Každý premiér si za své ministry zodpovídá sám. A je tak zodpovědností a rozhodnutím Andreje Babiše, že navrhl na ministra (jedno čeho) Filipa Turka. Turka, lokálního podvodníka a hochštaplera, který nedokáže vysvětlit původ svých financí. Člověka, který má za sebou bezpočet útočných, rasistických a nenávistných komentářů, v nichž například navrhoval házet studenty do pecí. Člověka, jehož smysl pro humor začíná a končí se zvednutou pravicí v nacistickém pozdravu. A jakkoli se před pár týdny snažil on a jeho okolí zlehčovat údajnou nerozvážnou minulost či popírat, že vůbec něco kdy napsal, nakonec svému zhnědlému srdci poručit neumí. A tak 17. listopadu vyhrožoval na Národní třídě komusi v davu lidí, že mu „zahajluje“ do ksichtu.
Motoristé s Babišem tak chtěli nejspíš ověřit, zda je prezident Pavel při vědomí. Ukázalo se, že ano a že má s fašistickým motoristickým psychopatem problém ve vedení jakéhokoli ministerstva.
Ze jmen, která dosud kolovala mediálním prostorem, byl nicméně nejhorší možnou variantou Petr Macinka coby ministr životního prostředí. Dlouholetý pracovník klimatického dezinformačního spolku známého jako Institut Václava Klause, který v posledních letech platí fosilní miliardář Pavel Tykač, po celý rok trousil nenávistné komentáře na adresu ochrany životního prostředí, klimatu a ekologických aktivistů. Zatímco Turek je nepřijatelný vším, co dosud ve svém životě udělal, Macinkova nepřijatelnost pramenila z jeho otevřených plánů zdevastovat ochranu přírody v České republice.
Horšího ministra životního prostředí, než je Macinka, v současné konstelaci asi vymyslet nelze, ale lze ho alespoň dorovnat. A k tomu směřuje finální seznam ministrů, na němž se Macinka s Turkem prohodil. Motoristé s Babišem tak chtěli nejspíš ověřit, zda je prezident Pavel při vědomí. Ukázalo se, že ano a že má s fašistickým motoristickým psychopatem problém ve vedení jakéhokoli ministerstva.
Turek svou nepřijatelností posunuje kamsi do záporu v Česku velmi nízkou laťku toho, kdo ještě může být ministrem, a soustředil na sebe veškerý veřejný zájem i pozornost. A tak s výjimkou části aktivní společnosti bylo zbytku země včetně velké části médií i politiků skoro jedno, že je vážným kandidátem na ministra životního prostředí někdo jako Petr Macinka, který chce rušit chráněná území a prolévat zelenou krev. Turek je z této dvojice sice tím o poznání méně bystrým, ale to jeho kompetence pro destrukci ochrany životního prostředí nijak neumenšuje. Jiné kompetence ostatně ani nemá.
Turek i Macinka jsou nakonec z pohledu Babiše ideální kandidáti na destrukci ministerstva, které tento agromiliardář dlouhodobě nesnáší. Že za něj špinavou práci udělá některý z Motoristů a on nad tím jen pokrčí rameny s tím, že za nic nemůže, je v podstatě splněný sen. A kdo z nich bude formálně v čele ministerstva zahraničí, je Babišovi taky jedno, protože to podstatné si bude Babiš v zahraničí řešit sám.
Vedle toho zcela zapadne nějaký Klempíř na ministerstvu kultury nebo nově vytvořená trafika pro Borise Šťastného. Zbytek ministerstev už pak patří Babišovi, ať už se jedná přímo o prověřené tváře z hnutí ANO nebo Babišovy nastrčené figury v dresu SPD, kdy si oligarcha ochočil Okamuru funkcí ve vedení Sněmovny. Okamura se ve funkci bude moci dosyta vypovídat a dohromady nic moc nezkazí, protože navzdory formálně vysoké ústavní funkci jsou jeho reálné kompetence i význam poměrně blízké nule.
Z celého ansámblu pak stojí za pozornost potvrzení Babišova koně v dresu SPD Martina Šebestyána na post ministra zemědělství. Šebestyán aktivně hájil nerušený tok dotací do Babišova Agrofertu v době, kdy stál (nebo spíše seděl) v čele Státního zemědělského intervenčního fondu. Zákon o střetu zájmů svévolně ohýbal tak, že se jím prostě neřídil, a v rozporu se zákonem posílal Babišovi dál miliardy. Když po nástupu Fialovy vlády skončil, ocitl se brzo v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, což je lobbistická organizace největších agropodniků v zemi, kde seděl po boku ředitele Agrofertu Josefa Mráze. Nyní tedy bude hájit zájmy Babišova agrokolchozu na další pozici, a to v čele ministerstva zemědělství. Ať už se v příštích letech bude dít cokoli, Agrofert bude rozhodně prosperovat. Za to malé a drobné zemědělce nejspíš čeká pád do propasti. Největší zemědělské koncerny získají nerušenou nadvládu nad veškerým tokem financí i legislativou.
To však asi zanikne v bouři okolo Motoristů, která den za dnem celé zemi připomíná, že v jejich řadách není vůbec nikdo, kdo by měl jakékoli kompetence pro řízení čehokoliv. Vedle nich dokonce i SPD vypadá skoro jako univerzitní klub šprtů, kteří dokáží alespoň v polovině případů správně určit, která ruka je levá a která pravá. V nastupující vládě to nebude samozřejmá dovednost.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás