Kdyby Donald Trump nestál v čele imperiální mocnosti s nejsilnější armádou světa, smáli bychom se jeho projevu stejně jako těm od Milouše Jakeše. Ne, že by byly stejné. Trump je zákeřnější, ulhanější i vzteklejší, zcela oslněn sám sebou.
Z jeho více než hodinového chvástání se v Davosu si veřejnost povětšinou odnesla uklidňující pasáže o tom, že vojensky Grónsko neobsadí a že tedy nezaútočí na dalšího člena Severoatlantické aliance. Jak již víme, slovo současného amerického prezidenta platí přesně do chvíle, než na něj zapomene a nahradí jej jiným slovem. To se může stát kdykoli.
Neměl by ovšem zapadnout zbytek projevu, který svým rasismem, výhružkami a xenofobií nebyl místy příliš daleko od toho, s čím v Evropě zhruba před sto lety začínal svou kariéru jistý zhrzený rakouský malíř venkovských krajinek. Ten byl tehdy na vrcholu sil, zatímco Trump se potácí na hranici mentálního kolapsu. Není však jediným nositelem těchto tezí ve své administrativě, kde mu našeptává poradce a v podstatě regulérní nácek Stephen Miller a záda kryje neméně extremistický viceprezident J. D. Vance. Kdyby Trump náhle zemřel a jeho viceprezident se ujal jeho pozice, bylo by nejspíš vše ještě horší. Zvláště z našeho evropského pohledu. Ostatně tradici útočit v projevech na Evropu založil právě J. D. Vance.
Ani v jiných tématech nebyl více při smyslech. Opakovaně útočil na přechod k zelené energetice, kdy spílal především větrníkům.
Trump v Davosu zahltil publikum více než hodinovým vršením asociací a slov seřazených do přibližného tvaru vět. Z projevu nebylo místy jasné, zda v přímém přenosu nesledujeme jeho mrtvici, kdy třeba v jedné části zaměnil Grónsko s Islandem, protože nejspíš ostrov jako ostrov, byť ne každý je naštěstí jak ten Epsteinův.
V projevu před světovými politiky a médii z podstatné části řešil domácí témata, chlubil se ekonomickým úspěchy, které se nestaly, nebo jako obvykle útočil na svého předchůdce Joe Bidena, jemuž bude nejspíš nadávat i na smrtelné posteli. Stát na pódiu kdokoli jiný, dávno by ho někdo taktně odvedl do zákulisí, kde by mu dal sedativa a teplý nápoj, případně by se zaplněný sál vylidnil. Nicméně pološílený stařec stojící v čele fašistické vlády nejmocnější země světa se ignorovat z principu nedá.
A tak všichni poslouchali jeho konspirační teorie o destruktivní výměně populace a dovozu cizích kultur ze zemí, které dle Trumpa ani nedokázaly vytvořit společnost. Lamentování, že Evropu už kvůli tomu nepoznává, a doporučení, aby se vydala stejnou cestou jako Amerika, v níž Trumpovy zdivočelé milice střílejí občany na ulicích. Nebo naprosto nechutné útoky na Somálce, které Trump považuje všechny za nositele nízké inteligence, přičemž se podle něj ani nejedná o národ, kdy se opět vydal na pole pravicového extremismu, jaký s naprosto zničujícími důsledky světem cloumal zhruba před stoletím.
Ani v jiných tématech nebyl více při smyslech. Opakovaně útočil na přechod k zelené energetice, kdy spílal především větrníkům. Podle Trumpa každá země, která se touto cestou vydala, dopadla špatně, kdy s každým otočením vrtule přicházejí státy o tisíc dolarů. Nejspíš jako Dánsko, které právě z větrníků generuje nejvíce elektrické energie a současně patří k nejbohatším zemím světa. V jiné části Trump upozorňoval, že Čína větrníky pouze vyrábí, ale sama žádné nemá, zatímco ve skutečnosti má Čína největší větrné parky na světě a produkuje v nich 16 procent elektrické energie. A tak by se dalo ve vyvracení každé jedné jeho věty pokračovat v podstatě donekonečna.
Jak Trump přiletěl, tak zase později zmizel, co ale zůstalo, je vědomí, že tato jeho destruktivní politika má v Evropě i v Česku zástup podporovatelů včetně prakticky celé české vlády. Více ve Všichni tady umřeme.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás