Tak naposledy. Poplatky za gynekologii jsou nelegální a platit je nemusíte

„V případě neplacení ročního poplatku je poplatek za jedno vyšetření 800 korun,“ píše se na webu jedné nejmenované pražské gynekologické ordinace. Extra si pak tato ordinace účtuje i takové banality, jako je vystavení receptu či blíže nespecifikovaný „poplatek za administrativní úkony“. Pokud chcete dostat recept na potřebné léky, aniž byste museli pokaždé vypláznout sto padesát korun, můžete si zvolit nadstandardní balíček. Ten na rok stojí tisíc dvě stě korun. Většina výše zmíněných poplatků je nelegální. I přesto je zavádí více a více gynekologických ordinací, a to zejména v Praze.

V Praze a dalších velkých městech se poplatky za registraci nebo roční členství natolik znormalizovaly, že mnoho žen ani neví, že je lze odmítnout.

Když do zmíněné ordinace zavolám, sestra mi odsekne, že jde o normální praxi. „Nikde už to není zadarmo,“ říká. A má pravdu. Sehnat obstojnou gynekologii v hlavním městě, kde vás neodradí hororové recenze, a kde zároveň nemusíte platit poplatky, je skoro nemožné.

Registrace tisíc korun. Jednorázová zrcátka tři sta. Recept sto padesát. Konzultace po e-mailu dvě stě. Prémiový program Královna pět tisíc na rok. Ještě než se stihnete vzpamatovat z vyšetření, necháte v gynekologické ordinaci i několik tisíc. Za úplně základní služby, které hradí a má hradit pojišťovna. Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o zdravotních službách by přitom pravidelná péče neměla být nikdy podmíněná platbou, pokud má ordinace smlouvy s pojišťovnami. Také proto například VZP vyzvala své pacienty, aby nahlašovali lékařky a lékaře, kteří zákon porušují. Takovými případy se pak může zabývat i krajský úřad.

Gynekologické ordinace mají možnost, jak zákon obejít. Mohou zavést nadstandardní placené programy, které jsou legální. Nadstandardní péče běžně funguje tak, že klientka zaplatí, a poté dostane lepší služby, které nejsou běžně hrazené z pojištění. O cenách a všech dalších podmínkách nadstandardu musí být samozřejmě transparentně informovaná předem.

Jenže ordinace dnes jako nadstandard prezentují třeba komunikaci e-mailem nebo zaslání e-receptu. Oficiálně tedy předstírají, že poplatek nepodmiňuje péči, ale zároveň vytvářejí pocit, že pokud ho nezaplatíte, nemůžete si do ordinace pomalu ani zavolat a zeptat se, jak dopadlo vyšetření. Podle infolinky VZP je přitom i administrativa včetně receptů nebo konzultace po telefonu hrazená pojišťovnou.

Nebezpečná praxe

V Praze a dalších velkých městech se poplatky za registraci nebo roční členství natolik znormalizovaly, že mnoho žen ani neví, že je lze odmítnout. Gynekologie je navíc velmi intimní (zejména když jde o samotné vyšetření), takže pokud někde opravdu nechcete riskovat naštvanou lékařku či lékaře, je to právě tam. Drtivá většina žen buď raději zaplatí, nebo na gynekologii raději několik let nejde, když si poplatek nemohou dovolit.

Podle Jana Bodnára, náměstka ředitele VZP ČR pro zdravotní péči, zanedbává preventivní prohlídky 30–40 procent žen. Zhruba milion žen v České republice pak nedorazí ke svému gynekologovi ani jednou za dva roky. Řada z nich jistě i kvůli tomu, že se vyšetření bojí, má špatné zkušenosti, případně že prevenci nepovažuje za důležitou. Pro velké množství žen, které na vyšetření nechodí, jsou ale bariérou právě poplatky.

Jak víme z dostupných dat, ženy se častěji než muži propadají do chudoby. Mezi nejzranitelnější skupiny patří samoživitelky a samostatně žijící seniorky. Podle PAQ Research na konci roku 2025 samoživitelkám v průměru zůstalo po zaplacení všech výdajů z výplaty jen 1 571 korun měsíčně. Zaplatit v takové situaci několik stovek korun za gynekologické vyšetření – nebo rovnou celých patnáct set za roční poplatek – je nepředstavitelné.

Právě prevence a pravidelné návštěvy lékařů jsou zároveň zásadní pro zdraví člověka. Například vážnou rakovinu děložního čípku lze jednoduše odhalit ve zcela počátečním stádiu. V takovém případě je situace většinou velmi jednoduše řešitelná – vývoj se pravidelně monitoruje a v případě, že se takzvané přednádorové změny zvětšují, provedou lékaři malou neinvazivní operaci. Když se ale na preventivní vyšetření člověk s přednádorovými změnami na děložním čípku dlouho nedostaví, třeba protože zrovna nemá volnou tisícovku, může to mít i fatální následky.

Vůle ke změně

České zdravotnictví je teoreticky nastavené tak, aby nikdo nemusel zbytečně zemřít na nemoc, která se dá včas diagnostikovat a léčit. Máme rozsáhlé preventivní programy, screeningy, nemocnice se špičkovými odbornicemi a odborníky. Je pravda, že zdravotnictví je v tuto chvíli podfinancované a zvláště mimo hlavní město často chybí kapacity. Princip, že jsou služby zadarmo pro všechny pojištěné, však stále platí.

Když jsem se snažila na konci minulého roku zmapovat ordinace, které v Praze poskytují gynekologickou péči opravdu zdarma, ozvaly se mi desítky žen. Většinou chtěly sdílet hrozné zkušenosti z gynekologie – ať už šlo o poplatky nebo nevhodné chování lékařů, kterému jsme se na Alarmu věnovaly už dříve s Eliškou Koldovou. Ukázalo se ale, že pár ordinací, které nevyžadují poplatky, opravdu existuje. A existuje také vůle změnit pochybné praktiky těch lékařek a lékařů, kterým není trapné účtovat si dvě stovky za e-recept nebo konzultaci po e-mailu.

Každý, kdo má zdravotní pojištění, má právo na potřebnou péči. A i když je to těžké, každý může poplatky odmítnout s tím, že „mu stačí vše, co hradí pojišťovna“. Sestře možná trochu cukne v oku, ale vaše vyšetření ani zájem doktorky či doktora by to nemělo nijak ovlivnit.

Jediný způsob, jak můžeme docílit, aby byla gynekologie dostupná opravdu pro všechny, je, že poplatky jednou provždy kolektivně odmítneme. A že o těch ordinacích, které podmiňují péči platbou, informujeme jejich smluvní pojišťovny. Jen tak vyvineme tlak na potřebnou změnu. Dnešní praxe má totiž opravdu nebezpečné důsledky pro lidské životy. A opět dopadá hlavně na ty nejzranitelnější.