Budeme jezdit rychleji, ale nevíme proč

Vláda nastupovala k moci s množstvím priorit. Jak už to tak bývá, splnit se podařilo jen některé. Na mnohé se nedostalo a některé byly realizovány přesně naopak. Platy ve školství se tak například zřítily k historickému dnu, navzdory všem slibům a dokonce zákonu, který měl učitelstvu garantovat 130 procent průměrné mzdy v zemi. Před pádem je nezachránil dokonce ani Štít demokracie, který si takového detailu ani nevšiml, protože demokracii zredukoval na patetické sebedojímání bez smyslu a obsahu.

Nedočkali jsme se bohužel ani „ptáka roku“, což byl mimochodem rovněž bod programového prohlášení. Cestou k volbě národního opeřence totiž vyhořel hlavní kreativní motor Saša Vondra, který „se prý v anketě už dále angažovat nechce, protože otevřením tématu udělal vše, co mohl“. Volba ptáka může vypadat jako blbost, ale zpětně vzato je to nakonec jedna z mála věcí, které může země velikosti České republiky na globální scéně skutečně ovlivnit. Samozřejmě by to ale neplatilo v případě, kdyby začal pod hrozbou cel vyhrožovat vrchní globální sociopat Donald Trump, že prvním ptákem na světě je americká orlice a všechno ostatní jsou leda beta slepice.

Rozhodnutí zvýšit na jihu Čech alespoň na chvilku rychlost je možná nakonec jen pokusem simulovat přiblížení se Německu, které doháníme už od sametové revoluce.

Kupodivu však vláda dotáhla do konce jiný nesmysl, a to povolit na jednom kusu dálnice zvýšení rychlosti ze 130 na 150 kilometrů za hodinu. Uživatelstvo českých dálnic by sice mohlo snadno nabýt dojmu, že u nás žádné limity neplatí, ale tvařme se, že zde lidé jezdí podle předpisů, nebo se zasněme, že řidičstvo dokonce udržuje bezpečné vzdálenosti.

Na dálnici D3, kdesi mezi Českými Budějovicemi a Táborem, každopádně bude okolo voleb s velkou slávou umožněno jet o trochu rychleji. Zhruba padesát kilometrů tak bude za ideálních podmínek možné zdolat o tři minuty rychleji. Nebude to ovšem zadarmo, osazení speciálních cedulí vyšlo na 54 milionů korun a za tyto peníze umí cedule ukazovat dvě varianty, tedy že je možné jet rychlostí 150 kilometrů v hodině, nebo není. Žádné další informace otáčivé kusy plechu nést nemohou.

Český vesmírný projekt

Co bohužel nenese informace vůbec žádné, je samotné rozhodnutí rychlost zvednout. Ve všech vyjádřeních se pouze opakují informace o moderních úsecích, na kterých možné jet danou rychlostí: „Podmínky, kdy se bude moci jezdit rychlostí 150 km/h, musí být naprosto ideální. To znamená, že nebude hrozit žádné riziko. Musí být dobrá dohlednost, nesmí být mokrá nebo kluzká vozovka. Zároveň musí být plynulá doprava bez kolon a nesmí se na dálnici pracovat,“ vysvětloval třeba mluvčí ŘSD, aniž bychom věděli, proč se to vůbec řeší a proč zde jednoduše nebude platit 130 kilometrů za hodinu jako kdekoli jinde.

A stejně pochodíme i u ministra dopravy: „Stavíme moderní infrastrukturu, která v těch rovných úsecích vyšší rychlost unese, a máme moderní auta, která tu rychlost zvládají,“ vysvětloval ministr dopravy v rádiu Impuls. Z hlediska pohybu neživé hmoty v prostoru má ministr nejspíš pravdu, problém je, že v těch autech stále ještě jezdí lidské bytosti. S vyšší rychlostí roste riziko chyby, nehody a úmrtí, což by možná byla akceptovatelná daň, kdybychom věděli, jaký životně důležitý cíl za toto riziko přesně stojí. Ale nevíme. Stejně tak nevíme, proč rychlost 150, a ne třeba 145 nebo 163, což by moderní auta na moderní infrastruktuře nejspíš také zvládla.

Nevíme ale nic a neví to ani ministr: „Podle Kupky nehrozí, že by kvůli zvýšenému limitu rostla nehodovost. Nebojím se toho, to bych do toho nešel,“ vysvětloval na Impulsu. Celá analýza zvýšení rychlosti patrně stojí čistě na tom, že se toho ministr nebojí. To je všechno.

V drtivé většině Evropy se toho ovšem kupodivu bojí, maximální rychlost se tak skoro všude pohybuje někde mezi 110 a 130 kilometry za hodinu. Jedinou výjimkou zůstává Německo s teoreticky neomezenou rychlostí, kterou ovšem v reálném německém provozu využívá málokdo, a řidičstvo se zhruba drží doporučení jezdit okolo 130 kilometrů za hodinu.

Evropským trendem je spíše řešit, jak účinně snižovat počet nehod, zranění a úmrtí, což je téma, které Česko zcela míjí. V počtu mrtvých na silnicích jsme přesně na evropském průměru, kdy ovšem máme v přepočtu na obyvatele o třetinu více mrtvých než v sousedním Německu a dvojnásobek oproti zemím, kde se vysokých rychlostí opravdu bojí, jako jsou třeba Norsko, Švédsko nebo Island.

Přiblížit se Německu

Možná by šlo pochopit, že ODS jen chtěla vyslyšet jakousi populistickou vlnu ve společnosti a navzdory jakémukoli rozumu jít takto voličům trochu naproti. Problém je, že zrovna tohle téma jako největší, velký nebo vůbec jakýkoli problém Česka nezvedá prakticky nikdo, možná s výjimkou hajlujících Motoristů. Ale takhle se v Česku dělá politika. Bez analýz, bez znalosti cíle, dopadů opatření nebo širšího kontextu.

A tak kdesi v jižních Čechách v náhodném úseku bude platit jiná vyšší rychlost. Nevíme proč, k čemu to bude ani kdo to potřebuje. Jediným zdůvodněním je, že je to technicky proveditelné, což je ovšem spousta věcí. Například je technicky možné dát na jednu hromadu opravdu velké množství kamení. A byla by to alespoň nějaká atrakce, cosi, čím bychom se odlišili na mapě Evropy. Nakonec by nás tento absurdní akt vzdoru vůči běsnění světa mohl přivést k většímu klidu, k nalezení třetí cesty ke spokojenému životu.

To větší rychlost neumí. Ta nabízí pouze možnost zabít se v autě ve vysoké rychlosti. Jinak funguje přesně obráceně, jako když po dvou minutách na pouti začne brzdit kolotoč a vy víte, že to nejlepší už máte za sebou. Teď už do sebe může leda tak naklopit tunu cukru z vaty a doufat, že se cestou domů nepozvracíte.

Rozhodnutí zvýšit na jihu Čech alespoň na chvilku rychlost je možná nakonec jen pokusem simulovat přiblížení se Německu, které doháníme už od sametové revoluce. Nyní se každý bude moci rozjet (za dobrých podmínek) na 150 kilometrů za hodinu, pustit si v rádiu Sandru a na chvíli se zasnít. Blíž k Německu už asi nikdy nebudeme, ale generace mužů devadesátých let si splní svůj klukovský sen, alespoň na těch padesáti kilometrech.