Není to poprvé, co se po pár měsících ve vládě mluví o Andreji Babišovi jako o slabém premiérovi. Tentokrát je to v souvislosti s kauzou Macinkových esemesek s výhružkami prezidentovi, respektive jejich zveřejnění Hradem. Předtím to bylo ohledně jeho lavírování ohledně jmenování Filipa Turka a silných výroků Tomia Okamury. Babiš za těchto okolností vyzývá ke klidu, píše na sítě, že Macinkův typ politického jednání „není jeho styl“, a chce jednat s prezidentem. Opozici sice vzkazuje, že spolupráce s Macinkou je skvělá, ale zároveň opakovaně dává najevo únavu z „kauzy Turek“. A právě Babišova únava vede k tvrzením, že se jedná o slabého premiéra, který nechá extremistické koaliční partnery SPD a Motoristy určovat politiku – který si neumí dupnout a prosadit si svou. Za jeho slabostí má mimo jiné stát i fakt, že je v současné situaci koaličními partnery snadno vydíratelný, protože potřebuje většinu ve sněmovně pro blížící se hlasování o jeho vydání ke stíhání v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. A tudíž nemá možnost koaliční partnery z pozice ministerského předsedy a šéfa koalice adekvátně kontrolovat.
Posouvat marketing, rétoriku i konkrétní politiky k nenávisti vůči zranitelným skupinám Babiš zvládá sám a nemá s tím problém.
Proti teorii o slabém premiérovi můžeme ovšem postavit jinou, úplně opačnou teorii: že Babiš ve skutečnosti moc dobře ví, co dělá. Nechce sice sám jít do přímého střetu s prezidentem, ale je rád, někdo jiný, tedy Macinka, mediálně ostřeluje prezidenta, posouvá debatu do extrémů a odvádí pozornost od věcí, které by se veřejnosti nemusely líbit. Babišovi za této konstelace stačí v pozadí nedělat nic, tvářit se moudře, být za toho rozumnějšího a sbírat preference a procenta. To se Babišovi povedlo ve sněmovních volbách minulý rok, kdy řadu citlivých otázek, včetně podpory Ukrajině, pokud možno vymlčel nebo lavíroval. S podobnou taktikou, kdy chce vlastně to samé jako jeho koaliční partneři, ale není u toho tak přepjatý, by mohl svým současným partnerům postupně přebrat voliče.
Umírněnost a rozum
Určitá umírněnost v Babišově projevu vedla po volbách různé komentátory a politiky k přesvědčení, že Babiš bude ve vládě extremisty krotit. To, že premiér nepíše po nocích na twitter nesmysly, jako to dělají Macinka a Turek, ani nepapouškuje doslovně ruskou propagandu, jako to dělá Tomio Okamura, ho pasovalo do pozice rozumného muže, takřka státníka. Předvolební sázka na image přeci jen umírněnějšího politika vedle divočáků Macinky, Turka a Okamury Babišovi vyšla tak dobře, že někteří komentátoři vyzývali některé ze stran bývalé vládní koalice dokonce ke spolupráci s hnutím ANO a odvolávali se na evropské hodnoty a civilizovaný svět.
Nic takového ale Babiš neplánoval. To je jen špatné porozumění Babišovu politickému vývoji. Babiš je sice pragmatik, nikoliv ideolog, a před volbami do sněmovny se rozhodl vsadit na umírněnost, ale i tak se politicky posouvá. Od roku 2013 do roku 2025 ušel obrovskou cestu a vždy, když změnil názory, bylo to směrem ke krajní pravici. A nebylo to z přesvědčení. Když zjistil, že funguje strach z uprchlíků, udělal z toho svou politiku. Ani padesát sirotků nechtěl přijmout. Několikrát v tomto posunu ke krajní pravici hrál roli i jeho střet zájmů a popotahování kvůli dotacím. Když o jeho kauzách točila německá veřejnoprávní televize, řekl, že se o něj zajímají, protože je nepohodlný kvůli odmítání migrace.
Kdyby byly politické trendy jiné, i Babiš by dnes stál politicky jinde. Ale trendem je posilování ultrapravice, a tak Babiš pluje s proudem. Tento vývoj prozatím vyvrcholil, když minulý rok po volbách do Evropského parlamentu Babiš s Viktorem Orbánem spoluzakládal eurofrakci Patriotů. Motoristé do této frakce vstupovali až po hnutí ANO a Babiš jim to musel dovolit. V tomto jeho slabost nebo laxnost nespočívá. Posouvat marketing, rétoriku i konkrétní politiky k nenávisti vůči zranitelným skupinám Babiš zvládá sám a nemá s tím problém.
To ale neznamená, že Babiše nemůžou otravovat Macinkovy a Turkovy mediální výstupy nebo dohady členů vlády s prezidentem, kvůli kterým pak vypadá, že vládní koalici pořádně neřídí. Babiš je politicky oslabený potřebou, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání. Ale směr, kterým současná vláda Česko vede, je Babišův směr. Sám si vybral obdiv k Trumpovi i k Orbánovi. Macinkovo vyhrožování investigativní novinářce Zdislavě Pokorné zapadá do tohoto posunu politiky a je v souladu s tím, jak Babiš vede vládu. Když Babiš „nechápe“, proč je tak velký problém Turkovo hajlování a proč by nemohl dostat další šanci, samozřejmě ví, co dělá. Není to důkaz jeho slabosti, ale spíš uhýbavosti.
Slabý, nebo zbabělý?
Když se mluví o Babišově umírněnosti, zmiňuje se jako zásadní bod jeho odpor k vystoupení z Evropské unie. To ale umírněnost není. Strategií evropských trumpistů, sdružených ve frakci Patrioti, dávno není pořádání referend za vystoupení té které země z EU, ale proměna celého evropského prostoru. Posilování národní suverenity a částečná demontáž některých centrálních struktur bez jakéhokoli dohledu by vyhovovala místním oligarchickým strukturám, které stále otevřeněji vládnou v zemích jako Maďarsko, ale i Česko. O rozpadu Evropské unie mluví i sám Viktor Orbán, kterému v evropských záležitostech Babiš, zdá se, naslouchá. Okamurova touha po referendu a snaha o „czexit“ tak je spíše ultrapravičácké, euroskeptické retro než skutečný požadavek. Dnes už si oligarchie věří, že s podporu Trumpa a agresivních algoritmů, dokáže do značné míry zvrátit vývoj v celé Unii, a tak nebude důvod ji opouštět. Okamura se ostatně referenda o vystoupení z EU vzdal v podstatě hned.
Andrej Babiš může být otrávený z některých kauz a vypadá to, že už nemá energii permanentně dominovat české politické scéně. Nejen v koalici, ale i v hnutí ANO vedle sebe nechává (byť jen do určité míry) vyniknout i jiné tváře. A energií nehýří ani na mezinárodní scéně. Nezastal se v klíčové chvíli Grónska a nezastal se ve správný okamžik ani českých veteránů z Afghánistánu. Spíš než slabý premiér je však Babiš premiér možná unavený, ale určitě zbabělý.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás