Argentinské město Ushuaia si za svou takřka stopadesátiletou existenci vysloužilo mnoho přezdívek jako „nejjižnější město světa“, „stanice Konec světa“ nebo „brána do Antarktidy“. Právě poslední přízvisko aktuálně čeří vody nejen argentinské politiky. Jeho polohy strategického přístavu na jižní polokouli by totiž rády využily Spojené státy v čele s Donaldem Trumpem. Ambicím Bílého domu napomáhá obsazení domu růžového (sídlo argentinského prezidenta se nazývá Casa Rosada), kde od roku 2023 sedí Trumpův spojenec Javier Milei. Americká administrativa tak dává jasně najevo, že avizovaná kontrola nad západní polokoulí nabývá reálných rozměrů.
Budoucnost Antarktidy
Doposud přitom převládaly spíše obavy z dalšího stahování Spojených států z Antarktidy vlivem škrtů Trumpovy administrativy v oblasti výzkumu a klimatické politiky. Právě klimatická změna, která stojí za tajícím ledem, a tím i dostupnějšími ložisky mnoha nerostných surovin od ropy přes železnou rudu či zlato až po diamanty, ale způsobuje také zvyšování zájmu o region. Těžbu a další nevědecké (především vojenské) využití území i jeho zábor sice nadále formálně zakazuje Antarktický smluvní systém, Trump ale opakovaně ukazuje, že s mezinárodními závazky si příliš hlavu nedělá.
I mnozí Mileiovi voliči přiznávají, že mají z rostoucí závislosti na Washingtonu obavy, a deklarují, že nechtějí být „kolonií USA“.
V této oblasti by ostatně nebyl první. Už v roce 2021 provedly australské úřady inspekci v čínských výzkumných stanicích, podle níž Peking „provádí v Antarktidě nelegální vojenské aktivity, vytváří argumenty pro územní nároky a zabývá se těžbou nerostných surovin“. Územní nároky si zde navíc opakovaně dělají Argentina, Chile, Francie, Velká Británie, Rusko i Spojené státy.
Zvýšenou pozornost Washingtonu naznačuje lednová inspekce výzkumných stanic v Antarktidě. „Delegace amerických úředníků z ministerstev zahraničí, vědy a války provedla od 16. do 20. ledna inspekce pěti zahraničních výzkumných stanic v Antarktidě. Inspekce zahrnovaly australské základny Davis a Law, čínskou základnu Čung-šan, indickou základnu Bharati a ruskou základnu Progres,“ uvedlo americké ministerstvo zahraničí. Samotné Spojené státy disponují šesti výzkumnými stanicemi (z toho tři jsou sezónní). Na kontinentu se aktuálně nachází celkem 55 stanic.
Rostoucí vliv Číny, která zde v roce 2024 postavila novou stanici a další je ve výstavbě, by každopádně mohl zrak Bílého domu obrátit i na jižní polární oblast. Plán na stavbu další polární základny loni na jaře navíc oznámilo také Rusko. Zájem Trumpovy administrativy o nerostné suroviny i soupeření s Pekingem (potažmo s Moskvou) v Arktidě by se tak mohlo přenést také na opačný pól.
Čínská protiváha
Pro Washington má zmíněný nejjižnější cíp Argentiny strategický význam díky svému výběžku do jižního Atlantiku, přístupu k mezioceánským lodním trasám a dosahu do Antarktidy, jak připomíná server Zona Militar. Trumpova administrativa navíc opakovaně zdůrazňuje čínský vliv nejen v antarktickém regionu. Spojené státy navíc dlouhodobě zneklidňuje čínská stanice pro výzkum hlubokého vesmíru v argentinském Neuquénu, která zde stojí od roku 2018. Ačkoli oficiálně slouží k výzkumným účelům, za stavbou a údržbou stojí čínská státní společnost CCCC, přičemž provoz má na starost Čínská generální správa pro vypouštění a sledování družic, spadající přímo pod čínskou armádu.
Jde o jeden z důkazů dlouhodobě dobrých vztahů na lince Buenos Aires – Peking, trvajících od desátých let. Čína k minulému roku proinvestovala v zemi přes 23 miliard dolarů, z čehož téměř polovina mířila do infrastruktury (nákladní železniční trať společnosti Belgrano Cargas, vodní elektrárny na jihu země). Argentina se ústy Javiera Mileie k obchodování s Čínou zavázala i na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu, a to i přes tvrzení americké strany, že Milei „dostane Čínu z Argentiny“.
„Překvapuje mě, že Argentina nechá čínské ozbrojené složky tajně operovat v Neuquénu. Podle mých informací teleskopy obsluhují čínští vojáci, co přesně dělají, ale nevíme, a myslím, že to nevědí ani Argentinci,“ nechal se v roce 2024 slyšet tehdejší americký velvyslanec v Argentině Marc Stanley.
Vzhledem k současné Trumpově zahraniční politice se tak odborníci začínají obávat dalších amerických kroků v oblasti. „Viděli jsme, jak to vypadá v případě americké snahy o Grónsko. Co bude dál?“ ptá se například Klaus Dodds, profesor geopolitiky na Middlesex University. Právě Dodds si dokáže představit další postup Washingtonu, který začne „vznášet nárok na Antarktidu s argumentem, že hrozbu představovanou Čínou je třeba neutralizovat rázným přístupem. A že menším státům, jako je Chile, Argentina nebo Spojené království, nelze svěřit bezpečnost oblasti.“
Když libertarián znárodňuje
Pokud Ushuaia poslouží Spojeným státům jako brána do Antarktidy, tím, kdo dá Washingtonu klíč, bude argentinský prezident. Jihoamerická země, kde provincie díky federativnímu uspořádání disponují nemalou autonomií, zažila značný šok, když vláda zapřisáhlého libertariána Mileie v závěru ledna převzala kontrolu právě nad nejjižnějším přístavem země Ushuaiou. Na základě obvinění ze zpronevěry financí a problémů s infrastrukturou Mileiův kabinet odebral správu přístavu (a tím i značné příjmy) z rukou vedení provincie Tierra del Fuego (Ohňová země), jejíž guvernér Gustavo Melella je hlasitým kritikem argentinské hlavy státu.
Zásah v přístavu nařídila ve čtvrtek 22. ledna Národní agentura pro přístavy a plavbu spadající pod vládu. Důvodem zásahu a následného převzetí měl být „nedostatek konkrétních reakcí ze strany provinčních úřadů na provedené inspekce, stížnosti pracovníků na rozkrádání majetku a obavy zástupců lodních společností“. Stát bude přístav řídit po dobu dvanácti měsíců. O práci zatím přišlo už několik desítek zaměstnanců. Hlavním důvodem převzetí přístavu však má být údajná zpronevěra finančních prostředků. Ředitel agentury Iñaki Arreseygor místnímu tisku řekl, že podle vyšetřování agentury „bylo více než 30 % příjmů použito na pokrytí provinčních deficitů a výdajů“, a to navzdory předpisům, které vyžadují, aby zisky byly investovány do samotného přístavu, jak uvádí El País.
Malvíny a spekulace
Regionální vláda Tierra del Fuego na kroky celostátní vlády reagovala vyjádřením, že intervence „bez jakéhokoli odůvodnění nebo faktického základu představuje zásah do autonomie provincie zaručené ústavou“. V oficiálním prohlášení se také zmínila o možných „geopolitických nebo ekonomických motivech“, které se za tímto opatřením skrývají. „Je to celé podezřelé a vyvolává to další pochybnosti, zejména v kontextu, kdy jsou americká a naše vláda v této i dalších otázkách tak úzce propojeny,“ napsal guvernér Melella na platformě X a oznámil, že jakákoli pochybení odmítá a vůči krokům Mileiova kabinetu podá stížnost.
„Argentina je silně vázána na Spojené státy a vzdává se své suverenity. Tierra del Fuego má strategickou polohu, které si cení celý svět – kromě nás Argentinců,“ nešetřil kritikou opoziční guvernér. Zástupci peronistické opozice pak byli ve výrocích ještě kritičtější a přímo obvinili národní vládu z ústupku strategickým zájmům Spojených států v regionu.
Také britská přítomnost na Malvínách je podle Melelly geopolitická otázka což je další pro Argentince ožehavé téma. O souostroví v jižním Atlantiku totiž svedla v roce 1982 tehdejší argentinská vojenská diktatura válku se Spojeným královstvím, protože Argentina si na území dlouhodobě činí nárok. Porážka Argentiny vyústila v pád junty, ale také ve zhoršení vztahu mezi Latinskou Amerikou a USA, které podpořily Velkou Británii.
Americká základna, nebo jen delegace?
Ještě silnější kritiku opozice vyvolala následná návštěva americké delegace, která zamířila přímo do Ushuaii. K neohlášenému příletu amerického vládního letounu totiž došlo pouhé tři dny po převzetí přístavu vládou. Americké velvyslanectví v Buenos Aires potvrdilo, že letadlo vezlo delegaci z výboru pro energetiku a obchod Sněmovny reprezentantů, konkrétní jména ale neuvedlo, informoval server Buenos Aires Times.
Podle amerického velvyslanectví se delegace setkala s místními vládními úředníky. Probírat měli témata, jako jsou degradace životního prostředí, těžba a zpracování kritických nerostů nebo výzkum v oblasti medicíny. Podle člena regionální vlády Emiliana Fossatta ale návštěva americké delegace vyvolala ve městě značnou „nejistotu“ a s místními úřady neproběhla žádná komunikace. Peronistická regionální senátorka Cristina López pak vyzvala vládu k vysvětlení návštěvy americké delegace. „Tierra del Fuego není zahraniční vojenská základna,“ napsala na X. Znovu tak přiložila do ohně spekulací o argentinsko-americké vojenské spolupráci na jihu kontinentu.
Milei se od začátku svého mandátu setkal v diskutovaném přístavu už se dvěma zástupci amerického Jižního velitelství. V roce 2024 do Ushuaii dorazila Laura Richardson, o rok později Alvin Holsey. V obou případech byla součástí setkání návštěva projektu Integrované námořní základny, kterou zde Argentina buduje od roku 2022. Ačkoli projekt zdaleka není dokončen, opakovaně vzbuzuje zájem Washingtonu. Mileiova vláda ale popírá, že by se Washington podílel na koncepci základny a odmítla tvrzení, že by ji provozovala společně se Spojenými státy. Do stavby ale USA zapojeny jsou. Sbližování se s USA a oznámení „nové zahraničněpolitické doktríny“ už dříve kritizovala argentinská opozice.
Ačkoli Spojené státy v uplynulém roce podržely svou finanční pomocí argentinskou ekonomiku (a s ní i prezidenta Javiera Mileie) nad vodou, i mnozí Mileiovi voliči přiznávají, že mají z rostoucí závislosti na Washingtonu obavy, a deklarují, že nechtějí být „kolonií USA“. Už teď přitom podle The New York Times probíhají jednání mezi Buenos Aires a Washingtonem o to, že by se Argentina mohla stát cílovou destinací deportací ze Spojených států.
Připomeňme, že velká část států Latinské Ameriky dlouhodobě spolupracuje se Spojenými státy v bezpečnostní politice, ale přítomnost amerických vojenských základen (až na výjimky) odmítají. Dalším sbližováním s Bílým domem by se tak Milei mohl připravit i o část svého elektorátu.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás