Ani potoky „zelené krve“ státnímu rozpočtu nic neušetří

„Na 99 % naprostá pravda, už aby se uskutečnila čistka v neziskovkách, zejména v těch, co škodí této republice, alespoň budou peníze pro potřebné,“ napsal jeden z mnoha diskutujících pod videopříspěvek Zdeňka Hraby, ve kterém senátor minulý týden komentoval studentské protesty proti Motoristům sobě na ministerstvu životního prostředí. Protestů se zúčastnilo několik tisíc lidí v Praze a další lidé se sešli ještě v 39 městech v Česku. Senátor Hraba ve videu obvinil organizace Fridays for Future a Greenpeace (které ve skutečnosti protest neorganizovaly) z toho, že zneužívají studenty a nejde jim o ochranu přírody, ale o dotace. Jenže Fridays for Future ani Greenpeace žádné dotace od ministerstva životního prostředí nedostávají. A nedostávají je ani Univerzity za klima, ani spolek Nestřílej, které demonstrace minulý týden ve skutečnosti pořádaly.

Ví to Zdeněk Hraba? Ať už je to jakkoli, nebyl by pro něj žádný problém si to během pár minut zjistit. Pravda ale nemusí senátora sedícího v klubu ODS v tomto případě vůbec zajímat. Lež o neziskovkách vysávajících státní rozpočet je už dlouhé roky živena krajně pravicovými médii i politiky – a je jednou z nejúspěšnějších českých dezinformací. Hraba nemá důvod na tom nic měnit a zabývat se fakty.

Zatímco Fialova vláda škrtala, protože škrtání je pro tento typ pravice dobrem samo o sobě, nastupující krajně pravicová garnitura k tomu přidává ideologickou snahu omezit některé hlasy ve společnosti a cenzurovat je.

Útoky na „politické“ či „parazitické“ neziskovky mají primárně ideologickou funkci a pomáhají definovat nepřítele. Neziskovky mohou být obviněny z celé řady fenoménů, které krajní pravice a politici jako Hraba považují za problematické: od rozpadu tradiční rodiny, údajně kvůli podpoře LGBTQ+ agendy, až po migraci a cenzuru na internetu. Obviňování neziskovek za všechno zlo světa odvádí pozornost od ekonomických příčin, navíc i samy neziskovky bývají označeny za ekonomický problém. Jejich „nasátí“ na rozpočet se skloňuje v internetových debatách už minimálně deset let a politici, kteří slibují, že s nimi zatočí, tak zároveň předstírají, že ušetří rozpočtu miliardy. Nejen debatéři na internetu, ale i někteří politici, jako třeba Boris Šťastný z Motoristů sobě, tomu dokonce sami věří.

Budoucí ministr pro zdraví a sport Šťastný se ani neobtěžoval si o tématu neziskovek, jimž chtěl rušit dotace, něco zjistit, a naběhl si tak na otázku Marie Bastlové v předvolebním rozhovoru na Seznam Zprávách, když neměl tušení, že z největší dotace pobírá nezisková organizace Fotbalová asociace České republiky. Té pochopitelně dnešní ministr sportu nic brát nechce. Šťastný si byl svým tématem tak jistý, že prostě jen zmínil 27 miliard s odvoláním na experta Vladimíra Pikoru, který prý spočítal, že škrty pro neziskovky by v rozpočtu mohly ušetřit právě tu sumu. Více si nenastudoval, a tak mohl následně bezelstně prohlásit: „Fotbalová asociace je sport.“ Stejně prosté byly i propočty „experta Pikory“, na kterého se Šťastný odvolával. Ten jednoduše vzal všechny peníze, které jdou na neziskové organizace, a řekl, že tato částka by se dala ušetřit jejich seškrtáním.

Vládní škrty

I když Šťastný nevěděl, komu chce co škrtnout, do sněmovny se dostal a stane se i členem vlády. A do sněmovny se za Motoristy dostal i cifršpion Vladimír Pikora, který bude zase předsedou rozpočtového výboru v Poslanecké sněmovně. Pikora by nejspíš s nábožným zápalem neoliberálního ekonoma seškrtal všechno, na co by narazil. Alena Schillerová a hnutí ANO ho ale nejspíš nic takového dělat nenechají. Spíš než škrtat hodlá Babišova vláda utrácet a investovat, klidně na dluh, což však neznamená, že se ANO pustí do boje na obranu neziskového sektoru.

Škrtání nepohodlných neziskovek každopádně nemůže mít žádný viditelný dopad na státní rozpočet. Vždycky šlo na prvním místě o potlačení krajní pravici ideologicky nepohodlných organizací, zejména ekologických a lidskoprávních. To je ta Macinkova „zelená krev“. A není pochyb, že řadu organizací teď čekají těžké časy. Babišova vláda bude, co se týče peněz pro neziskový sektor, nejspíš ještě horší než ta Fialova, která držela zkrátka organizace zabývající se sociálním sektorem, adiktologickými službami, zdravotní péčí a řadu dalších. Přitom to je právě neziskový sektor, který v Česku v každé krizi tlumí ty nejhorší dopady asociálních vládních politik.

Zatímco Fialova vláda škrtala, protože škrtání je pro tento typ pravice dobrem samo o sobě, nastupující krajně pravicová garnitura k tomu přidává ideologickou snahu omezit některé hlasy ve společnosti a cenzurovat je. Vzorem jim v tom mohou být zejména Trumpovy Spojené státy, kde nedávno například odstranili zmínky o lidském vlivu na klimatické změny ze stránek Agentury pro ochranu životního prostředí. Také Petr Macinka si myslí, že klimatickou krizi může vymazat, a tak ji rovnou prohlásil za ukončenou. Z vědeckého hlediska to je plácnutí do vody, z hlediska politického je to pokračování ideologického boje. Zájmy Pavla Tykače, sponzora Macinkova dřívějšího zaměstnavatele, tedy Institutu Václava Klause, se nemusí ohlížet na vědu ani přírodu. Kdo by tvrdil něco jiného, toho se Macinka pokusí umlčet. Zatím může škrtat dotace do organizací na ochranu přírody. 

Najít a zničit

Macinka není zdaleka jediný, kdo by rád problémy světa vyřešil potlačováním neziskového sektoru. Spolek nazvaný Společnost pro obranu svobody projevu už nastupující vládě nabídl seznam neziskových organizací, které se prý za posledních deset let chovaly problematicky, a nyní bude dobré je odstřihnout od peněz. Příspěvek na sociálních sítích, ve kterém společnost svoji nabídku vládě zveřejnila, zároveň citoval ze „skvělého článku od rektora CEVRO“ Tomáše Jarmary.

Politolog Jarmara je přeci jen informovanější než senátor Hraba nebo poslanec Šťastný a mezi různými neziskovkami rozlišuje. „Ve veřejné diskusi přitom nikdo nezpochybňuje neziskové organizace působící v sociální oblasti, sportu či kultuře. Veřejnost dokáže rozlišit mezi nimi a aktivistickými skupinami s politickou agendou,“ píše Jarmara do deníku Echo 24 vlastněného oligarchou Markem Španělem, který se vlastní politickou agendou v žádném případě netají. A ani Jarmara neskrývá, že chce potlačit lidskoprávní, genderové a ekologické neziskovky, i když na rozdíl od Šťastného ví, že peníze se tímto skutečně neušetří, a nic takového ve svém textu ani neslibuje. Nabízí jen jakýsi nespecifikovaný útok na vyšší střední třídu a její hodnoty, což vypovídá především o tom, že sám nemá jasnou představu, kdo vlastně v těch nenáviděných neziskovkách pracuje. Ale budiž. Podstatnější je, že spravedlivý lidový hněv proti „elitám“ Jarmara vyvolává v zájmu malé skupinky těch úplně nejbohatších a případně ještě jejich servisních kádrů, ke kterým jako rektor soukromé školy sám patří. „Obyčejní lidé“, kterými se zaklíná, nebudou mít z toho, že ve společnosti utichnou hlasy na obranu přírody, vůbec nic. 

K Jarmarově textu připojili editoři Echa 24 fotku Mikuláše Mináře z Milionu chvilek pro demokracii, o jehož akci 17. listopadu Jarmara v textu rovněž píše, byť nikoho konkrétního nezmíní. Text se tak stává stejně manipulativním jako Hrabovy výroky o Greenpeace. Milion chvilek žádné dotace od státu nedostává a žije spokojeně ze soukromých peněz. Tuto informaci však docent politologie záměrně vynechává. Naopak v duchu trumpovského konspiračního myšlení naznačuje temné síly v pozadí, které bude těžké porazit. „Otázkou je, zda má možná budoucí vládní koalice chuť jít do konfliktu s takto silnou strukturou – zasíťovanou s vysokými školami, médii, podporovanou částí korporátního byznysu a evropskými fondy,“ píše docent politologie. Z USA už víme, jak boj s těmito „deep strukturami“ vypadá.

Ultrapravicové milionáře Hrabu, Pikoru a Šťastného skutečnost, že seškrtání neziskovek žádné peníze pro poctivé pracující nepřinese, trápit skutečně nemusí. Sami jsou dost bohatí, aby služby státu ani služby neziskových organizací v životě nepotřebovali. Stejně tak šéfa soukromé univerzity CEVRO docenta Jarmaru nemusí trápit případné omezování veřejných vysokých škol, ke kterému sám nepřímo vyzývá, když vysoké školy označuje za součást temných struktur v pozadí. Pravdou je, že jde o struktury, které zatím přímo nepodléhají moci oligarchie a mají svobodu říkat si, co chtějí. Oligarchie se ale snaží svobodu slova podřídit zákonům takzvaného svobodného trhu, ve kterém mají přece všichni stejnou šanci se prosadit – miliardáři i migranti.