Románové Medúzy Jakuba Stanjury rozplizlé mezi krimi, body hororem a nudou

Tento díl literárního podcastu TL;DR o próze Medúzy spisovatele Jakuba Stanjury jsme na streamovacích platformách původně zveřejnili už ve čtvrtek večer. Po intenzivní vnitroredakční diskuzi jsme se ho ovšem rozhodli hned v pátek dopoledne stáhnout, protože se v něm objevily výrazy necitlivé k chronicky nemocným lidem. V diskuzi nad knihou jsme si neuvědomili, že nemluvíme jen o knize a jejích fiktivních postavách, ale že současně mluvíme i o reálných zdravotních potížích a onemocnění lidí, pro které musela být naše slova zraňující a velmi necitlivá.

Kritiku, která po publikaci podcastu zazněla, bereme velmi vážně a chápeme, že některé výroky, které z naší strany zazněly, mohou být zraňující a přispívají k dalšímu tabuizování a stigmatizaci tématu chronických nemocí (nejen) trávicího ústrojí, byť to nebylo našim záměrem. I v naší redakci jsou jednotlivci, kteří trpí podobnými problémy, a vzájemná debata nám pomohla lépe pochopit, proč promluvy ve zmiňovaném díle na lidi s jinou životní zkušeností tak negativně zapůsobily. Došlo nám to bohužel příliš pozdě, mrzí nás to a všem se za to omlouváme, včetně autora…

Problémům, na které naráží chronicky nemocní lidé i lidé s postižením, se na našich stránkách pravidelně věnujeme a považujeme je za důležité. O to víc nás mrzí, že jsme tyto lidi svými necitlivými výroky ranili. Omlouváme se.

Zároveň chceme ovšem také razantně odmítnout nenávistné útoky na naši redaktorku Evu Klíčovou. Útoky na její osobu se neustále opakují a netýkají se jen zmiňovaného dílu. Tyto útoky jsou často za hranou toho, co je ve veřejném prostoru akceptovatelné. Věříme, že chybovat je lidské, tak jako je lidské svou chybu uznat a omluvit se za ní. Na podobně necitlivé výroky už v našich podcastech a článcích určitě nenarazíte a bylo by fér, aby ustaly i útoky na Evu Klíčovou – zvlášť když se za své výroky omluvila a chápe, proč vyvolaly takto negativní reakce.

Co v novém dílu najdete?

V první části podcastu TL;DR jsme si rozhořčeně notovali nad dokumentárním filmem Tomáše Hlaváčka Dům bez východu, který vloni vyhrál hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a nově je dostupný na iVysílání České televize. Multilevelový parazitismus brněnského podvodníka a obchodníka s chudobou Roberta Hrdiny a jeho ženy Moniky na státu, chudých lidech i neziskovkách nás rozhořčil. Naopak jsme si chválili neústupnost režiséra filmu Tomáše Hlaváčka, ale i kooperujících pracovníků Platformy pro sociální bydlení a odvážných lidí z nejchudších vrstev naší jinak skvěle prosperující společnosti řízené miliardáři. K chudobě, krizi bydlení, péči a současnému českému kapitalismu jsme se vraceli i prostřednictvím dalších témat.

Zdá se, že tím, jak chudneme, jako by sílil a bytněl český antikomunismus, který se dostává do absurdní fáze, kdy se pravicová úderka ve veřejnoprávní televizi pokouší z kulturní paměti odstranit údajného „totalitáře“ Ivana Olbrachta. Na podnět někdejší historické badatelské instituce, která se během času proměnila v podprůměrný antikomunistický hub, tedy ÚSTRu, se opět rozproudila debata, zda se budoucí stanice metra D může jmenovat podle přilehlé ulice, a tím pádem podle „komunistického propagandisty“ Olbrachta.

Naším hlavním tématem byl ale druhý román Jakuba Stanjury Medúzy. Stanjura se před dvěma lety stal malou literární senzací se svým prozaickým debutem Srpny. A Medúzami se zase tolik nevzdálil svému debutu, tedy komorním prózám zkoumajícím komplikované lidské vztahy. Jako v Srpnech i zde se setkáme s dvojicí absolventek filozofické fakulty. Kniha zároveň dostojí svému názvu a dozvíme se tak ledacos o mytologickém backgroundu titulních medúz, ale zkrátka nepřijdou ani zájemci o biologii žahavců nebo lidskou trávicí soustavu. Nakolik zlé přátelství dvou hrdinek, které se transformuje tak trochu jako polyp v medúzu, funguje dohromady, se dozvíte v nejnovějším vydání literárního podcastu TL;DR.