Mezi lety 2007 a 2010 vycházely na stránkách Ádvojky glosy a články literárního historika Petra A. Bílka, později uveřejněné knižně jako Mikešova aféra a jiné případy. V těch vtipně a s nutnou dávkou emocionální odolnosti komentoval lidskou (konkrétně politickou) hloupost, která kontaminovala českou debatu o kultuře. Na Bílkovy texty o zaneřáděném kulturním prostoru jsem si vzpomněl před Vánoci, když jsem namísto prostoru kulturního procházel prostorem bohužel dokonale materializovaným, jehož zaneřáděnost pociťují prakticky všichni, nejen univerzitní profesoři a kulturní veřejnost. Psychologický profil původců tohoto bordelu se však příliš neliší, a to ani s odstupem 15 let.
Není to historická nebo estetická hodnota díla, která v Budějovicích určuje jeho právo být ve veřejném prostoru, je to roztomilost, podle které se péče o veřejný prostor má primárně řídit.
Debata o kvalitě veřejného prostoru se před vánočními svátky rozproudila v jinak politicky klidné, skoro by se chtělo říct normalizované, metropoli Jižních Čech. Zde si mocenskou hegemonii udržuje parta okolo populárního jihočeského hejtmana Martina Kuby, donedávna významného člena ODS a dnes už jediné zapamatovatelné tváře jeho vlastního nového politického projektu se srandovním pracovním názvem Super Česko. On a jeho dvořané svou popularitu budují zejména skrze důslednou „péči“ o veřejný prostor, do které si nenechají nikým kecat.
Budějovičtí superčeští zastupitelé jsou k tomu totiž ti nejpovolanější. Jediná entita, se kterou musejí své revoluční nápady konzultovat, jsou další zastupitelé (nominálně za ANO a SPD). Ti sice de iure sedí v opozici, jelikož ale Superčeši po jihočeských politických turbulencích v minulém roce vládnou v menšině, vždy se najde dostatek zastupitelů z řad této „opozice“, kteří na okamžik vymění Okamuru a Babiše za Kubu a vše potřebné s ním prohlasují a zároveň za to nic nechtějí.
Modem operandi jihočeské politiky je totiž loajalita a servilita. Ta se projevila v Kubově „dramatickém“ odchodu z ODS, kdy ho následovala (čest čtyřem výjimkám) celá jihočeská buňka, jejíž členové se k věci vyjádřili jak se patří radikálně. Na Facebooku, jak jsou ostatně naučení, jen bez dalšího komentáře přesdíleli Kubův projev, načež zmateně čekali, co bude dál. Vzápětí si posteskli, že jim po opulentním políbení renegátova prstenu a deklaraci věrnosti až za hrob ODS jejich bývalá strana skutečně členství ukončila bez sebemrskačství a jediného slova lítosti. Martin Kuba opakovaně a explicitně řekl: „Tak my teda dem, my už tu s váma nebudem.“ Načež zlořád a podrazák Fiala zavřel dveře. Fuj!
Barevně a roztomile
Jakkoli by se podle předchozího odstavce mohlo zdát, že budějovičtí superčeští zastupitelé balancují na hraně dospělosti a svéprávnosti, opak je pravdou. Vyrovnali se s Fialovým nevděkem, ODS na nic nepotřebují. Sami jsou totiž odborníci prakticky na vše myslitelné. Stejně jako jejich popkulturní vzory Neználek a Brouk Pytlík nepotřebují rady od nikoho a na nic. Ani od autorit, jakou je uznávaný kurátor budějovického Domu umění Michal Škoda, který po jednání se současnou radnicí o rekonstrukci galerie se ctí kapituloval a odešel.
Jako jediné krajské město v republice dokonce nepotřebují ani rady městského architekta, jehož úřad byl v minulosti zrušen a dosud nebyl obnoven ani ničím nahrazen. Jeho kompetence přebírají sami náměstci, donedávna také členové ODS, nyní „Superčeši“. Ti se v loňském roce s vervou pustili do péče o umění ve veřejném prostoru a jejich sláva se od té doby šíří super Českem i za jeho hranice.
Pozornost přitáhla zejména velikonoční výzdoba v podobě obřích zajíčků a kraslic vyvedených ze zářivě barevných plastových řetězů a umístěných namátkově na trávníky, kde svou oslnivostí zastínily třeba sochu budějovického mecenáše umění z 19. století Adalberta Lanny. Tu už přeci viděli všichni, není barevná a rozhodně není roztomilá. Jak totiž celou věc vysvětlil náměstek Michal Šebek (tehdy ODS, dnes také Super Česko): „Chtěli jsme příchod jara a s tím související Velikonoce nějak roztomile zviditelnit.“ Není to historická nebo estetická hodnota díla, která v Budějovicích určuje jeho právo být ve veřejném prostoru, je to roztomilost, podle které se péče o veřejný prostor má primárně řídit.
Na roztomilou velikonoční výzdobu se přirozeně navázalo i před Vánoci, které jsou díky absenci tradičního násilí a naopak přítomnosti nezištně darovaných zbytečností svátkem ještě roztomilejším. Zatímco v případě Velikonoc Šebek ještě šermoval i svérázným pojetím křesťanských tradic, v případě vánoční dekorace se už komerční kýč za tradici skrývat ani nesnaží. Krása údajně nejkrásnějších vánočních trhů ve střední Evropě spočívá zejména ve světýlky zahlceném hektarovém náměstí, které bylo tradičně vylepšeno osvětleným ruským kolem.
Perníková chaloupka z Číny
Historické náměstí se navíc po krátkém experimentu s částečnou pěší zónou opět stalo největším kruhovým objezdem v republice, který konkuruje i slavné pařížské dopravní stavbě obepínající vítězný oblouk na Place Charles de Gaulle. Vnitřek kruhového objezdu ale francouzské amatéry předčí snad ve všem. Tedy skoro…
Budějovická radnice je zjevně potupená falickým obeliskem na dalším pařížském náměstí Place de la Concorde, se kterým se místní dominanta – barokní naháč Samson na vrcholu kašny – jen těžko může měřit, a tak „barokní ostudu“ raději zakryla nejosvětlenějšími trhy na celém světě. A pro jistotu nezůstali jen u vizuální kamufláže.
Pro případ, že by Samson začal volat o pomoc, umístili správci věcí veřejných do okolí reproduktory vyhrávající rolničkové koledy od rána až do noci. Vše je pochopitelně posichrováno i v rovině čichu. Jak trefně poznamenal jeden z uživatelů komentujících oslavný příspěvek na městském Facebooku, místní svařák páchne myšinou. Jak dotyčný dokázal identifikovat myší pach uprostřed korzujících producentů výfukových plynů, je záhadou.
Majstrštyk ale jihočeští odborníci na umění a veřejný prostor opět nainstalovali na dohled od sochy nebožtíka Lanny. Jelikož vánoční kapr není tak roztomilý jako velikonoční zajíček, rozhodli se být při volbě výzdoby skutečně kreativní. Pomocí všem srozumitelného řetězce konotací „Vánoce – televize – pohádky – baba Jaga“ dospěli k rozhodnutí, že Jihočechy ze všeho nejvíce potěší plastová imitace perníkové chaloupky o rozměrech cca čtyři metry čtvereční údajně nainstalovaná renomovanou francouzskou (!) firmou specializující se na dekorace.
Láska jejich poddaných však byla kontaminována jedem z úst místních škarohlídů, kteří si dovolili pozastavit se nad faktem, že metr čtvereční plastové imitace chaloupky stojí více než metr čtvereční průměrného bytu ve městě. Tedy takového, který vedle plastových stěn a stříšky obsahuje i opravdové cihly, podlahu a napojení na sítě a kanalizaci. Totožná chaloupka je navíc dostupná na čínském AliExpressu za zlomek ceny. Zkazili tím chuť i příznivcům roztomilosti, kteří začali uvažovat nad tím, jestli částka přesahující milion korun není přeci jen za plastovou kulisu boudičky trochu moc. A jestli někdo v Budějovicích náhodou nenatáhl městskou kasu a neinkasoval francouzskou cenu za čínský domeček.
Tento kulturní poklad evropského hlavního města kultury pro rok 2028 trvá bohužel jen od poloviny listopadu do poloviny ledna. Všichni obyvatelé roztomilého městečka, kde by chtěl žít každý, ale nepochybují o tom, že město, respektive hejtman Kuba, jehož vůli i vkus lze libovolně zaměňovat za vůli a vkus libovolného náměstka a paralyzovaných Jihočechů, své poddané něčím roztomilým potěší i v mezičase mezi křesťanskými tradicemi. Nabízel by se třeba roztomilý plastový koncentráček pro lidi bez domova, které se navzdory vší snaze radnice stále nepodařilo zcela vyhnat z městského centra.
Autor je publicista.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás