Méně lidí dosáhne na hypotéky a nájemní bydlení představuje čím dál větší nejistotu, ukazuje analýza

Předvolební rétorika vládních stran a jejich sympatizantů se zasekla na obhajování teze o tom, jak se „máme dobře“. Většinou se k dokazování tohoto blahobytu používají vybrané makroekonomické ukazatele, z nichž některé jsou po několika tragických letech relativně dobré. Jde ale většinou spíš o kombinaci propagandy a zbožných přání provládních komentátorů než o skutečnou analýzu.

Superdávka

V mnoha ohledech informovanější pohled na kondici ekonomiky, respektive na to, jak se daří lidem v této ekonomice žijícím, nabízí Platforma pro sociální bydlení a její nová analýza. Platforma společně s dalšími organizacemi vytvořila kalkulačku dávek, která názorně ukazuje, jak reformy vlády a vznik tzv. superdávky ovlivní život Čechů a Češek. „Tato reforma bude mít zásadní negativní vliv na domácnosti ohrožené bytovou nouzí, kterým z měsíčního rozpočtu sebere často i okolo 5000 korun měsíčně,“ upozorňuje Platforma. Revize sociálních dávek je největším vládním zásahem do rozpočtů nízkopříjmových domácností. Bude se týkat přitom celkem asi 300 tisíc domácností, tedy obrovského množství lidí. Podle nového modelu budou dávky vypláceny od příštího roku.

Zatímco stát hodlá šetřit na rodinách s běžnými příjmy, vedle toho neváhá finančně podporovat vlastnické bydlení formou podpory hypoték.

Platforma ve svých tiskových materiálech ukázala tři příklady lidí na dávkách, kteří představují tři modelové osudy. Pracující matka samoživitelka žijící s malým dítětem v nájmu ve Zlíně a pobírající státní sociální podporu, přijde po reformě o 4000 korun měsíčně. Už před reformou žila pod hranicí chudoby, nyní se tam propadá ještě hlouběji. Další příklad – samostatně a v nájmu žijící bezdětná zaměstnankyně v Hradci Králové vydělávající málo přes minimální mzdu se po reformě dávek posouvá pod hranici chudoby. A pod hranici chudoby se posouvá i seniorka žijící ve vlastním, kdy vysoké náklady na energie její rozpočet zatěžují příliš. Reforma na „superdávku“ pro ni znamená propad o 3300 korun, a právě zhruba o tolik se posouvá pod hranici chudoby.

Superdávka tak povede k propadu pod hranici chudoby u řady lidí, v horším případě pak do ještě větší bídy, jak upozorňuje Platforma. „Dávky nikomu neumožňují zbohatnout a materiálně se zabezpečit bez práce. Jen umožňují udržet si standardní bydlení, což je výhodné pro všechny strany.“

Hypotéky – pro koho vlastně?

Zatímco stát hodlá šetřit na rodinách s běžnými příjmy, vedle toho neváhá finančně podporovat vlastnické bydlení formou podpory hypoték. Jak ukazuje analýza Platformy pro sociální bydlení, státní peníze takto putují zejména k bohatším domácnostem, nikoli ale k potřebným ani k „těm uprostřed“.

Už totiž neplatí, že hypotéka tu je pro lidi s víceméně běžným příjmem. Kvůli rychle rostoucím cenám bydlení už pár let platí, že na hypotéku dosáhnou jen lidé s vyššími příjmy. Průměrný příjem dvou lidí už nestačí na hypotéku ani v krajských městech, nejen těch nejdražších jako Praha a Brno. Tuto skutečnost pak odráží například fakt, že padesát procent úplných rodin s běžnými příjmy a s malými dětmi do deseti let v Praze a Brně žije v nájemním bydlení. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by tak činili dobrovolně a nesáhli by po hypotéce, pokud by měli tu možnost. Až obdobné vysokopříjmové domácnosti žijí v drtivé většině případů ve vlastnickém bydlení, a to i v Praze a Brně. A to se bavíme o úplných, tedy většinou dvoupříjmových domácnostech, v případě samoživitelek a samoživitelů malých dětí do deseti let se podíl nájemního bydlení vůči vlastnickému zásadně zvyšuje.

Stát do podpory vlastnického bydlení investuje státní podporu stavebního spoření a možnost snížení daňového základu o úroky z hypotéky. Podle výpočtu Platformy byl souhrn výše podpory vlastnického bydlení za posledních dvacet let mezi 210 a 250 miliardami korun, na podporu budování dostupného nájemního bydlení šlo za stejnou dobu sedm miliard. Současný systém podpory, tedy snížení daňového základu o úroky z hypotéky, prospívá vysokopříjmovým domácnostem. Úlevu dostávají i ty domácnosti, pro které je přitom bydlení relativně malou položkou jejich rozpočtu. Tento typ státní podpory dokonce prohlubuje stávající nerovnosti. Platforma navrhuje zacílit podporu hypoték na domácnosti v bytové nouzi, což by ušetřilo několik miliard ročně, které by se daly pro podporu bydlení využít smysluplnějším způsobem. 

Budoucnost v nájmech?

„Nájemní bydlení je nyní realitou pro většinu mladých lidí žijících ve městech,“ konstatuje Platforma. A tento trend v nejbližší budoucnosti nejspíš nic nezmění. Ve svém výzkumu navíc Platforma zachycuje zvláště zranitelné skupiny. Jednou z nich jsou početnější rodiny se třemi a více dětmi, pro které je podstatně náročnější si najít důstojné bydlení. To je vytlačuje z běžných komerčních vztahů a s menšími příjmy se mohou snáze stát oběťmi více vykořisťujících vztahů.

I když celá řada praktik, kterým nájemníci čelí, jsou minimálně na hraně zákona a často jsou vysloveně ilegální, sami nájemníci s tím moc dělat nechtějí. Nejde o to, že by nevěděli, co se děje a neznali zákony. Ale nevýhodná situace jim příliš neumožňuje se soudit, což jedna respondentka shrnula slovy „v některých chvílích je střecha nad hlavou víc než spravedlnost“. Příčinou tohoto stavu je nestabilita a krátkodobé smlouvy, na čtvrt roku i na míň. I ministerstvo pro místní rozvoj přitom uvádí, že množství krátkodobých smluv roste. To se děje za situace, kdy se vlastnické bydlení stává pro lidi s běžnými platy nedostupnou komoditou.

Potřeba komplexního řešení

Sama Platforma uznává, že řešení je složité a nejspíš i vzdálené. Stát by se rozhodně měl snažit zamezit řetězení krátkodobých smluv. Na místě přitom není ani tak změna zákonů, které už v této oblasti nájemníky chrání, ale spíše důraz na zvýšení motivace se práv domáhat.

Dlouhodobějším systémovým řešením by byla výstavba dostupného nájemního bydlení. Dostupným nájemním bydlením se má na mysli bydlení pro domácnosti s běžnými příjmy, které nepotřebují sociální bydlení, ale nemohou si dovolit hypotéku ani přemrštěné komerční nájemné. Spoléhat se na to, že i lidi s běžnými výdělky si pořídí hypotéky, je dlouhodobě neudržitelné a neudržitelná je v tomto ohledu i situace ve velkých městech.

Zkušenosti s fondem na podporu dostupného bydlení ukázaly, že zájem obcí o podobnou výstavbu je obrovský. Zdroje podle Platformy jsou, mohly by se využít například příjmy z prodeje emisních povolenek nebo již zmíněné efektivnější zacílení podpory hypoték a ušetření peněz v této oblasti.