Každý někdy v životě udělá chybu, někdo dvě či tři. Pak jsou tady smolaři jako Filip Turek, jehož život vypadá jako nekonečná série chyb, jako jeden velký omyl. Přesto i on by měl dostat šanci své chyby napravit a odpracovat, jak v posledních dnech nejistě tvrdil Andrej Babiš, když byl donucen koaliční matematikou trvat na nominaci Filipa Turka na jakékoliv ministerstvo nebo prostě funkci, kde by motorista závodící obvykle s dětmi dostal hodně peněz. Babiš to musel udělat, protože jak Motoristé sobě bezelstně několikrát porůznu zopakovali, nemají ve svých řadách nikoho, kdo by Turka dokázal nahradit. Nejspíš nikdo z nich nemá doma psa nebo kočku, možná ani rybičku ne.
V případě Turka se neřeší otázka kompetencí. Ty už vlastně od ministrů a ministryň nikdo nečeká, a pokud se nějaké vyskytnou, je to malý zázrak.
Nemá smysl opakovat vše, co kdy Turek napáchal. To se v uplynulých měsících probralo ze všech stran – aniž by ovšem Motoristé a někteří méně příčetní komentátoři pochopili, proč někdo jako Turek nepatří do žádného vedení. Nelze napsat, že tam Turek být nemůže, protože žijeme v časech, kdy se nemožné stává naší realitou, jak nám ukazuje den za dnem Donald Trump. A je pravda, že Ústava explicitně neříká, že ministrem nemůže být člověk, který hajluje, podvádí nebo navrhuje házet studenty do pece. Stejně tak v Ústavě není explicitně napsáno, že by ministrem nemohl být třeba klacek, kaluž nebo koza. Jsou to prostě možnosti relevantní podobně jako Filip Turek.
V případě Turka se přitom neřeší otázka kompetencí. Ty už vlastně od ministrů a ministryň nikdo nečeká, a pokud se nějaké vyskytnou, je to malý zázrak. Kdybychom k nim přihlédli, budou mít ale opět největší problémy Motoristé. Nejen s Turkem, ale především s Petrem Macinkou, který většinu života řídil maximálně tužku, když si zapisoval myšlenky Václava Klause nebo přání Pavla Tykače.
Na žádné své kompetence ostatně nepřišel ani sám Filip Turek, který jen opakuje, že má právo být ministrem a je mu celkem buřt, jak se dané ministerstvo bude jmenovat. A vzhledem k jeho kvalifikaci je asi opravdu jedno, jestli nerozumí zahraničí, zdravotnictví nebo životnímu prostředí.
Prakticky u všech ostatních ministrů, ať se nám jejich nominace líbí, nebo ne, tak nějak tušíme, proč zamířili na dotyčná ministerstva. Nepřekvapí Schillerová na financích, generál Zůna, kterého připravila SPD o svobodu slova, na obraně, a nakonec ani takový Klempíř na kultuře. Ale proč chce být Turek ministrem životního prostředí? To je otázka, na niž nezná odpověď ani sám Turek. Ten se pokusil shrnout své důvody pro jmenování ministrem v novoročním přípitku s jakousi tekutinou v ruce, nicméně jeho tok myšlenek vzbuzuje podezření, zda nepožil i jisté anestetikum pro koně.
Ve svém příspěvku se tak nejblíže k životnímu prostředí dostal hned na začátku tvrzením, že v europarlamentu seděl v „environmentálním výboru“, což je prý dokonalá kvalifikace pro ministerstvo životního prostředí. Tomu ovšem Turek říká „ministerstvo Green Dealu“, aby nenechal nikoho na pochybách, že vůbec neví, co tohle české ministerstvo vlastně řeší.
Po vylíčení oběti, kdy se vzdal papalášského života v Bruselu, aby jako blanický rytíř přijel zpět do českých zemí svrhnout Fialovu vládu, následuje skutečný highlight. Turek, zjevně balancující na okraji k-hole, začne vysvětlovat, že veškeré útoky na svou osobu považuje za směšné vzhledem k tomu, „že byl 19 let prezidentem Jaguar clubu o 1500 členech“, celá léta prezentuje své názory na Youtube a Facebooku a „ničil politické oponenty, většinu ministrů bývalé vlády, ve všech velkých televizích“. Nechápu, jak mohl mít po takové argumentační smršti prezident Pavel jakékoli pochybnosti. Možná jen Turek zapomněl prezidentovi ukázat, jak velké ty největší televize byly. Nic jiného mě nenapadá. Turek nicméně nemínil ponechat nic náhodě, a tak ještě dodal, že byl na inauguraci amerického i polského prezidenta a potkal Elona Muska. Po tomhle dvouminutovém reelsku naprosto rozumím tvrzení Motoristů, že za Turka nemají žádnou náhradu. To nemá nikdo. Naštěstí.
Babiš má pravdu. Turek by měl dostat možnost si „svoji minulost i různé výroky odpracovat“. Od toho jsou na světě veřejně prospěšné práce. Třeba může kartáčkem na zuby rekultivovat krajinu zdevastovanou těžbou uhlí v dolech Pavla Tykače.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás