Dostupné bydlení, doprava, potraviny, vyšší zdanění nejbohatších nebo environmentální témata – to je program, se kterým vyhrál Zohran Mamdani volby, a stal se tak starostou New Yorku. Do Studia Alarm tentokrát přišli Jan Bělíček a David Scharf, aby diskutovali o tom, co vedlo k jeho vítězství, čím se jeho kampaň odlišovala od jiných kampaní, jakým útokům musel Mamdani čelit, jaký dopad může mít jeho jasně levicová politika na vývoj v Demokratické straně i ve Spojených státech a zda může být také inspirací pro levici v jiných zemích. Diskuzi moderovala Saša Uhlová.
David Scharf považuje za nejdůležitější zapojení mnoha vrstev společnosti a různých iniciativ: „K vítězství Mamdaniho přispěla jeho spolupráce s různými organizacemi, které bojují za lepší život, ať už jsou to nájemnické organizace, nebo odbory na pracovištích. Často se psalo o taxikářské iniciativě, kterou Mamdani před lety podporoval a spolu s taxikáři držel hladovku před radnicí. To je důležitý aspekt a důležitá je i mašinerie dobrovolníků, kterých bylo přes sto tisíc, což je i na Ameriku bezprecedentní míra zapojení. Hodně zajímavé je, že se jim podařilo takovou masu lidí organizovat bez establishmentu Demokratické strany.“
Podle Jana Bělíčka stál za Mamdaniho vítězstvím souhrn mnoha faktorů, od programu přes velmi dobře vedenou kampaň až po osobnost Mamadaniho, který je nesporným politickým talentem. „Výstupy Zohrana Mamadaniho byly neuvěřitelné, to, že se propojila skvělá infrastruktura kampaně se skvělým kandidátem, je něco neuvěřitelného. Jedna ze zajímavých částí byla, že si vybrali okrsky, kde uspěl Donald Trump, chodili za lidmi, ptali se jich, co je trápí a co by řekli tomu, kdyby někdo s těmito tématy kandidoval na starostu New Yorku. Když odpovídali, že to by se jim líbilo, říkal jim Zohram Mamdani: ‚Tak to jsem já.‘ Sbíráš informace přímo od lidí, nebojíš jít ani za voliči Donalda Trumpa a pak tomu uzpůsobíš svou kampaň – to je super jednoduché, a zároveň inovativní a efektivní,“ říká Bělíček, podle kterého snaha komunikovat s voliči a ptát se jich, co je trápí, byla jedním z podstatných inspirativních momentů kampaně. „Ale kdyby se ukázalo, že v New Yorku nechtějí uprchlíky a přistěhovalce, předpokládám, že Mamdani by se nepřizpůsobil, ty hranice jsou jasně vytyčené.“
„Centristické síly neustále argumentovaly, že levicová témata nebudou mít v reálné politice úspěch, ale teď se ukázalo, že je to nesmysl a že kampaň založená na dostupnosti a boji proti oligarchii je naprosto v pohodě pro většinu Američanů,“ všímá si dále Bělíček. Rámování Mamadaniho jako islamisty pak podle něj mělo větší dopad na českou diskuzi než na výsledek voleb. Podle Scharfa dokázal s různými obviněními, například z podpory terorismu, Mamdani dobře pracovat, když poukazoval na to, kolik milionů dolarů vynakládají jeho odpůrci, aby lidem do schránek doručovali obvinění proti němu. Dobře to ilustrovalo, jak moc jsou elity stojící proti Mamdanimu odtrženy od reality běžných lidí. Tato obvinění nicméně mohla fungovat na republikánské voliče mimo velká města. Donald Trump dlouhodobě staví svou politiku na tom, že proti sobě štve různé skupiny lidí, aby nebylo zřejmé, že jejich zájmy jsou často společné – a odlišné od zájmů miliardářů.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás