Dohánění Západu skončilo
Dohánění Západu skončilo je série textů a rozhovorů mapující ekonomiky Polska, Slovenska a Maďarska, které v devadesátých letech prošly tzv. ekonomickou transformací, staly se součástí mezinárodních dodavatelských řetězců, otevřely trhy a vstoupily také do příslušných mezinárodních organizací. Středoevropské země se nestaly plnohodnotným bohatými ekonomikami a do určité míry všechny sdílí osud montovny, nebo-li závislých ekonomik, které dělají pro své bohatší sousedy servisní, méně složitou, méně technologicky náročnou a méně výnosnou práci. Přesto se od sebe jednotlivé země a jejich ekonomické strategie liší, Polsko sází více na domácí investice a domácí trh, Česko a Slovensko na úzkou provázanost na automobilový průmysl a Maďarsko dokonce v minulosti neváhalo upravit vlastní zákoník práce tak, aby vyhovovala německému průmyslu. Žádné z těchto zemí se nepodařilo najít strategii, která by alespoň výhledově umožnovalo stát se nezávislou a silnou ekonomikou.
Ignorování nerovnosti a tříd vrátilo do hry nacionalismus, a to nejen v Maďarsku, Polsku, Slovensku nebo Česku. Závěrečný díl série Dohánění Západu skončilo.
V dalším dílu série Dohánění Západu skončilo se dozvíme, jak se v Polsku, Česku a Maďarsku změnily sociální politiky v reakci na ekonomickou krizi po roce 2008.
Z jaké startovací čáry vstupovalo Československo do ekonomické transformace po roce 1989 a na jakých ideologických základech stál přechod na tržní hospodářství?
Přinášíme další text ze série Dohánění Západu skončilo – tentokrát o fungování maďarského autoritářského neoliberalismu.
S maďarským politickým ekonomem hovoříme o maďarském přechodu k tržnímu hospodářství a ekonomických důvodech úspěchu Viktora Orbána.
Na začátku autoritářské vlády maďarského Fideszu byl neoliberální rozvrat, paradoxně vedený levicí.
První text ze série Dohánění Západu skončilo věnované ekonomikám současné visegrádské čtyřky.