Pokus vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše byl dalším zbytečným, symbolickým krokem opozice, který poslouží opozičním poslancům maximálně k pár zapáleným videím na sítě. Vláda hlasování v klidu ustála. Co může její stabilitu ale narušit, jsou Motoristé sobě, kteří stále nemají Filipa Turka jmenovaného ministrem životního prostředí, i když tvrdí, že jiného kandidáta nepředstaví, a kteří dosud hráli hru na eskalaci. Kdyby ji dohráli až do konce, mohli z Babišovy vlády odejít a dělat jí opozici zprava. A pochytat nespokojené voličky a voliče SPD, Trikolory, Svobodných, Rajchla a možná i ODS. Důvodů pro odchod mají víc než dost.
Je to projekt na jedno volební období, který rychle shoří, ale popáleniny nejspíš všichni bolestně pocítíme.
Premiér včera prohlásil, že Filip Turek nebude ministrem a že zahraniční politiku nově bude s prezidentem Petrem Pavlem řešit sám. Společné schůzky ústavních činitelů podle něj nefungují. Babiš nepodržel Petra Macinku poslední týdny fakticky v ničem a je vidět, že ho eskapády s Motoristy iritují, i když se snaží tvářit smířlivě a stávající vládu udržet minimálně do momentu, kdy mu odhlasuje imunitu. Macinka ale Babišovi rozhodně nestojí za konflikt s prezidentem. Pro Motoristy je to ponižující, ale než se postavit Babišovi a riskovat účast ve vládě Macinka raději dál řídí dvě ministerstva a obchází média s hořkými rozhovory.
Vrum vrum
Motoristé rozdmýchávají v posledních týdnech emoce veřejnosti nikoli kvůli masivnímu škrtání ve svých resortech (které by nejspíš nevadilo ani půlce opozice), ale hlavně dětinským chováním. Turek nedostal ministerstvo, tak pro něj vznikla speciální pozice zmocněnce pro Green Deal. Macinka se zase pokusil vydírat prezidenta skrze Petra Koláře, a to směšnými zprávami o „pálení mostů“ a „kohabitaci“. V den masivních protestů Milionu chvilek na podporu prezidenta pak předseda Motoristů prohlašoval, že politika není pro princezny a že se rozhodl Petra Pavla „ignorovat“. Emocionální excesy Petra Macinky pokračovaly ve sněmovně, kde pomocí terapeutického jazyka tvrdil, že Pavel do Turka projektuje své „temné stránky“ a trauma.
Není divu, že spolupracovat s takovými postavami je i pro Babiše trochu moc. Přece jen každý máme určitý limit trapnosti, který dokážeme vydržet. A ačkoli Babiš potřebuje, aby mu Motoristé odhlasovali imunitu, rozhodl se, že upřednostní vztahy s Petrem Pavlem, přestože mohl na jmenování Filipa Turka ministrem dále trvat a na Pavla podat kompetenční žalobu.
Samotný Macinka tvrdí, že ani on nechce, aby Babiš kompetenční žalobu podával. Prý podle něj „Ústavní soud svými judikáty mění ústavní poměry v zemi“. Zároveň předseda Motoristů naznačoval, že nevěří v nestrannost ústavních soudců.
Králové dramatu
V posledních týdnech Macinka i Turek eskalovali situaci, jak mohli. Turek mluvil o tom, že prezidenta zažaluje z urážky na cti, Macinka vyhrožoval kohabitací. Vytasil se s Pavlovým údajným traumatem. Prezidenta „ignoruje“. Prý je to šéf opozice…
Za všemi trapasy a skandály ale můžeme vidět pravou podstatu existence Motoristů. Kdyby byli opravdovou politickou stranou s konkrétními politickými cíli, mohli pokračovat v eskalační strategii a z vlády odejít. Měli by tak šanci oslovit nespokojené ultrapravicové voličstvo, možná i někoho dalšího. Je samozřejmě otázka, zda by část dnešní opozice svolila alespoň k pasivní spolupráci s Babišem, nebo by proběhly předčasné volby apod. I tak by to ale pro Motoristy bylo výhodnější, než se podřídit otrávenému Babišovi. Místo toho Macinka naznačuje, že bude řídit dvě ministerstva až do příštích prezidentských voleb. Je totiž přesvědčený, že Petr Pavel svůj mandát neobhájí.
Podobně namísto ořezávání rozpočtu motorovkou se nakonec Motoristé smířili se schodkem 310 miliard. Prý je potřeba se na to podívat také z druhé strany. Je nutné stavět dálnice a příští rok prý schodek tak vysoký už určitě nebude.
Fakt, že Motoristé najednou svou eskalační strategii opustili a před Andrejem Babišem sklopili uši – nebo stěrače? – ukazuje, že jim ve skutečnosti nejde o dlouhodobé politické cíle. Jde jim o to ovládat ministerstva. Teď. Aby mohli prosazovat zájmy fosilní oligarchie a místních ničitelů životního prostředí, udělají ze sebe klidně klauny. Je to projekt na jedno volební období, který rychle shoří, ale popáleniny nejspíš všichni bolestně pocítíme.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás