Nová publikace Platformy pro sociální bydlení přináší celou řadu zásadních zjištění a také návrhy, jak bojovat s krizí bydlení. Soustředí se na různá témata, jako je systém nájemného bydlení, daňový systém, reforma sociálních dávek nebo to, jaký je dopad energetické chudoby na domácnosti. Podle Barbory Bírové, ředitelky Platformy pro sociální bydlení, je krize bydlení globální problém. Mimo to upozorňuje, že nelze stále jen upozorňovat na známé problémy, jako je pomalé stavební řízení, ale je třeba ke krizi bydlení přistoupit komplexně a řešit ji na více úrovních.
V tuto chvíli je běžné, že majitelé bytů řetězí krátkodobé pronájmy, což fakticky znamená, že nájemníci jsou de facto bez práv.
V Česku je 70 tisíc domácností v bytové nouzi a půl milionu domácností má nadměrné náklady na bydlení, což se v naprosté většině případů týká lidí, kteří bydlí v nájmu. Poslední roky můžeme sledovat velký nárůst chudoby, který je spojený především s životem v nájmu. Situace rodin v nájmu se navíc velmi rychle zhoršuje. Za posledních pět let vzrostla míra chudoby úplných rodin žijících v nájmu o 13 % (z 34 na 47 %), přestože ve stejném období došlo ke snížení výskytu chudoby seniorů. Jan Klusáček z Platformy pro sociální bydlení upozorňuje, že to není jen tím, že by v nájmu žily chudší rodiny, ale právě proto, že rodinám po zaplacení nájmu ve velkých městech zůstává málo peněz, a to i v případě, kdy mají průměrné příjmy. Nájmy jsou nejvyšší v Praze, Brně a krajských městech. Zároveň platí, že ve větších městech žije v Česku oproti jiným zemím v Evropě mnohem méně lidí.
Česko podle analýzy potřebuje vyšší stovky tisíc nových dostupných nájemních bytů. Česká republika zároveň disponuje jedním z nejmenších obecních bytových fondů v OECD. Většina nájemníků je tak odkázána na soukromý nájemní trh, a tedy tržní nájmy, jejichž ceny se za posledních pár let zásadně odchýlily od vývoje reálné mzdy většinové populace. Podle autorů publikace většina domácností bez vlastního bydlení nepotřebuje sociální bydlení, ale tvoří cílovou skupinu dostupného nájemního bydlení. Zároveň ale upozorňuji na to, že rozvoj dostupného bydlení by se neměl dít na úkor bydlení sociálního, což je negativní trend v některých evropských zemích.
Kromě výstavby je potřeba změnit také systém podpory hypoték, který v současné době cílí především na vysokopříjmové skupiny obyvatel. Podpora by totiž měla cílit na ty, kteří to potřebují.
Spravedlivější daně, dávky i nájemní vztahy
V oblasti daní je podle analýzy potřeba změnit „neefektivní daňové úlevy pro nemovitosti, které jednak snižují celkové množství zdrojů využitelných efektivněji pro podporu dostupného bydlení a jednak zvyšují tlak na růst cen nemovitostí“. Dále autoři upozorňují na neférové nastavení zdanění příjmu z pronájmu a ubytovacích služeb, které skrze vyšší paušální výdaje zvýhodňuje ubytovací služby (např. Airbnb) na úkor dlouhodobějších pronájmů. „Zároveň štědře nastavený režim ‚reálných‘ nákladů zvýhodňuje především pronajímatele s vyššími příjmy oproti běžným pronajímatelům,“ upozorňuje studie a neopomíjí ani problém vysokého zdanění nízkopříjmových zaměstnanců, kterým pak stát musí dorovnávat příjmy pomocí dávek.
Aktuální dávková reforma pro řadu příjemců dávek na bydlení navíc značně snižuje takzvané normativy bydlení. Normativ na bydlení je částka, která představuje náklady, které je ochotné ministerstvo proplatit v daném místě. V nově nastaveném systému tak pětičlenná domácnost v Praze nebo Brně má například normativ na bydlení 16320 Kč, v menších městech jsou normativy o čtyři a pět tisíc nižší. Stejně tak paušály na energie se pohybují mezi 2300 a 4300 Kč. Podle analýzy je potřeba částky nastavit realističtěji, jinak se řada nízkopříjmových domácností, kde dospělí pracují, dostane do problémů.
Klíčovým bodem, který by mohl zlepšit situaci a kvalitu nájemního bydlení v Česku, jsou nájemní smlouvy. V tuto chvíli je běžné, že majitelé bytů řetězí krátkodobé pronájmy, což fakticky znamená, že nájemníci jsou de facto bez práv. Podle autorů analýzy by měla být smlouva na jeden rok maximálně jednou a pak by měl majitel uzavřít s nájemníkem smlouvu na dobu neurčitou. Stejně tak provizi realitní kanceláři by měl hradit ten, kdo byt pronajímá, nikoliv nájemník.
Na analýze spolupracovali kromě Platformy pro sociální bydlení také Ostravská univerzita, PAQ Research, Asociace pro mezinárodní otázky a Sdružení nájemníků ČR.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás