Přežili jsme šestý rok chaosu. Sedmý je na obzoru

Z dění v české politice v uplynulém roce by málokdo mohl usoudit, že se ve světě odehrávají dramatické změny, na které by tato spíše menší až malá země měla obezřetně a rychle reagovat. Vzhledem k tomu, že největší investice, a tedy politický zájem směřuje k projektům výstavby dálnic, mohl by si někdo dokonce myslet, že sleduje období poválečné rekonstrukce a budování základní infrastruktury. Svět se přesouvá do cloudu, Česko sází na asfalt.

Končí podle mě šestý rok, kdy svět už ničím nepřipomíná stabilní, předvídatelné nebo bezpečné místo. Před šesti lety zhruba touto dobou odstartovala epidemie covidu, která jen v naší zemi kvůli zpackaným reakcím tehdejší Babišovy vlády zabila desítky tisíc lidí. V roce 2022 zaútočilo Rusko na Ukrajinu a tato agresivní vyčerpávající válka trvá už čtvrtým rokem. Ukrajina není v optimální pozici, Rusko sice extrémně pomalu, ale přesto postupuje vpřed a za čtyři roky se Evropa nedostala do pozice, kdy by Ukrajině dokázala poskytnout dostatek zbraní k obraně.

Koalice Spolu chtěla voliče mobilizovat strachem z nástupu populismu, ale jako alternativu nabízela sadismus. Voliče tato nabídka příliš nezaujala, a tak volby dopadly, jak dopadly.

V říjnu 2023 vpadl Hamás na izraelské území, zavraždil přes 1200 lidí a 251 jich odvlekl jako rukojmí. Izrael následně rozpoutal vyhlazovací válku na území Gazy, v níž v rámci konceptu kolektivní viny zavraždil desítky tisíc civilistů včetně zhruba dvaceti tisíc dětí. Česko ho v tomto běsnění dodnes hrdě podporuje a podstatné části místních mediálních a intelektuálních elit popraskal mozek při vymýšlení zdůvodnění, proč je vlastně cokoli včetně hladomoru v pořádku.

Loni vyhrál volby Donald Trump, v lednu se ujal funkce a vše, co snad znělo jako šílené předvolební nápady, se stalo reálnou šílenou politikou. Jedním z jejích terčů je Evropa, která Trumpovi, jeho administrativě a techno-feudálům ze Silicon Valley leží hluboko v žaludku. V tom se bohužel potkávají s evropskou i českou konzervativní či extrémní pravicí, kdy bezpočet politiků, stran, novinářů či médií neváhá kolaborovat s touto nepřátelskou silou, jejímž jediným cílem je zničit to nejlepší z Evropy. V tom se potkávají z druhé strany také s Putinovým Ruskem.

A v tomto globálním kontextu, který doplňuje sílící vliv Číny, postupující klimatická změna a krize bydlení, v níž Česko vévodí Evropě, se odehrávaly také všechny ty drobné, malicherné i důležité politické spory na území Česka.

Na zvolení Trumpa nezvládli čeští politici nijak smysluplně reagovat. Saša Vondra nadšeně kolaboroval například slovy: „Já jen zírám. On skutečně vládne. Není to jako tady v Evropě, kde se pořád jen mluví, mluví, ale málo udělá. Na všechno se tu hledá složitý konsenzus, zatímco on tam od první vteřiny podepisuje exekutivní příkazy. Je to impozantní a rozvířilo to vody.“ Slova pronesl Vondra začátkem února a platí rozhodně i nyní, na konci roku. Něco tak impozantního se vidí málokdy. Složitý konsenzus se nicméně v Evropě hledá těžko také kvůli lidem, jako je Saša Vondra. Ale rozhodně nejen kvůli němu, jak nám aktuálně připomněl Andrej Babiš ohledně ostudného jednání při schvalování pomoci Ukrajině.

Babiš od zvolení Trumpa nadšeně poskakoval, že je vlastně něco jako český Trump a jeho Patrioti pro Evropu, což je spolek evropské ultrapravice, je jeho největším evropským spojencem. Později Babiš vychladl, zvlášť v období, kdy začal Trump svět decimovat cly a hrozilo, že by taky mohl rozpoutat zničující ekonomickou válku, což se stalo spíše z části. Nervózní byl a je Babiš také z Trumpova požadavku na zvýšení obranných výdajů na pět procent nebo z nákupu superdrahých stíhaček F-35. Ty mu nyní po jmenování premiérem Trump připomněl, nicméně Havlíček už před měsícem avizoval, že s tím žádný problém nebude a jakýkoli předchozí odpor byl jen předvolební kampaní pro voliče.

Na bydlení zapomeňte

Za pozornost stojí také jiné věci. Česko asi dvacet let připravuje zákon o sociálním bydlení, což ve skutečnosti znamená, že jedna vláda za druhou tento potřebný zákon ignorovala, odkládala nebo zamítala, aby se lidem, kteří jsou v bytové nouzi, jsou jí ohrožení nebo nemají kde bydlet, nepomáhalo vůbec nijak. Také kvůli tomu zde jako rakovina metastázoval systém ubytoven a obchodníků s chudobou.

Fialova vláda ani nepředstírala, že by se pokoušela takový zákon připravit, a místo něj připravila jakýsi hybrid o podpoře bydlení, který postupně oklešťovala, až z něj nezbylo skoro nic. Nakonec byl v květnu přijat v podobě poradenských center a několika dalších bezzubých a dobrovolných opatření. Aspoň něco, chce se říct.  Babišově vládě přišlo i „něco“ zbytečně moc, a tak jako jednu z prvních věcí zákon, který měl platit od nového roku, odložila na neurčito s tím, že ho přepracuje. Můžeme se zasnít, že ho jistě přepracuje k lepšímu, aby měli všichni dostupnější bydlení, aby nikdo nemusel žít na ulici nebo s malými dětmi třeba na ubytovně. Nicméně asi tušíme, že je to jen sen a realita bude jiná, temná a zničující.

Z odcházejícího roku bych ještě rád vzpomněl na jistou opakující se zrůdnost, kterou jsou přijímačky na střední školy, což je důsledek nezájmu státu o budoucnost dětí, a tedy i svou vlastní. Místo abychom všem zajistili potřebná místa na školách, organizujeme vyřazovací systém, ve kterém mají větší šance děti z dobře postavených rodin, ale prohrává celá společnost, protože nedokáže a nechce maximálně rozvinout potenciál každého jednoho dítěte. Nejsou to samozřejmě jen střední školy, jsou to stejně také chybějící školky, dramatické rozdíly v kvalitě základních škol, útěk části dětí do škol soukromých a na druhé straně stále přetrvávající segregované školy pro děti romské. Zní to takto dohromady zhruba jako problémy země, která se zasekla na prioritě stavby dálnic a na vše ostatní zapomněla.

Fialova vláda pak zakončila finanční „armageddon“ vzdělávací soustavy tím, že v posledním svém kroku sebrala peníze vědě a výzkumu, jako by chtěla dokázat, že jejím hlavním odkazem zůstane finanční negramotnost, až nepříčetnost. Koalice Spolu chtěla voliče mobilizovat strachem z nástupu populismu, ale jako alternativu nabízela sadismus. Voliče tato nabídka příliš nezaujala, a tak volby dopadly, jak dopadly. Což neznamená, že bude líp. I když ve školství vzhledem k laťce položené na úrovni povrchu země, možná ano. Ale to je asi tak všechno.

Vládu sestavil oligarcha v zájmu oligarchie. V programovém prohlášení slibuje peníze Tykačovi na uhelné doly a elektrárny. Tykač má ve vládě svou politickou stranu a Macinka už zahájil čistky na ministerstvech, kdy například ministerstvu životního prostředí končí sekce ochrany klimatu, protože jak řekl učeň Václava Klause, „klimatická krize je over.“ Škoda, že o tom neví klimatická krize. Ve skutečnosti jsme s touto politikou a těmito politiky over my lidé, kdy se náš životní prostor chystají zdecimovat klimatičtí dezinformátoři v podstatě jen proto, aby pár miliardářů mělo o pár miliard víc.

Aby nás Babiš připravil na přicházející rok a nikdo si nemohl nic nalhávat o nějakém jeho liberálním směřování, zavlekl Česko do bloku zemí čítajících pouze nás, Slovensko a Maďarsko, který do poslední chvíle komplikoval pomoc Ukrajině, aby se z ní nakonec vyvlékl. Evropa má mnoho problémů a jedním z nich jsme nyní také my. Můžeme se snadno stát jednou z kolaborujících zemí se zájmy Trumpa či Putina v jejich společné snaze rozbít a rozdrobit Evropu. Sami o své vůli ze sebe uděláme budoucí oběti dvou vyšinutých velmocí. Chaos akceleruje, příští rok bude jakýkoliv, jen ne poklidný. Dosud jsme tomu spíše přihlíželi, s touto vládou se na rozkladu budeme aktivně podílet.