Na sklonku roku jsme vydali dvě knižní novinky, které by neměly ujít vaší pozornosti. První z nich je reportážní kniha Saši Uhlové s názvem V pasti české pomoci, která pojednává o integraci ukrajinských uprchlíků v Česku. Když Rusko napadlo Ukrajinu, odešlo do Evropy přes šest milionů Ukrajinců. Stovky tisíc Ukrajinců zamířily i do Česka, což z naší země udělalo jednoho z největších příjemců válečných uprchlíků. Česká vláda, která od začátku agrese zaujímala velmi jasný proukrajinský postoj, tyto uprchlíky rétoricky vítala. V Česku se zvedla ohromná vlna solidarity a řada domácností i podnikatelů ve službách poskytla příchozím pomoc.
Saša Uhlová sleduje příběhy lidí, kteří utekli před válkou do Česka. Kniha mapuje tři roky, během kterých se ukázalo, že česká vláda sice stojí na straně Ukrajiny, ale není schopna vytvořit dobré podmínky pro integraci uprchlíků. Každým dalším zákonem, kterým se pracovně říká „Lex Ukrajina“, stát pomoc osekával a podmínky zpřísňoval. V důsledku toho se tak například samoživitelky dostaly do situace, kdy musely pracovat načerno, aby vůbec dokázaly přežít. Nízká dostupnost kurzů češtiny, ale i nutnost pracovat mnoho hodin zabránily válečným uprchlíkům, aby se zdokonalili v češtině. I kvalifikovaní lidé tak mnohdy vykonávají nekvalifikovanou práci. Velmi rychle se tak ukázalo, že vedle lidí, kterým se díky pomoci občanů a částečně i státu podařilo zařídit si v Česku nový život, je tu skupina těch, kteří sítem pomoci propadli. Jedná se často o seniory, nemocné lidi nebo ty, kteří neměli to štěstí, že by si našli dobrou práci, a živoří na ubytovnách. Část válečných uprchlíků tak naše vláda odepsala, když se rozhodla jejich problémy neřešit, čímž vytvořila základ budoucích sociálních problémů. V knize se ale objevují také nadějeplné příběhy, ve kterých ukrajinské ženy vyprávějí, jak jim pomoc ze strany Čechů umožnila začít znova.
Druhou novinkou je reportážní kniha Pavla Šplíchala a Magdaleny Duškové s názvem Neříkejte tomu ezo, která mapuje podoby alternativní spirituality v Česku. Zkušenost s někým, kdo je „ezo“, má dnes asi každý. Česko je pro alternativní spiritualitu, jak ezu říkají odbornice a odborníci, zemí zaslíbenou. V nějaké podobě ji praktikuje okolo padesáti procent lidí v zemi. Za pandemie covidu byla část z nich hodně viditelná kvůli hlasitému odmítání vakcín, spojit však alternativní spiritualitu jen s hnutím proti očkování by byla chyba. Jedná se o velmi rozmanité a stále se měnící duchovní hnutí.
Magdalena Dušková a Pavel Šplíchal nás ve svých textech zavádějí do samizdatové duchovní knihovničky v osmdesátých letech, na luxusní retreat do Švýcarska v roce 2012, kdy měl skončit svět, do zastavárny, kde jednoho „bad boye“ potkala psychospirituální krize, do minulého života na francouzský venkov 16. století i na současné předměstí Českých Budějovic, kde docházelo k politické radikalizaci zajištěného manželského páru. Alternativní spiritualita představivosti svých následovníků meze neklade.
Kniha se nevyhne ani politice. I když se většina motivačních koučů, guru a jógových učitelů označuje za apolitické, toto tvrzení mívá od pravdy daleko. Část alternativně spirituálního učení svým důrazem na schopnost „přitahovat si do života“ špatné či dobré věci na základě vlastního energetického nastavení kopíruje logiku neoliberálnímu kapitalismu. Každý je zodpovědný jen za sebe, každý si tvoří vlastní osud. Peníze jsou v tomto pojetí formou energie. Kdo k nim má správný postoj, určitě jich bude mít dostatek. Zároveň se v prostředí wellness a alternativní spirituality setkáváme s četnými konspiracemi. Chemtrails, války mimozemšťanů i nadřazenost slovanské kultury jsou v prostředí „konspirituality“ na denním pořádku.
Obě knihy si můžete pořídit v našem e-shopu. Pořízením knihy zároveň podpoříte další fungování naší redakce a knižního nakladatelství.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás