Z jejich studie Evoluce vztahové dominance mezi samci a samicemi ve společenstvích primátů vyplývá, že dominance založená výhradně na pohlaví je spíše výjimkou než pravidlem. Evoluční historie navíc ukazuje, že existuje řada okolností, za nichž samice získávají společenskou převahu nad samci.
Výzkum zároveň odhalil, že agrese mezi pohlavími je u primátů překvapivě častá – více než polovina konfliktů ve společenstvích probíhá mezi samci a samicemi. To vědce zaskočilo, protože dosavadní evoluční teorie se zaměřovala především na soupeření mezi jedinci stejného pohlaví. Předpokládalo se totiž, že samci a samice usilují o odlišné zdroje, a tudíž spolu příliš nesoupeří. „Zjištění, že jedinci častěji bojují s jedinci opačného pohlaví než se stejným, potvrzuje, že konflikty mezi pohlavími jsou u zvířat běžné,“ uvedl Dieter Lukas z Institutu Maxe Plancka.
Dlouho se mělo za to, že u většiny primátů dominují samci, a známé výjimky – jako například šimpanzi bonobo nebo lemuři kata – byly považovány za zvláštnosti vysvětlitelné specifickými okolnostmi. Nová studie, zveřejněná 7. července v prestižním americkém vědeckém časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences), však ukazuje, že mocenské vztahy mezi pohlavími jsou mnohem rozmanitější. „Nedávné výzkumy zpochybňují tradiční pohled na mužskou dominanci jako běžné evoluční nastavení,“ potvrzuje Peter Kappeler z Německého centra pro výzkum primátů.
Ve zkoumaném vzorku byla dominance samců – definovaná jako vítězství ve více než 90 procentech sporů se samicemi – zaznamenána pouze ve 25 ze 151 společenství. Jasná převaha samic se pak vyskytla v 16 společenstvích. V přibližně dvou třetinách případů nebyla dominance výrazně přítomna u žádného pohlaví.
Ukázalo se také, že samičí dominance je častější u druhů, kde jsou samice monogamní, kde je tělesná velikost obou pohlaví srovnatelná, nebo tam, kde se potrava nachází převážně ve stromech. V těchto podmínkách mají samice větší kontrolu nad výběrem partnera. „Zatímco samci získávají moc fyzickou silou a donucením, samice ji často uplatňují pomocí reprodukčních strategií – například tím, že kontrolují výběr partnera,“ vysvětluje Elise Huchard z University v Montpellier.
Výsledky studie přinášejí důležité poznatky pro pochopení evoluce sociálního chování u zvířat – a možná i u lidí. Zpochybňují tradiční pohled na biologické základy genderových rolí. Teorie, podle kterých je patriarchát přímým dědictvím našich evolučních předků, jsou tedy nepravdivé. Vztahy mezi pohlavími je třeba chápat vždy v kontextu konkrétního společenského a ekologického prostředí.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás