Masivní mobilizační kampaň projektů typu Štít demokracie, které si vytkly za cíl zachránit volební výsledek stran bývalé pětikoalice, vyslyšeli především voliči z vnitřních i vnějších periferií. Zatímco v Praze či Brně se volební účast pohybovala na podobných číslech jako u předchozích voleb, na tzv. periferiích poskočila o 7 či 8 procent vzhůru.
Po vyhlášení volebních výsledků se komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk posmíval voličům mimo Prahu: „Když si lidi v regionech stěžujou, že se nemaj jako v Praze, proč nevolej jako lidi v Praze?“ Když se nějak přeneseme přes míru lobotomie obsažené v této větě, dá se na ni odpovědět jednoduše. Poslední čtyři roky vládla vláda, jakou chtěli lidé v Praze a které na životech v oněch „regionech“, jak říkají novináři z Prahy všemu za hranicí Prahy 7, se k lepšímu nezměnilo vůbec nic. Naopak.
České domácnosti zchudly nejvíce v Evropě, a to i při srovnání v rámci našeho regionálního bloku. Jinde prostě vlády neignorovaly ekonomickou situaci.
Ministerstvo financí a potažmo celou vládu řídil jeden z nejhorších ministrů financí, jaké tato země kdy měla. Člověk, který si myslel, že jednotlivé roky jsou od sebe nezávisle oddělené entity, a tak je nutné řešit každý rozpočet pouze s ohledem na daný rok a nezabývat se tím, co bude v tom dalším, což je přemýšlení, které brání jakémukoli rozvoji. Člověk, který „nevěřil na snižování rozdílů mezi regiony“, a tak dopustil, aby se ekonomické nůžky mezi nimi i nadále rozevíraly. Člověk, který věřil na investice do asfaltu, na který si může sáhnout, ale ne na vzdělání, což jsou v podstatě jen nějaká drahá kouzla.
Okresy na severu
A s tímto výkonem se pak Stanjura postavil do čela kandidátky Spolu v Moravskoslezském kraji, kdy voliče na Bruntálsku, Vítkovsku i jinde z billboardů nadšeně informoval, že se podařilo konsolidovat rozpočet, zatímco tito voliči v rámci konsolidace marně hledají zubaře a místní školy neví, jak do oblastí s kolabujícími službami nalákat dobré učitele. To se během uplynulých čtyř let zhoršilo jednoduše proto, že se třeba platy učitelů za této vlády propadly k historickému dnu.
Ale zůstaňme u otázky, jak je možné, že lidé mimo Prahu nevolí jako lidé v Praze. Průměrné hrubé mzdy jsou v Moravskoslezském kraji zhruba o pět tisíc nižší, než je průměr České republiky, přičemž na tento průměr se obvykle nedostanou dvě třetiny zaměstnanců. Tato průměrná nominální hrubá mzda zde od roku 2021 vzrostla o zhruba 22 procent, podobně rostla mzda v celé republice – s výjimkou Prahy. Pražský průměr poskočil za stejné období o skoro 30 procent na současných 62 307 korun (dle ČSÚ).
K tomu si musíme připomenout, že kumulativní inflace, tedy o kolik vše zdražilo za stejné období, se dostala na číslo 33 procent. Pokud tedy mzdy rostly o deset procent méně, znamená to, že za vlády Petra Fialy lidé reálně zchudli. Čísla se různě liší podle toho, s jakými mzdami a platy pracujeme, aniž by to však podstatně změnilo výsledek.
Například analýza vycházející z mezd uváděných ministerstvem práce a sociálních věcí došla k tomu, že reálné průměrné čisté mzdy klesly v celém Česku o více než čtyři procenta, ve zmíněném Moravskoslezském kraji takřka o pět procent, přičemž stabilně jsou zde nižší, než je republikový průměr. Jediný, kdo je takřka na svém, jsou lidé s alespoň průměrnými pražskými příjmy v Praze a v plusu jsou pak ti, kdo jsou výrazně nad průměrem. A z této skupiny se pak rekrutují tváře nejčastěji okupující média, z nichž vysvětlují zbytku země, že se máme všichni vlastně strašně dobře a jen nás možná brzdí nějaká blbá nálada.
Nicméně to jsou mzdy, a tak dodejme, že vláda rozpočtové odpovědnosti „konsolidovala“ především finance ve veřejném sektoru, kde reálné průměrné platy spadly o 15 procent, což znamená, že je průměrný zaměstnanec státu za rok o jednu a půl výplatu chudší ve srovnání s rokem 2021.
České domácnosti zchudly nejvíce v Evropě, a to i při srovnání v rámci našeho regionálního bloku. Jinde prostě vlády neignorovaly ekonomickou situaci. Třeba v sousedním Polsku stát tlačil mzdy nahoru dramatickým zvyšováním minimální mzdy, která táhla vzhůru samozřejmě i mzdy ve vyšších patrech. Poláci jsou tak na tom lépe, než byli před čtyřmi roky. A nejen oni.
Zděšení z Fialova blahobytu
Během předvolebního času se popis situace v Česku zredukoval na dva narativy. V jednom Fiala tvrdil, že platy rostou a máme se dobře, a v tom druhém Babiš opakoval, že reálné mzdy klesly. Jen jeden z nich říkal pravdu. To nás vrací zpět do všech těch regionů, kde ubývá lékařské péče, kvalitní školy jsou mnohde vzácností, vzdělaní lidé odcházejí pryč, zato zde více lidé padá do pastí chudoby. A před lidmi se coby budoucnost natáhla krajina, v níž ceny všeho včetně energií rostou, zatímco jejich mzdy stojí na místě. Představa, že vidina jistého úpadku, o který se centrum země nezajímá, bude pokračovat další čtyři roky, zde zvedla ze židlí i ty, kdo volit obvykle nechodí. I takové volební chování v rámci možností, které politická scéna nabízí, je přitom v zásadě racionální a dává smysl.
Když se totiž podíváme blíže na výsledky, zjistíme, že voliči převážně dávali hlas tomu, kdo jim netvrdil, že se mají nejlíp, jak kdy měli, a současně nabízel ať už reálný či zdánlivý pocit kompetencí s tím něco udělat. A to byl Andrej Babiš. V obcích periferních regionů tak stoupala účast a současně stoupal zisk Andreje Babiše, který k sobě přitáhl jak nevoliče, tak zvláště voliče SPD a jiných stran. V absolutních i relativních číslech.
Podívejme se namátkou na některé obce, kterým jsem se věnoval v reportážích o vzdělávání na periferiích. Ve Vítkově stoupla volební účast o 7 procentních bodů. Hnutí ANO zde minule dostalo 39 procent, letos skoro 51. V absolutních číslech je to minule 1014 voličů, letos 1422. SPD vedle toho spadlo ze 13 na necelých 9 procent a koalice Spolu ze 17 na 14. Podobné je to o kus dál v Budišově nad Budišovkou, kde vzrostla účast o 8 procent a Babiš poskočil z minulých 39 procent na letošních bez půl procenta 54.
V jiné části periferií, na Javornicku, se situace opakuje. V Javorníku si Babiš polepšil o 11 procent a účast stoupla o 7, zatímco spadla koalice Spolu i SPD. Ve Vidnavě si Babiš polepšil o 11procentních bodů na současných 52. Ve Slezských Pavlovicích pak účast poskočila o 16 procentních bodů nahoru a Babiš získal přes 66 procent. A takhle můžeme pokračovat po celém kraji, v němž lidi hesla o tom, že se mají dobře jak nikdy, zvedla ze židlí ze strachu, že by se podobně „dobře“ měli mít ještě další čtyři roky.
Samozřejmě, že to neznamená, že Babiš jejich problémy vyřeší, ale na rozdíl od Fialy a pražských liberálních roztleskávačů alespoň nepopírá jejich existenci. V rámci politické nabídky, programů a toho, co pro ně kdo reálně může a nemůže udělat, byla masivní volba hnutí ANO v podstatě jediným dostupným řešením. Vítězství stávající vlády by jen znamenalo pokračující ignoraci z centra a občasné vzkazy, že se nikdy líp neměli, tak co vůbec chtějí.
Jakým způsobem obvykle volí stagnující či upadající regiony, víme z našich dat i z voleb v jiných zemích. Jediná překvapivá věc je, proč to nezvládnou pochopit vlády, které obvykle hodně šermují hodnotami, ale málokdy mezi ně patří hodnota kvality života konkrétních lidí mimo centra velkých měst. Ale postarat se o skutečný rozvoj upadajících krajů dá samozřejmě mnohem více práce než měsíc před volbami oblepit zemi hrozbou, že cokoli jiného než pokračování současného stavu je přímá cesta do náruče Moskvy a kdo bude volit jinak, nenávidí demokracii.
Odpověď na otázku Petra Honzejka, proč lidé v těchto částech země volí jinak než v Praze, je tak velmi triviální: protože nejsou idioti.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás