Proč Češi nenávidí „ezo“ a věří horoskopům

„V Česku je jednodušší mluvit o sexu než o spiritualitě,“ říká se mezi religionisty. I když skoro každý druhý Čech nebo Češka alternativní spiritualitu v nějaké podobě praktikuje, většinou tak činí v ústraní. Ať už vykládáte tarotové karty, nabíjíte krystaly, léčíte se reiki nebo analyzujete minulé životy. Skoro nikdo nechce být označený za „ezaře“ nebo asociovaný s batikou. Alternativní spiritualita je v Česku přitom tak rozšířená, že když v Uherském Hradišti chtěli Mormoni před pár lety lákat nové ovečky, museli i oni nabídnout místo čtení své mormonské Bible lekce jógy.

Spirituálně založené lidi najdeme v současném klimatickém hnutí a v minulosti i současnosti byla radikální spiritualita podnětem k radikální politické akci.

Když jsme oznámili, že chceme psát knihu o alternativní spiritualitě, ozvaly se nám desítky lidí, kteří chtěli podat svědectví o jejích škodlivých dopadech. Leny nám vyprávěla, jak jí od 12 let v komunitě napodobující jihoamerické původní obyvatele cpali psychedelické drogy. Jirka mluvil o tom, jak v něm léčitelka během workshopu odhalila duši starého Sumera zatíženou strašným činem, protože v jeho extatickém blábolení rozpoznala starosumerštinu. S vědomím přenesené viny a prastaré duše v sobě pak žil Jirka dva roky. Monika se z toxické spirituální výchovy, ve které si každý za všechno může sám – protože svět je takový, jak si ho manifestujeme a špatné věci si k sobě přitahujeme špatnými myšlenkami – sbírala na terapii víc jak pět let.

Čím víc jsme shromáždili příběhů, často drsných, rostl v nás dojem, že další sbírka hejtů na „ezo“ by k ničemu nebyla. „Ezo“ totiž už teď nenávidí úplně všichni. Ne, že by výsměch, strach či pohrdání ve velké většině případů nebyly zcela oprávněné. Různí lidé, co praktikují alternativní spiritualitu, jsou skutečně schopni plácat ničím nepodložené a často i nebezpečné blbosti a řada z nich má na sítích obrovský vliv. Jenže lidé nemají spirituální potřeby, protože by byli hloupí nebo zlí, případně si sami chtěli ubližovat. Spíš za určitých okolností hledají odpovědi na otázky, které jim standardní věda ani běžná racionalita zodpovědět nemohou. Když se objeví nemoc, vážná krize či úmrtí, stane se, že racionální řešení problémů přestává fungovat. 

Pochopit spiritualitu a porozumět jejímu českému kontextu se nám zdálo mnohem zajímavější než pouze sepisovat příběhy iracionálního chování. A to i přesto, že všechny varovné signály spojené s českým „ezem“ rozhodně nikam nemizí. V tomto prostředí prosperuje celá řada šmejdských byznysů, které často slibují zázraky za neskutečné peníze. Nebývale se tu daří konspiračním teoriím, fašistům a ultrapravičákům všeho druhu.

Krajní pravice je jediný výrazný politický projekt, kde má alternativní spiritualita své pevné místo. To se ukázalo hlavně během pandemie covidu-19. Dnes se i ve zdánlivě nevinných časopisech s názvy jako Ke hvězdám či na Youtube kanálech mezi tipy na bylinkové čaje běžně objevují příběhy o bílé nadřazenosti nebo ruská propaganda. I když má krajní pravice na této scéně silnou pozici, označit celou alternativní spiritualitu za fašistickou rozhodně nemůžeme. 

Při psaní jsme narazili také na řadu lidí, jimž spirituální rozvoj dopomohl k větší solidaritě a empatii. Mnoho dalších také s pomocí alternativní léčby překonalo těžké nemoci, a to i v situacích, kdy si český zdravotnický systém nevěděl rady. Spiritualita bývá také provázaná s ekologií a soucitem ke všemu živému.

Abychom psaním o „ezu“ nepodněcovali stereotypy a stigmatizaci jakékoli spirituality, rozhodli jsme se termín nahradit pojmem alternativní spiritualita. Vycházíme přitom z definice, kterou užívá religionistka Zuzana Kostičová, která bude také první hostkou našeho speciálního spirituálního podcastu. Alternativní spiritualita má podle ní mnoho projevů, všechny ale spojuje víra ve všudypřítomnou energii, holistické přemýšlení a spiritualizované chápaní lidského vědomí.  

Hvězdy přejí trhu

V sérii reportáží a rozhovorů, které vyjdou v rozšířené podobě také jako kniha, mapujeme hned několik témat. Patří mezi ně alternativní medicína, (de)politizace, psychedelická spiritualita, ženské energie nebo vyrůstání uvnitř alternativní spirituality a jeho dopady na psychiku člověka.

Když jsme s výzkumem začali, ukázalo se – a později nám to potvrdili také religionisté – že česká společnost opravdu není ateistická, jak se často říká. Existuje tu představa, že křesťanství v našich končinách prohrálo a proces „odkouzlení“ světa vyvrcholil v diktatuře KSČ po roce 1948. Jenže absence organizovaného náboženství neznamenala automaticky absenci víry v nadpřirozeno.

Za normalizace fungovaly neoficiální undergroundové skupiny provozující jógu i tajné knihovny. Existovala dokonce samizdatová spirituální literatura. Na venkově se v některých oblastech udržela navzdory represím zase tradice lidového léčitelství. Vedle toho všeho tu byly i režimem schválené „para“ obory jako psychotronika, které se snažily dostat nadpřirozeno a zázraky pod kontrolu úřadů a materialistické vědy. 

S příchodem svobody v devadesátých letech se česká společnost stala inkubátorem všech myslitelných typů spiritualit. Nálada byla duchovnu tak otevřená, že si zvýšený zájem o své učení pár let užívala dokonce i katolická církev. Trh zaplavilo obrovské množství literatury zahrnující všechno od východních náboženství přes new age, šamanismus, alternativní léčitelství, seberozvoj nebo práci s energiemi. V tomto širokém proudu koexistují také starší domácí tradice, zejména bylinkářství a lidové léčitelství.

Ve veřejnoprávní československé televizi běžel v prvních letech po revoluci dokonce pořad Politika pro každého aneb Horoskop, ve kterém se astrolog díval do hvězd a vyjadřoval se k veřejným, ekonomickým a politickým otázkám. Podle historika Martina Babičky, který se tomuto období věnuje, byly hvězdy v pořadu tehdy velmi pravicové, protržní a v kontextu rozpadající se federace také nápadně pročeské. Podle výzkumu o detradicionalizaci náboženství z druhé poloviny devadesátých let více jak polovina Čechů a Češek připouští, že „někteří věštci mohou předvídat budoucnost.“

Současná podoba alternativní spirituality se rodila na západě v relativní konjunktuře osmdesátých a devadesátých let. V té době se plně usadila neoliberální představa individualizovaného jedince, který svou prací tvoří svůj osud. Stejně jako se má člověk neustále vyvíjet na pracovním trhu, má se podle dominantních představ alternativní spirituality vyvíjet také duševně. Obojí ideálně pomocí certifikovaných koučů, workshopů nebo retreatů.

Do vyšších frekvencí pak nakonec každý vibrujeme sám. Angažovat se politicky a snažit se změnit svět „ve hmotě“, třeba i abychom pomohli ostatním, nemá v podstatě žádnou hodnotu. Dominantní podoba alternativní spirituality, která vybírá a bez kontextu aplikuje náhodné praxe z různých náboženství a tradic, zkrátka dlouho odpovídala potřebám neoliberálního trhu a perfektně udržovala status quo. 

Konspirace i emancipace

Alternativní spiritualita je proměnlivá a oproti zavedeným náboženstvím, jako je křesťanství a jeho odnože, do sebe rychle vstřebává fenomény jako rozvrat klimatu, ekonomická krize, urpchlická krize či nejnověji pandemie covidu-19. Ekonomická krize v roce 2008 vedla k předpovědím konce světa v roce 2012. Uprchlická krize a zejména pandemie covidu pak posílily v alternativní spiritualitě tu část, která měla sklony ke konspiračnímu myšlení. Vidina klimatického rozvratu opět rozbouřila nové apokalyptické představy. A invaze Ruska do Ukrajiny, stejně jako předtím covid, zase rozdělila řadu spirituálních kolektivů.  

Termín „ezo“ dostává v posledních letech díky příklonu části jeho příznivců a influencerů k ultrapravici a ruským narativům další negativní konotace. To ale neznamená, že kvůli tomu alternativní spiritualita ztrácí příznivce. Spíše se názorově štěpí podobně jako celá společnost.

Vedle sklonů ke konspiracím nebo k uzavření se do vlastního vesmíru vyšších vibrací nesmíme zapomenout na tu část spirituality, která vede k vyšší uvědomělosti vůči světu a angažovanosti vůči jeho nepravostem. Spirituálně založené lidi najdeme v současném klimatickém hnutí a v minulosti i současnosti byla radikální spiritualita podnětem k radikální politické akci. Sloužila ve jménu spravedlnosti a proti útlaku. Pokud se ještě lidstvu podaří vrátit se ke snaze budovat ohleduplnější společnost, spiritualita by v ní měla mít svoje místo. To ale nepůjde, dokud se o ní lidé nebudou schopni otevřeně a bez předsudků bavit.

Reportážní série Neříkejte tomu ezo vznikla s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.