Už nějaký čas se mluví o tom, že superdávka, kterou vymysleli na ministerstvu práce a sociálních věcí za Jurečky, bude mít neblahé dopady na mnoho domácností. A to i včetně těch, kde lidé pracují. Zavedení superdávky dopadne na lidi, kteří žijí sami, dále pak postihne žadatele s prvním stupněm invalidity nebo chudší rodiny s dětmi. A to i proto, že je v Česku velmi nízko nastavené životní minimum na jednotlivce a kromě toho se ve výpočtu superdávky počítá s mnohem nižšími nájmy, než jaké v Česku ve skutečnosti jsou. Ministerští úředníci se domnívají, že případné problémy, do kterých se lidé dostanou, vyřeší dávka mimořádné okamžité pomoci (MOP).
Představovat si, že dávku spustíme a pak vyhodnotíme, jestli nám sítem nepropadá moc lidí, je neuvěřitelná zpupnost politiků, kteří nechápou problémy velké části populace.
Výčet problémů, které superdávka přinese, je ale opravdu dlouhý a podrobně se jim věnuje například analýza PAQ Research, podle které zavedení superdávky mimo jiné vyřadí z nároku na pobírání dávek zhruba čtvrtinu samostatně žijících seniorů, včetně těch úplně chudých, a více než polovinu jednotlivců do 65 let, kteří nejsou zranitelní. Změny se podle analýzy promítnou také do snížení počtu nájemníků s nárokem na dávku, kteří nepatří mezi nejchudší domácnosti. Superdávka kvůli velmi nízko nastavenému životnímu minimu negativně dopadne i na samoživitelky s méně dětmi a rovněž vyřadí z nároku na dávky většinu domácností s OSVČ, jejichž podíl klesne ze současných 21 procent na zhruba 2 procenta. Superdávka totiž používá při výpočtu u OSVČ fiktivní příjmy, které dosazuje namísto příjmů skutečných.
PAQ Research doporučuje navýšit životní minimum a také revidovat takzvané uznatelné náklady na bydlení, jelikož v tuto chvíli zákonodárce předpokládá, že lidé platí za bydlení mnohem méně, než je tomu ve skutečnosti. Aleš Juchelka (ANO), dokud nebyl ministrem, proti superdávce vystupoval a sliboval její velkou revizi. Jenže ten samý Juchelka už jako ministr počátkem ledna v pořadu Kulatý stůl Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus ze všeho nejvíc ohledně změn v superdávce mlžil. Dozvěděli jsme se ale, že souhlasí s některými ideovými aspekty dávky – jakože kdo nepracuje, ať nejí, že bez práce nejsou koláče a že kdo má zdravé ruce a zdravé nohy, tak by do té práce měl jít. Juchelka sice zároveň jen tak na okraj zmínil, že se možná budou měnit normativy nákladů na bydlení, ale nic konkrétního se o tomto skutečně důležitém aspektu superdávky posluchači už nedozvěděli.
Minulý týden pak ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo, že o tři měsíce odkládá vyplácení superdávky u lidí, kteří ještě pobírají dosavadní sociální dávky. Takže místo v dubnu začnou superdávku pobírat v červenci. A to proto, že úřady práce nestíhají novou dávku administrovat. Ministerstvo tedy superdávku odkládá, aby přechod byl plynulý a nevznikaly prodlevy ve výplatě dávek. Odklad se netýká jiných tolik potřebných změn, které by zvrátily snižování podpory.
Největší mystérium systému
Na sociálních sítích se objevují příspěvky, které na neblahé důsledky superdávky upozorňují na konkrétních příkladech. Takže například pětapadesátiletá žena, která se vrací po duševních a zdravotních problémech do práce, pracuje za minimální mzdu a za bydlení platí 14 500, přijde o 5240 korun. Má totiž invaliditu 1. stupně a pobírá důchod 7000 korun – nesplňuje tudíž kritéria zranitelnosti. Dosud pobírala příspěvek na bydlení ve výši 6990 korun, po přepočtu na superdávku bude dostávat už jen 1750 korun, v invaliditě nedosáhne na takzvaný pracovní bonus.
Bývalý ministr práce a sociálních věcí do diskuse pod příspěvek napsal: „Dobrý den, superdávka není jediný nástroj naší sociální politiky, pokud jsou situace, kdy lidem běžná dávková podpora ve specifických situacích nestačí, pak je zde systém hmotné nouze a možnost využít MOPku, u MOPek jsme upravili pravidla pro možnost tuto formu pomoci lépe a efektivně využívat. Systém pomoci lidem nestojí jen na superdávce.“ Na to mu odpověděla ředitelka ženského spolku Vesna Barbora Antonová, že MOP je podle ní největší mystérium systému. „Všichni o tom mluví, málokdo to viděl. Žádost o MOP je další zátěž pro klienty a sociální pracovníky, kteří vynaloží spoustu práce s velmi nejistým výsledkem. A hlavně přesunem podpory do nenárokové MOP se obrovsky zatíží zaměstnanci ÚP, kteří už tak mají práce nad hlavu a jejich ochota zabývat se jednotlivými případy zákonitě klesá,“ shrnula Antonová situaci.
Podrobnou analýzu vyplácení této záhadné dávky k dispozici nemáme, ale existuje výzkum Agentury pro sociální začleňování, který zkoumá výplatu MOP v případech, kdy o ni lidé žádají, aby zvládli zaplatit kauci na byt. Což je jeden z důvodů, proč by dávka měla být vyplacena. Jenže tato dávka je nenároková, a záleží tak na posouzení úředníka, zda ji vyplatí, nebo ne. Z výzkumu se dozvídáme, že nejčastější důvod pro nepřiznání dávky byl takzvaný „jiný důvod“ uváděný téměř v polovině případů (45 procent). Úředníci přitom mohou uvést jakýkoliv reálný důvod jako je nedoložení nákladů, nedoložení účtu, vysoký příjem nebo nedoložení příjmů, nesplnění výzvy a další. Výzkum dále ukazuje, že jsou velké regionální nerovnosti v přiznávání této dávky. Celorepublikový podíl odmítnutých žádostí je 32 procent, v Praze pak bylo například odmítnuto 58 procent žádostí. Jde pouze o žádosti na úhradu kauce, tedy něčeho, na co je dávka přímo určena, nikoliv celková čísla odmítnutí, která budou ještě mnohem vyšší.
Jak tento výzkum ukazuje, spoléhat na MOPku, která může být udělena opakovaně jen ve výjimečných případech, je zpozdilé, když ani v případě kauce, na kterou je dávka určena, nefunguje tak, jak by měla.
Doladění parametrů
Dále pak Jurečka ve facebookové diskusi argumentoval tím, že MOPku je možné využívat opakovaně. „Již více jak rok byly možnosti využití MOP včetně roční maximální částky rozšířeny, právě s ohledem na zavedení superdávky. Bylo také jasně řečeno, a to platí i za stávajícího vedení MPSV, že se po zavedení superdávky musí provést následné detailní vyhodnocení a následně provést doladění parametrů a ty nejpozději od 1. 1. 2027 uvést do praxe.“
Když Jurečka píše o doladění parametrů, na což si státní aparát dává dost času, úplně tím pomíjí sociální realitu mnoha lidí, které každý výpadek podpory sráží na úplné dno. A z debaty v Českém rozhlase, které se zúčastnil Juchelka, to vypadalo, že Jurečkovu vizi převzal a i on počítá s nějakými změnami až poté, kdy vyhodnotí dopady superdávky. Snad dokonce i uvěřil mantře o tom, že případné problémy lidí v mezičase vyřeší MOPka.
Možná je málo známý fakt, že pokud máte dluhy na nájmu a dalších výdajích na bydlení, jako jsou energie, pak ztrácíte na dávky nárok, a dostanete se tak do ještě větších problémů. Nebo že nejen u nízkopříjmových, ale i středněpříjmových domácností může každý výpadek znamenat pohromu a pád na dno, ze kterého není lehká cesta zpátky. Ztráta bydlení může být příčinou rozvinutí psychických poruch, se kterými se pak vrací do běžného života mnohem hůř. Nebo když matka musí umístit dítě do nějakého zařízení, může to způsobit trauma na celý život, i když je to jen dočasné. Jakmile se křehká rovnováha naruší, může to mít nedozírné následky. Představovat si, že dávku spustíme a pak vyhodnotíme, jestli nám sítem nepropadá moc lidí, je neuvěřitelná zpupnost politiků, kteří nechápou problémy velké části populace. Ještě je čas to odložit a pro začátek si podrobně přečíst analýzy PAQ Research nebo Platformy pro sociální bydlení a přenastavit systém tak, aby superdávka nezničila životy mnoha lidí.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás