Rozklad poválečného antifašismu
V posledních dekádách se narativy spojené se vzpomínání na druhou světovou válku začaly postupně proměňovat. Kromě běžného přehodnocování ze strany odborné historiografie, ke kterému dochází v rámci vědecké debaty, jsme svědky také silné revize ve veřejném prostoru. V rámci tohoto procesu se mění dosud obecně přijatý antifašistický postoj evropských společností. Dosavadní narativ je často nahrazován ostrou kritikou role Sovětského svazu a rehabilitace kolaborantských režimů či přímo nacistického režimu samotného. Věci, které by byly dříve pro společnost nepřijatelné, se proměňují v argumenty a často jsou prostředkem tzv. kulturních válek. Společně s ruskou invazí na Ukrajinu se tento trend nadále vyostřil a ono přehodnocení často vidíme v otázkách přejmenování ulic, odstraňování pomníků nebo snahy nastolit oficiální výklad soudobých dějin. Série se zaměřuje na proces eroze poválečného konsenzu v řadě zemí západní, střední a východní Evropy. Smyslem jednotlivých příspěvků je vytvořit obraz faktorů, které přispívají ke změně přístupu k tématu v českém prostředí a zároveň ukázat celoevropský kontext.
Dnešní italská pravice rámuje vzpomínání na druhou světovou válku jako antikomunistický příběh. Cílem je ukončit údajnou hegemonii levice.
S ukrajinskou historičkou o ukrajinském podílu na vyhlazování Židů, mýtech o Stepanu Banderovi nebo o vlivu ukrajinské ultrapravice na současnou politiku paměti.
Polské vzpomínání na druhou světovou válku se dodnes pohybuje v napětí mezi zamlčováním polské spoluúčasti na holokaustu a zjednodušeným vyprávěním o hrdinném polském odboji.
Chorvatský antifašismus ustál období relativizace válečných a poválečných dějin během devadesátých let po rozpadu Jugoslávie i pokusy o rehabilitaci krajní pravice. Antifašismus je dodnes pevnou součástí chorvatské společnosti.
Přestože byli kolaboranti s nacistickým Německem na Slovensku poraženi a část představitelů režimu byla popravena, ľudácká propaganda dodnes přežívá.
Maďarsko se při vstupu do Evropské unie zavázalo také k tomu, že se vyrovná s vlastním dílem viny na holokaustu. To by ale znamenalo odsoudit vzývanou meziválečnou nacionalistickou vládu Miklóse Hortyho za podíl na vyvraždění Židů.
V Srbsku během druhé světové války existovala dvě ohniska vzájemně nesmiřitelných odbojových skupin. Zatímco Titovi partyzáni dominovali srbské historické paměti čtyři dekády, odkaz monarchistů Draži Mihailoviće se dere zpět na výsluní velmi pomalu.
Jak vzpomínal Sovětský svaz na druhou světovou válku, kdy se z ní stal přísně střežený mýtus a má putinovské Rusko svoji vlastní ideologii? Rozhovor s politologem Iljou Budraitskisem.
Vývoj ve Francii ukazuje, že volba krajní pravice přestává být tabu a Národní sdružení Marine Le Pen se etabluje na politické mapě. Úzce to souvisí s relativizací minulosti a s normalizací krajně pravicového jazyka.
Boj valašských partyzánů byl zneužit komunisty i očerněn antikomunistickým rámováním historie po roce 1989. Partyzáni přitom chtěli budovat skutečnou lidovou demokracii, která se neztotožňovala s diktaturou KSČ.
Rozhovor s historikem a politologem Martinem Jeřábkem o turbulentním politickém vývoji meziválečného Rakouska, poválečném vyrovnání se s nacistickou minulostí a současné rakouské ultrapravici.
Rozhovor s německou historičkou a novinářkou Katjou Hoyer o tom, jak se Německo vypořádalo s dědictvím nacismu i na jakých tématech získává krajní pravice hlasy a proč může být v nadcházejících volbách úspěšnější, než se očekává.
Blížící se osmdesáté výročí konce druhé světové války umožňuje znovu zvážit, co pro českou společnost tento konflikt znamenal v minulosti i jak se k němu vztahuje nyní.
Uvádíme seriál Rozklad poválečného antifašismu, který se věnuje tomu, jak se v Evropě postupně rozpadal antifašistický konsenzus a normalizovala se krajně pravicová politika.