Po neuvěřitelných jedenácti letech končí ve vedení ODS Petr Fiala, čímž se z něj stává nejdéle sloužící předseda této strany – v tomto ohledu překonal i Václava Klause. V pořadí čtvrtým předsedou ODS se Fiala stal v lednu 2014, kdy vystřídal zcela zdiskreditovaného Petra Nečase. První fáze Fialova předsednictví byla poměrně rozpačitá a autoři tohoto textu v červnu roku 2015 popsali politiku ODS následovně: „Dnešní ideologický kočkopes, který hlásá fašistické názory ponížených a deklasovaných tříd, a přitom trvá na svém elitářském ekonomickém programu, je odsouzen k zániku.“
Zajímavější bude ale sledovat osud ODS. Ta se může plně vrhnout na cestu trumpismu a odmítnout období Fialy a SPOLU jako efektivní, ale již překonanou etapu.
Předpokládali jsme, že takto nastavený program ODS nemůže konkurovat technokratickému populismu Andreje Babiše, ani fašistickým tendencím krajně-pravicových subjektů jako Blok proti islámu, Dělnická strana sociální spravedlnosti a dalších uskupení, která se snažila politicky vytěžit strach z takzvané migrační krize. Také Petr Fiala se tehdy netajil sympatiemi k maďarskému vládci Viktoru Orbánovi a stojí za to si připomenout jeho neslavný výlet k plotu, který odděloval Chorvatsko a Maďarsko a komplikoval lidem z Blízkého východu cestu do Evropy.
ODS tenkrát sice nepadla na úplné dno a nezanikla, jak jsme v textu předpovídali, ale v roce 2017 získala ve volbách do Poslanecké sněmovny slabých 11,3 procent hlasů a strávila další čtyři roky v opozici. A během tohoto období se začal rodit plán na společnou frontu pravicových stran proti Babišovi, který vyústil v založení koalice SPOLU. Do ODS nastupoval Petr Fiala jako velmi konzervativní profesor politologie z Brna, který se netajil obdivem k Donaldu Trumpovi, měl problémy s interrupcemi a zastával ostře protiliberální názory. Pod křídly koalice SPOLU se ale tentýž člověk najednou stal lídrem liberálně-pravicové koalice, která si do svého středu vetknula prozápadní orientaci, agendu lidských práv a odkaz předlistopadového disentu.
Export a Pussy Riot
Historicky to byla přitom ODS, která v České politice vždy prosazovala, jak říkal její zakladatel Václav Klaus, „kapitalismus bez přívlastků“. A nešlo zdaleka jen o Klause a jeho éru v devadesátkách. I dlouho po jeho odchodu z čela strany se předseda Petr Nečas obával „dalajlámismu“, který by mohl škodit českému exportu, stejně jako „umělé a falešné adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot“. Politici ODS vždy preferovali výnosy kapitálu před ochranou lidských či sociálních práv a růst HDP před ochranou přírody. Od časů Václava Klause měla ODS ve své DNA nedůvěru k mezinárodním organizacím jako Evropská unie nebo OSN. Nenávist k neziskovému sektoru byla samozřejmostí. Na všechno měli v ODS -ismus. Kromě dalajlámismu tu byl ngoismus, humanrightismus, homosexualismus a další. Mirek Topolánek se vytáhl i s termínem klausismus, čímž se kruh uzavřel.
Právě po Petru Nečasovi varujícím před falešnou podporou kapely Pussy Riot, která v Rusku čelila politické perzekuci, přebíral katolík Petr Fiala stranu. A přebíral ji se zmíněným pravicovým a silně konzervativním backgroundem. Krátce po začátku invaze na Ukrajinu obletěly Česko i svět fotky Fialy, jak v helmě a neprůstřelné vestě cestuje vlakem do Kyjeva. Tehdy byl Fiala na vrcholu své kariéry a stál v čele pětikoalice, která zaštiťovala různorodou směsici politiků. Od europoslanců typu Jana Zahradila nebo Alexandra Vondry za ODS přes poslankyni Kláru Kocmanovou za Piráty, „aktivistickou princeznu“ Barboru Urbanovou ze STAN až po Romanu Bělohlávkovou z KDU-ČSL, která chtěla na těhotenské testy umisťovat telefony na anti-choice organizace, nebo výrazné hejtmany jako Martin Kuba a Jan Grolich. Ne, že by se neozývala kritika ze všech možných stran, ale tuto absolutně nesourodou partu dokázal Fiala ukočírovat skoro až do konce. Jen v září 2024 už neustál vnější tlak a vyhodil z vlády předsedu Pirátů Ivana Bartoše a s ním i celou stranu a dál pokračoval bez nich.
SPOLUismus
Tajemství tohoto názorového obratu je ve vzniku koalice SPOLU, kterou víc než cokoliv jiného spojoval odpor k Andreji Babišovi. Tady dochází k největšímu názorovému posunu Petra Fialy. Poptávka po spojování demokratických sil proti Andreji Babišovi vzešla ze zaplněných náměstí a dvou obřích demonstrací na pražské Letné, které pořádal spolek Milion chvilek pro demokracii. Petr Fiala toto volání vyslyšel a nevýhody image „profesůrka“ a „pana Čistého 2.0“ přetavil do konsensuálního profesora zachránce s jasnými odkazy na Tomáše G. Masaryka, rovněž prezidenta a profesora v jednom. A uspěl.
SPOLU bylo názorově vytvarováno proti Andreji Babišovi a zároveň tak, aby to vyhovovalo pravicovým voličům ODS, KDU-ČSL a TOPky. Babišova vláda s ČSSD byla označována za „populistickou a socialistickou“, víc než na Babišovy miliardy a střety zájmů se poukazovalo na jeho někdejší členství v KSČ a estébáctví. Tomu nahrávalo i tehdejší Babišovo spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem.
Už Milion chvilek pro demokracii připodobňoval ohrožení demokracie Babišem k „návratu před rok 1989“. Fiala se toho mohl chytit a využít pro sebe jeden z nejsilnějších českých politických instinktů – antikomunismus. Tentokrát v podobě ohrožení celého polistopadového uspořádání a vývoje. „Patříme na Západ“ hlásal Fiala na billboardech po celé zemi.
I když s Václavem Havlem a jeho lidskoprávním dědictvím byla ODS vždycky na štíru, Fialovo SPOLU se k této tradici rádo přihlásilo. Přestože ODS patřila k euroskeptickým stranám, SPOLU se tvářilo jako ta nejevropštější strana v Česku. A takto by se dalo pokračovat. Přestože to byla ODS, kdo chtěl v minulosti privatizovat veřejnoprávní ČT, v boji proti Babišovi se SPOLU proměnilo v jejího zarytého ochránce. Dokonce i v sociálních otázkách SPOLU na čas změnilo rétoriku a namísto obvyklého apelování na osobní zodpovědnost mluvil v letech krize 2021–2022 Fiala o tom, že nenechá nikoho padnout. Šlo samozřejmě jen o rétoriku.
Přestože ODS s Babišovým ANO odhlasovaly zrušení superhrubé mzdy, nepřestalo se Fialovo SPOLU nikdy tvářit, že jen a jen Andrej Babiš je rozhazovačný „socialista a populista“. Agenda Antibabiš zůstala v podání SPOLU vždy antilevicová, a to paradoxně i v situaci, kdy byl jejich protivníkem miliardář a od června 2024 taky zakladatel eurofrakce krajně pravicových Patriotů. SPOLU nikdy nechtělo pojmenovat problémy pramenící z velkých majetkových rozdílů, ani se přímo postavit autoritářskému trumpismu v Evropě.
I jako vládní subjekt zůstalo SPOLU věrné antibabišismu, alespoň rétoricky. Napadení Ukrajiny Ruskem a vládní podpora Ukrajině vedla k vyobrazování Babiše jako agenta Moskvy. Už v roce 2022 se Babiš objevil na billboardech SPOLU jako „bezpečnostní hrozba“ s ruským diktátorem Vladimirem Putinem za zády.
A „Antibabiš“ se stal také poslední sázkou SPOLU toužícího po slušném volebním výsledku. Kampaň se ani moc nesnažila tvrdit, jak je za Fialy dobře, ale chtěla hlas pro SPOLU ve jménu vyššího prozápadního dobra. Svým způsobem to zase vyšlo a koaliční strany v součtu hlasů přesvědčily více voličů než v roce 2021. Oproti rétorice ale bylo Fialovo vládnutí vždy po vzoru ODS a hesla každý sám za sebe. Chudší regiony to v krizích tvrdě odnášely a ve volbách to nechaly tvrdě odnést Fialu. Letošní volby pak také připomněly, že vítězství Petra Fialy a jeho vláda byly možné jen kvůli bezprecedentnímu propadu milionu voličských hlasů v roce 2021. Tedy víceméně náhodou.
Odcházení
Odchod Petra Fialy teď naplno otevírá téma, které se v souvislosti s výsledky voleb skloňuje neustále – co bude s koalicí SPOLU. Bude pokračovat i v opozici, nebo se ODS osamostatní a začne znovu budovat svou vlastní značku? Není to ovšem jen otázka čistě personální nebo organizační, ale především otázka ideologická. Bude koalice SPOLU pokračovat a prosazovat proevropský, relativně liberální a pravicový program, nebo se rozhodne následovat úspěch Motoristů a vrátí se k prapůvodním myšlenkám dravého kapitalismu, k boji proti občanské společnosti a k cynismu, které by vystřídaly lidskoprávní rétoriku?
Volební kongres ODS bude v polovině ledna a už teď se nejvíc skloňují především dvě jména. Pokračovatelem linie SPOLU a Petra Fialy by se rád stal dosluhující ministr dopravy Martin Kupka. Reprezentantem bezohlednějšího, konzervativnějšího a agresivnějšího stylu je pak jihočeský hejtman Martin Kuba, který existenci koalice SPOLU kritizuje dlouhodobě a v krajských volbách minulý rok drtivě zvítězil samostatně pod značkou ODS. Pokud by strana chtěla zůstat v proevropském a relativně liberálním směru, nedává absolutně smysl koalici SPOLU ukončovat, protože by se tak jen otevřel prostor pro politickou konkurenci, která by mohla toto místo zaplnit.
Pokud se chce ODS vrátit ke svým temným kořenům, v koalici SPOLU naopak zůstat nemůže. Už během minulé vlády vytvářeli pravicověji naladění poslanci ODS dusnou atmosféru nejen v samotné koalici SPOLU, ale i ve vládě se STANem a Piráty. Pro mnoho ódéesáků je navíc pouhá představa Piráta mnohem nesnesitelnější než pragmatik z ANO, se kterým se domluví. Individualistická ideologie vyhraněnější části ODS je neslučitelná s liberálně-pravicovým programem především STANu, ale i KDU-ČSL. Rozpočtově odpovědná TOPka by to nejspíš přežila. Obě varianty jsou stále otevřené a rozhodne se o nich až po kongresu ODS. Jako pravděpodobnější se momentálně jeví konec SPOLU.
Pokud by si strana odhlasovala ukončení koalice SPOLU, mohlo by nastat sbližování ODS s Motoristy, kteří se skládají převážně z oddaných klausovců a odpadlíků právě od ODS. Tato tradiční „pravicová“ politika, jak ji Motoristé a hardcore ódéesáci nazývají, momentálně zažívá celosvětový revival především s ohledem na to, co se děje ve Spojených státech. Nakonec už Václav Klaus měl dlouhodobě velmi silnou vazbu na politiky Republikánské strany, a především na libertariánské think-tanky typu Cato Institute.
Pokud jsou Motoristé českou odpovědí na americké MAGA hnutí, pak samostatná ODS by mohla představovat mainstream Republikánské strany, který se postupně nechal požrat trumpovským fundamentalismem, protože mu přinášel popularitu a hlasy ve volbách. Konec Petra Fialy tak ODS přivádí na další dějinné rozcestí.
V uplynulých volbách se přesto objevila ještě jedna překvapivá možnost. V Praze získal nejvíce preferenčních hlasů Jan Lipavský a celkově získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů hned za Andrejem Babišem. Ani skandální přístup ministra Lipavského k probíhající genocidě v Gaze neodradil pražské liberály, aby vykroužkovali právě jeho. Pokud by tedy ve Fialově politice mohl pokračovat někdo kromě Martina Kupky, mohl by to být právě Jan Lipavský. A vzhledem k tomu, že Lipavský nemá problém udělat pro svou kariéru prakticky cokoliv, například hájit v krátkém sledu zcela protichůdná stanoviska, mohl by s trochou úsilí stanout v čele i samostatné ODS a řídit sbližování s Motoristy.
Jaká bude budoucnost Petra Fialy se teprve uvidí. Může se zapojit do intelektuální infrastruktury české pravice, vrátit se do akademického prostředí, sepisovat memoáry a tak dále. Zajímavější bude ale sledovat osud ODS. Ta se může plně vrhnout na cestu trumpismu a odmítnout období Fialy a SPOLU jako efektivní, ale již překonanou etapu. V takovém případě pro ni bude ale obtížné sehrávat roli opozice pravděpodobné koalici ANO, Motoristů a SPD, se kterou by měla víc společného než s kýmkoliv jiným. Případně může čekat na rozpad této koalice a na moment, kdy bude moci ve vládě nahradit nepředvídatelnou SPD. Každopádně na pravicovém okraji politického spektra už by byla hodně velká tlačenice.
Posun ODS na krajní pravici by ale také otevřel větší prostor v liberálním středu, čehož by mohli využít Piráti, STAN, případně nějaká nově vzniklá středová politická strana. Jenomže příklon ODS k radikální pravici by mohl pomoci i českému liberalismu, který je toxicky zatížený dogmaticky pravicovými poučkami o rozpočtové odpovědnosti, nedotknutelnosti soukromého majetku a dalšími mantrami, které nejsou nutnou součástí liberálního myšlení. Mohla by se tím otevřít cesta ze slepé uličky české politiky, která je momentálně polarizovaná do dvou jasně vymezených táborů a rozdělená na autoritáře a neoliberály, Babiše a Fialu, dezoláty a demokraty, aby tak více korespondovala se skutečným stavem české společnosti.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
