Koalice Spolu bod heslem Teď jde o všechno představila poměrně vágní a obecný program, jako by ve skutečnosti o nic nešlo. Její vyzyvatel v podobě Andreje Babiše na to jde přesně obráceně, kdy je už na počet písmenek jeho program zhruba čtyřnásobný. Často velmi detailní, aby si v něm každý našel něco přesně pro sebe a svou životní situaci. Vedle toho má ještě ANO v rukávu devadesátistránkovou hospodářskou strategii, pod niž se podepsal manický insomniak Karel Havlíček. Blíže k sobě mají programy těchto uskupení v ekonomické části, kde Spolu nenabízí nic, zatímco Babiš sází na nesmysly v podobě „tisíce miliard“, které vytáhne z šedé ekonomiky pomocí daňové kobry řízené umělou inteligencí. Konečně tak dává smysl billboardová stylizace Babiše do spasitele, protože v případě financí nenabízí nic než víru.
V sekci zemědělství Babiš opatrně popisuje, jak to udělat, aby jeho soukromé impérium vzkvétalo a bohatlo, ale současně to vypadalo jako podpora domácí produkce.
V samotném programu pak Babiš střídá polohu sociálního ráje skandinávského střihu s orbánovským autoritářstvím, vše zalité omáčkou nízkých daní pro všechny. Úvod jeho programu je takřka utopický: „Uděláme všechno pro to, abyste zase žili v zemi, kde mladí lidé dosáhnou na dostupné bydlení a nebojí se zakládat rodiny, protože mají jistotu a perspektivu. Kde ceny energií nedostávají lidi do dluhů. Kde si senioři užijí důchod ve zdraví a nemusí přemýšlet, jestli si mohou dovolit léky nebo zaplatit nájem. Kde rodiče mají dost peněz na kroužky, sport a tábory pro své děti. Kde lidé s postižením se mohou spolehnout na pomoc od státu… Kde máme funkční školy, školky s dostatkem míst a kvalitní učitele s důstojnými platy… Kde stát hospodaří zodpovědně, šetří na sobě, ne na lidech, a místo navyšování daní bojuje s šedou ekonomikou.“
Často však Babiš v takto lakovaném programu myslí také na voliče Okamury a potažmo celou dezinfo scénu, když třeba slibuje, že udělá všechno proto, abychom zase žili v zemi „kde se nikdo nemusí bát nahlas říct, co si myslí.“ Což je asi poslední věc, které se tady někdo bojí.
Víra v bezedné zdroje šedé ekonomiky
Babiš tvrdí, že dokonce ví, kde na to všechno vezme peníze a to „snížením daňové mezery DPH, potíráním práce načerno, vylepšenou EET a Digitální daňovou kobrou. Tím masivně snížíme šedou ekonomiku v aktuální výši až jeden bilion korun, tedy 1000 miliard!“ To je skoro tolik jako za lithium, které Babiš zachraňoval pár let zpátky a o němž od té doby nikdo neslyšel. Totéž pak opakuje v ekonomické části programu.
Prostě peníze budou a nikoho to nebude nic stát, zázrak. Když navrhnete změnu daní, lze celkem přesně spočítat, kolik peněz to zhruba bude. Když slíbíte 1000 miliard z šedé ekonomiky, neznamená to nic. Nedá se to ověřit ani spočítat, můžete tomu pouze věřit. Těžko říct, jak bude vypadat potírání práce načerno, která se obvykle týká špatně nebo nejhůře placených míst pro ty, kdo jinou možnost nemají.
Jistí si můžeme být pouze tím, že digitální daňová kobra zůstane slepá vůči českým oligarchům a miliardy Babiše, Kellnerů, fosilních dezolátů Křetínského a Tykače nebo rekordně bohatnoucího a aktuálně nejbohatšího miliardáře Strnada zůstanou v bezpečí. Místo toho bude kobra rejdit mezi účtenkami živnostníků a po lesích bude nahánět těch pár lidí, co musí třeba kvůli exekucím pracovat načerno, aby jim k životu něco zbylo.
Pokud Fialova vláda tvrdila před svým nástupem, že finance vyřeší tak, že bude stát šetřit především sám na sobě, to stejné slibuje Andrej Babiš: „Rušením zbytečných agend ve státní správě, odpovědným řízením státního majetku a snižováním provozních nákladů o pět procent ročně umožní ke konci volebního období zásadní snížení deficitu státního rozpočtu.“ Přišel na to Fiala a přijde na to Babiš, v agendách není kde škrtat, naopak jsou z velké části podfinancované a chybí jim adekvátní personální zázemí. Babiš slibuje podpořit dlouhodobý ekonomický růst, ale ten s tím nemá nic společného. Naopak, výkonná a dobře fungující státní správa by mohla vytvořit výkonný a funkční stát, ale tento objev na naše politiky teprve čeká.
Vedle mytického boje proti šedé ekonomice, který může do rozpočtu přinést neznámý počet jednotek miliard, slibuje Babiš zcela konkrétní díry ve výši desítek miliard, třeba když slibuje snižování daní firmám nebo zastavení zvyšování odvodů živnostníků, což je jen další pobídka pro šedou ekonomiku, v níž se zaměstnanci maskují coby živnostníci.
K veřejný financím toho není mnoho ani v grafomanském dokumentu Karla Havlíčka. Najdeme zde však přesné pojmenování situace: „Veřejné finance se dostaly na dlouhodobě neudržitelnou trajektorii, nikoliv z pohledu výše zadluženosti, ale z pohledu struktury příjmů a výdajů.“
Bohužel zde chybí, jak a proč se veřejné finance na tuto trajektorii dostaly. Takže připomeňme, že se to stalo v roce 2020, kdy Hnutí ANO s ODS a Okamurou prosadili bez náhrady zrušení superhrubé mzdy, čímž ochudili státní rozpočet o v dnešních cenách zhruba 140 až 150 miliard ročně. Takto se veřejné finance dostaly na onu dlouhodobě neudržitelnou trajektorii. Žádná ze stran, které to spáchaly, to nechce přiznat a žádná z nich nenabízí řešení situace. Koalice Spolu finanční část programu úplně zazdila, Babiš nabízí víru v bezedné zdroje šedé ekonomiky.
Skandinávské školství a zdravotnictví
Zamlžené finance vyvažují smysluplné části programu. Třeba zdravotnictví nabízí péči pro všechny a ve výčtu věcí nechybí snad nic. Od navýšení počtu zubařů přes prevenci a boj proti rakovině po modernizaci nebo důstojnou paliativní péči. Nezapomíná na podporu dostupné psychoterapie nebo slibuje destigmatizaci lidí s duševními nemocemi.
Podobně progresivní je pak školství, kde chce Babiš navýšit kapacity na všech úrovních, do škol dostat psychology nebo zvýšit platy učitelům na průměrných 75 tisíc. Podobně jako zdravotnictví dobře zpracovaný program, kde nechybí skoro nic a věci dávají smysl.
Po hustě popsaném programu školství následují prořídlé body týkající se dostupného bydlení, kde se heslovitě píše o dostupném bydlení nebo silné podpoře družstevního bydlení. Ovšem už bez konkrétního popisu, co si pod tím máme představit nebo jakou výši investic by v této oblasti Babišova vláda chtěla alokovat. Možná lze ocenit zmíněnou podporu výstavby kolejí pro studenty, protože tohle téma se dlouhodobě ignoruje.
Masivní je kapitola sociální politiky, která samozřejmě štědře myslí na nejsilnější Babišovu voličskou skupinu, tedy seniory. Ale taky pokračuje zvýšením rodičovské nebo podporou odlehčovacích služeb nebo myslí na chudobu seniorů či lidí s postižením. Chce kontrolovat agentury práce nebo lépe finančně podpořit pěstouny. U dopravy je vedle povinných dálnic poměrně hodně prostoru věnováno vysokorychlostním tratím, modernizaci železnic i nádraží.
Skandinávii střídá Orbán
V sekci bezpečí končí skandinávská pohoda a Babiš razantně otáčí směrem k SPD, kdy chce víc policistů v ulicích, nulovou toleranci nelegální migrace, potírání cizinecké kriminality a další body, jaké obvykle vyřvává na náměstích Tomio Okamura, nově s křovinořezem. K voličům SPD míří Babiš také v sekci spravedlnost, kdy jako první bod zmiňuje ochranu svobody projevu, konec cenzury a jako třetí zákon o referendu.
Naprosto odpudivý je pak program k životnímu prostředí, kdy jeho prioritou je odmítnutí emisních povolenek a druhým bodem záchrana spalovacích motorů. Následuje odmítnutí Green Dealu i snižování emisí. Část věnovaná životnímu prostředí vypadá hůř než obvyklé ranty ODS. ANO v klimatickém programu soupeří o pozornost s Motoristy a dezinfoscénou.
V sekci zemědělství Babiš opatrně popisuje, jak to udělat, aby jeho soukromé impérium vzkvétalo a bohatlo, ale současně to vypadalo jako podpora domácí produkce. Například: „Dotace budou cíleně směřovat k těm, kdo skutečně produkují potraviny, zaměstnávají lidi a platí daně. Obhájíme férové podmínky pro české zemědělce a potravináře na evropské úrovni, snížíme byrokracii o 30 procent a vrátíme zelené požadavky pouze na povinné minimum EU.“ Jinými slovy dotace budou proudit do Agrofertu a zkusíme osekat environmentální standardy, které zbytečně snižují zisk a řeší nesmysly, jako je ochrana přírody, krajiny a zdraví lidí.
Vše zalito ekonomickou fikcí
Ve srovnání se Spolu představil Babiš alespoň program. Má některé dobré části, třeba školství či zdravotnictví. Je nutné zmínit, že Babišovi potenciální partneři z SPD či Stačilo! mají problém s garanty těchto částí, tedy Plagou a Vojtěchem.
Celý Babišův program vypadá, jako by ho psaly dvě různé skupiny. Půlku experti ze Skandinávie a druhou půlku maďarští fašisti. Babišův ekonomický program je pak čistá halucinace. Daňové škrty slibují díry ve výši desítek miliard, zrušení důchodové reformy jsou výdaje navíc ve stovkách miliard a místo konkrétních příjmů Babiš nabízí víru ve své schopnosti vytáhnout všechny potřebné peníze z šedé ekonomiky, jako by to byl bezedný bankomat. Slibuje, kolik se mu hodí, a nelze to nijak ověřit.
Babišův program je napsán tak, že by v určité koaliční konstelaci mohl realizovat jeho lepší půlku, v jiné jeho temnější část. Můžete si vybrat, co je pravděpodobnější.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás